Ako som už písal, u mňa to vie celá rodinka a kamoši, lenže teraz v škole robíme aj prezentáciu, samozrejme, že som si ako tému vybral poníkov x) uvidíme, ako budú spolužiaci reagovať, keď to budem prezentovať

Potom napíš ako to dopadlo

Lidi se poníků bojí, protože jim to nahlodává jejich představu o vlastní zralosti. Proto je potřeba říct si "Fuck it, jsem dospělý člověk a jako takový sám určuju, co je zábava dospělých".

(případně "Am I manly enough to watch ponies?")

Proces bronyfikace sestry dnes pokročil zase o kus dopředu. Dokonce ona sama si žádala vidět nějakou epizodu, tak jsem jí nejdříve pustil Cutie Mark Chronicles a potom Lesson Zero. Dělala si z toho sice srandu, ale dívala se. Nakonec viděla ještě asi minutu z dokumentu, byla ale ospalá, tak jsem jí doprovodil do postele. Pak se mě ještě ptala na různé otázky ohledně show i fandomu a jak jsem se k tomu dostal. Je vidět, že to sice ještě nechápe, ale vrtá jí to hlavou a bude se o tom chtít dozvědět více.
All goes according to the plan.

Mé dítě je hater!
Ne, dělám si srandu. Pracuju teď jako chůva a hned první den mi malý málem otrhal placky, co jsem mela na batůžku se slovy " ne ne"

Moc lidí to o mě neví a přes jednoho jsem se dostala k Bronies . A jinak brácha z toho moc nadšenej není ptž nás bronies povařžuje za "trubky" co sledujou pohádku pro děti

Tvůj brácha má holt klasický mainstreamový názor Chtělo by ho ukecat aby se kouknul na pár dílů a udělat z něj broníka

Vykrikujú mi že som malé decko a tak

U mě to proběhlo absolutně jinak, než sem si myslel. Nejdřív sem si myslel, že si ze mě začnou dělat srandu a podobný, ještě první den, kdy sem to začal sledovat sem to řekl nejlepšim kámošům a ty to vzali absolutně bez problémů. [Teď s tim možná maj jenom malinkatej problem, protože už melu v kuse jenom o ponících]. A po asi dalších dvou týdnech sem o tom řekl jednomu člověku ve škole a jak to už tak bývá, tak ten to řekl zbytku třídy... A proběhlo to absolutně jinak, než sem si myslel, všichni to vzali s klidem, nikdo se mi nesmál [Kromě onoho spolužáka, kterej to zjistil jako první, ale i ten po dalších dvou týdnech přestal.]
A po dalším týdnu sem to řekl starší sestře... Ta z toho měla asi 5 minutovej záchvat smíchu, ale jinak taky celkem bez problemu. Teď ještě poslední věc: Nějak to říct rodičům, už jenom z toho důvodu, abych měl konečně racionální důvod, proč každou sobotu v půl páty odpoledne nemůžu aspoň půl hodiny nic dělat . No, to bude ještě oříšek, ale doufejme že to pochopí a vezmou s klidem...