11.02.2015, 20:43 (Tento příspěvek byl naposledy změněn: 11.02.2015, 20:54 uživatelem Mácaman. Edited 2 times in total.)
K dnešní kratší básničce mně inspiroval starší český překlad jména [spoiler: Nightmare Moon - Měsíční noční kobylka]
Jinak milostnou poezii, a zvláště Smileyho eskapády, davám zatím k ledu, částečně proto, že je mi toho chudáka už trochu líto, nemá to lehké, a taky proto, že začínám na toho šťastného parchanta trochu žárlit tak snad jsem třeba někoho trochu inspiroval před nadcházejícím Valentýnem. Další důvod je ten, že jsem začal tvořit povídku, a ta bude, až bude.
Takže zde je dnešní básnička:
Měsíční noční kobylka
Mě říkávala kdysi maminka,
když byl jsem zlobivé hříbě:
„Přijde Měsíční noční kobylka,
a bez milosti sní tě!“
Já noční kobylky bál se moc,
a být hodný se snažil,
a třásl se strachy celou noc,
však rána se vždycky dožil.
A po čase, když jsem dospíval,
když byl jsem větší poník,
já noční kobylku ve snech vídával,
a nebál se jí už tolik.
Tak začal jsem pomalu zlobit zas,
už nebyl jsem hodné hříbě.
A vždycky když přišel noční čas,
já tiše doufal, že přijde.
Teď když už jsem velký hřebec,
dávno vím, že lhala mi maminka.
Všem nadějím mým je konec:
nepřijde Měsíční noční kobylka...
"Ale já jsem nevyrostla ve stodole. Jen jsem se tam narodila a prožila většinu dětství." Applejack
19.02.2015, 14:39 (Tento příspěvek byl naposledy změněn: 20.02.2015, 15:25 uživatelem Mácaman. Edited 2 times in total.)
Nevím jestli jsem to přivolal těmi básničkami, ale nečekaně mi do života vstoupilo trochu té romantiky. Výsledkem je, že už nemám takovou zimní depku a přijde mi, že jaro už je tu. Přidávám tedy ještě jednu básničku, v hlavní roli opět prodavač ovoce Smiley. Tentokrát se stane to, [spoiler: co se dříve nebo později muselo stát.]
Prekérní situace
Dnes mám štestí, chce se zdržet,
za kopýtko smím ji držet!
Prý chce mé básně poslouchat,
já odvážil se zadoufat...
Baví se a usmívá se,
složil jsem hold její kráse.
Předháním se v rýmování,
a v tom slyším odkašlání.
Derpy! Jak dlouho tam stojí?
Probodl mně pohled její.
Na tváři má úsměv zvláštní,
tohle nezachráním básní...
„Ahoj Smiley, máš tu psaní.
Odkdy dal ses na básnění?
Máte krásné brýle slečno.“
Náhle je tu trochu těsno...
Honem, rychle – něco řekni,
rozhodně teď nevyměkni!
A pak vidím – míří sem!
Ta klisna se svým vozíkem!
Už je tady! Ale jak to?
Pobaveně žvýká jabko.
„Já nebudu mít čas ráno,
koukám, máš tu narváno...“
Trapné ticho – tři kobylky,
Rozhodnu se během chvilky.
Co udělat dobře víš:
„Pozor holky, je tu myš!“
"Ale já jsem nevyrostla ve stodole. Jen jsem se tam narodila a prožila většinu dětství." Applejack
03.03.2015, 14:24 (Tento příspěvek byl naposledy změněn: 01.04.2015, 08:38 uživatelem Mácaman. Edited 6 times in total.)
Vážené kobylky, vážení poníci,
rozhodl jsem se, že budu vznikající povídku uveřejňovat po částech. Leze to ze mě, jak se hezky česky říká, jako z chlupaté deky a kdybyste spolu se mnou měli čekat na finální dílo, nemuseli bychom se také vůbec dočkat takže zde je první část (celých šest stran ) a doufám, že mně to přinutí psát pilněji.
zjistil jsem, že odkaz na první část povídky, který jsem sem dal, nějak nefunguje. Znovu jsem ho tedy nahrál do příspěvku výše a rovnou jsem provedl pár kosmetických změn + je tam ješte půl stránky navíc.
"Ale já jsem nevyrostla ve stodole. Jen jsem se tam narodila a prožila většinu dětství." Applejack