Moje okolí, a teď myslím hlavně mou třídu, je na(ne)štěstí zvyklé na moje bláznovství , dětinské chování, zvláštní vkus na filmy/seriály/hudbu,... takže to berou jako můj normální projev... nebo mě ignorují (většinou jde obojí ruku v ruce). Ale mám u sebe jednu spřízněnou duši, která se také začala nedávno koukat na MLP, takže to není až tak zlé.
Moje máma vždycky jen zakroutí hlavou a radši mlčky poslouchá mé rozplývání se nad některou epizodou. Vždyť vzhledem k mému učebnímu oboru bych se měla zajímat o "pohádky pro děti"...
Nejukázkovější reakci má asi moje mladší sestra... "Áááá sestřička se zase dívá na ty svoje poníčky "