01.06.2018, 17:16
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 01.06.2018, 18:40 uživatelem Martin. Edited 5 times in total.)
https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/pen...f6b220ee8/
Pan Jörg Hofmann vede mateřskou školku? Nebo proč se nemůže vyjádřit každý sám za sebe?
Já bych byl docela šťastný, kdyby mě někdo nezištně živil (ovšem za předpokladu, že by ho to samotného nijak neomezovalo- což dnes není reálné), ale rozhodně bych neseděl doma a nic nedělal..
https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/pen...v~diskuse/
A: Jestli tedy neni resenim snizit ty davky, nez zavadet socialni a ekonomicke pokusy.
B: Není, protože jednak nemůžeš nechat umírat lidi na ulici hladem a jednak nezvládneš vlnu kriminality, kterou hlad vyvolá. Ti nepracující lidé začnou mít hlad a budou vymýšlet, jak se k penězům a jídlu dostat - práce pravděpodobně nebude to, na co přijdou. Dávky nejsou pomoc nepracujícím lidem, sociální dávky jsou v podstatě převlečené výkupné za bezpečnost na ulicích.
K tomu bych jen snad dodal, že dneska je i pohřebnictví byznys. Pokud nemáte dost peněz na rakev, kremaci, případně místo na hřbitově, raději se ani na smrt nechystejte. A teď si představte, že se vám bude v krajním případě po ulici válet hromada neboštíků (tj. těch, co nemají peníze na jídlo či léky). Opět. Kdo bude potrestán? No ti co zůstanou.. aby se jim nešířily choroby, budou muset úklid zacálovat z vlastní kapsy (a nebo to zaplatí stát, což je v podstatě to samé).
Sociální systém je v podstatě taková hra (zisk vs. ztráta), kdy stát hledá co nejmenší částku, kterou zaplatí potenciálním škůdcům, aby odvrátil riziko způsobení škod těmito škůdci - které by převyšovaly náklady na sociální dávky - a aby se vyhnul nákladům například na jejich uvěznění. Ono možná platí, že bohatí vykořisťují dělníky, ale také možná platí, že chudí drží bohaté tak trochu v šachu. Je jich víc, ale stačí jim fláknout něco drobků od stolu a dají pokoj. Jen počet těch drobků, které spodní třída vyžaduje, se tak nějak potichu zvyšuje (co stačilo na klid dřív, už dnes nestačí).
A nutno uznat vyšší třídě jistou prozíravost, protože co by se stalo, kdyby nepřiravené spodní třídě dala větší blahobyt než je nutné? Ta by nejspíš za chvíli zase stejně nebyla spokojená, a požadovala by víc - a časem by to bylo víc, než kolik by systém v dané době byl schopen vůbec vyrobit. Je tedy vlastně pomalé zvyšování důchodů a zavádění dávek záruka, že jsme se zatím nezničili v protestech za nesplnitelný blahobyt? (dneska vám stát dá 10 tisíc nepodmíněný příjem, což ještě ztěží utáhne, ale za rok zase přijde masa lidí, že to nestačí, protože si mezitím zvykli na lepší životní standard, a chtějí třeba i každý 50 litrů benzínu měsíčně zdarma? A když to vláda nedá, tak co? Začneme rabovat?).
Pokud by to byla pravda, znamenalo by to vlastně jediné: dokud se lidstvo nebude ochotno samo vzdělávat o svém vlastním blahobytu, bude nutné ho "zotročovat" - či lépe řečeno, omezovat - aby se samo nesežeralo
http://www.svobodny-svet.cz/3200/nepodmi...nosti.html
Rozhodně ne varování od věci, v době, kdy ještě hodně činností lidé vykonávat musí (protože i když daná technologie třeba existuje, není reálné třeba za rok či pět vyrobit třeba 1 miliardu robotů, aby 5 miliard lidí nemuselo dělat vůbec nic - resp. aby ceny výrobků byly tak nízké, že by nevadilo vysoké zdanění pracujích či spíše aby nepodmíněný příjem nemusel být tak vysoký).
http://automa.cz/cz/casopis-clanky/jiz-b...0_0_11089/
K zamyšlení: Kde berou firmy/jedinci právo prodávat jiným lidem zdroje planety? Což je nejen pilíř kapitalismu, ale i AnCapu a v podstatě i TVP.
Jak šel historický vývoj? Dřív žili lidé v tlupách, brali si, co potřebovali. Jak tlup přibývalo, začali o zdroje bojovat. Čase se vyvinuli do větších uskupení, kdy zabrali určité území, a hlavně se mohli lépe bránit. Či snad dokonce válčit o území s jinou tlupou. V podstatě se jedná o akt násilí proti osobnímu vlastnictví, tedy krádež území. Pak vznikly státy (nebo městské státy). Ty jsou v podstatě vybudované na území, které si skupiny lidí zabrali nebo ukradli.
Pak zde bylo určité historické období, kdy lidé mohli vlastnit budovy i pozemky, ale časem jsme se dostali do stavu, kdy vzniklo nevolnictví. Vše vlastnil stát či církev. Teprve následně se situace uvolňuje a zdroje/území získávají do vlastnictví lidé, později firmy (pokud použijeme dnešní termín).
Z toho nám ale vyplývá nejen, že je nemorální (podle dnešní definice), aby stát vlastnil přírodní zdroje (součást území), ale rovněž je tedy nemorální, aby tyto zdroje vlastnily firmy či jednotlivci, protože je historicky získali darem nebo vykoupením od státu/církve. Kradená věc ať už movitá či nemovitá je stále kradená věc, i když na ní máte kupní smlouvu.
Z tohoto principu je nemožné morálně odlišit státní kapitalismus od AnCapu, protože oba stojí na ukradení přírodního bohatství, které bylo původně dáno do užívání všem lidem (dokud si náš počet a tehdejší nevyspělost nevyžádalo vznik konfliktů).
V čem se TVP liší od ukradení přírodního bohatství "kapitalismem". V podstatě neliší. Podstatný rozdíl je ale v tom, že neomezuje přístup lidí k tomuto bohatství jinak než udržitelností. A těžko budete dokazovat, že například není možné rozdávat lidem jídlo, protože by pak nebylo možné uživit planetu, když prokazatelně světová populace rok od roku stoupá. Tedy zdrojů na výrobu jídla je víc než dost pro všechny.
Tedy, pokud se nedokážeme zatím shodnout, zda je dost zdrojů na to, aby měl každý televizi, asi se má cenu hádat o tom, že by každý měl mít nárok na jídlo v hodnotě třeba 2000 kcal/den zdarma. Protože se na světě jídla vyrábí víc a přitom, jak vidno, to nemá neblahý účinek třeba na počet vyrobených aut či smartfounů
Pak jsme ale v patové situaci. Bez zdrojů těžko můžete cokoliv vyrábět a prodávat. Tedy sice podnikatel může vyžadovat peníze za přidanou hodnotu, tedy například že ze země vypěstuje obilí, a prodá mi chleba, ale já se mohu rozhodnout, že nechci jeho služby. Stejně jako jsem neuzavřel žádnou společenskou smlouvu se státem, neuzavřel jsem ani smlouvu s podnikatelem, který peče chleba. A podnikatel, který prodává obilí už tuplem nemá podepsanou smlouvu s vlastníkem planety Země (Bohem?). Já tedy mohu kdykoliv přijít, vyhlédnout si kus půdy, a začít si tam sám pěstovat obilí. Podnikateli nepatří ani samotné obilí, protože jde jen o formu života, a člověk zatím žádný život nevynalezl, aby si jej mohl nechat patentovat. Vyšlechtěné obilí je pouze odvozený výrobek, a podle toho, jak tomu budeme přistupovat, jde buď o přidanou hodnotu a nebo o úpravu ukradeného zboží (pokud u ukradeného auta vyměníte motor, aby jelo rychleji, stále to nemění nic na faktu, že auto je kradené).
Uznejte, že za takových podmínek nejde jasně definovat nic, natož soukromé vlastnictví, protože pokud mi nepatří ani mé tělo (nejsem jeho vynálezce), nemůžu se ani bránit, pokud mne někdo zraní (za poničení mých buněk by mohl podat žalobu opět jen bůh a pokud to neudělá.. kde není žalobce, není ani soudce). Tím pádem nemohou ani rodiče nijak omezovat své děti, protože to, že si je "vyrobili" z nich nedělá o nic větší pány než když dělník ve fabrice vyrobí z materiálu kapitalisty nějaký výrobek - také mu nepatří. Ano, měl by za něj dostat odměnu. Ale pokud zase přistoupíme na nutnost dobrovolnosti, kdo se ptal dítěte, jestli chce být stvořeno a tedy že od něj teď rodiče mohou požadovat protislužbu?
Pokud budete argumentovat, že narození dítěte je automaticky předpoklad výhodného obchodu (pro dítě tím, že existuje), tak já na stejné logice mohu vystavět společnost, která "ukradne všem všechno", aby jim to pak bez práce přerozdělila, protože i to přeci stojí na předpokladu výhodnosti pro lidi. To, že to lidi nebo dané dítě může vidět jinak už podle naší definice nehraje roli.
Tady na těch absurdnostech vidíme, že podobnými blbostmi lze zdiskreditovat vše, a vlastně že teda ani pojem "vlastnictví" nedává moc smysl. Jak by měla taková společnost fungovat se zase musí dohodnout (jen a pouze) lidé, a jestli si to nastaví tak, že někdo bude vlastnit a další si to od něj bude muset "vyprosit", a nebo jestli udělají všechno "všech", a nechají za sebe rozhodovat stroje.. na to jsme malí páni o tom rozhodovat. Ale pokud to nemůžeme ovlivnit, nemá cenu se kvůli tomu ani urážet v diskuzích
Naproti tomu, když si člověk dal tu práci, a projel tu sáhodlouhou diskuzi (viz. odkaz v předchozích příspěvcích), ke konci už se konečně začalo něco řešit a navrhovat.
Zaujal mne nápad s kreditovanou prací. Tj. v době, kdy ještě stroje nebudou umět všechno, nebudou peníze, ale dobrovolnost žít v podobném městě bude "vykoupena" prací. Vždy se vezme v potaz, kolik a jak kvalifikovaných lidí zrovna ve městě žije, a podle náročnosti si práce se upraví její přínos. Tj. pokud byste chtěl třeba sázet stromky v parku, musel byste si "právo na bydlení" odpracovat třeba 8 hodinami denně, zatímco, hypoteticky, kdyby bylo třeba uklízet výkaly v prasečáku, tak třeba jen 2 hodiny týdně (a to by mnozí lidé třeba i rádi podstoupili, protože by pak měli zbytek týdne volno. Tedy by možná ani nemusel hrozit nedostatek zájemců ani od lidí, nejsou zrovna milovníci práce se zvířaty a kdyby ani to nestačilo, klesl by počet hodin. Paradoxně by pak třeba na takovou práci stáli lidé fronty, protože byť by byla špinavá, splnili by týdenní normu za 5 minut práce).
Pochopitelně by bylo žádoucí tyto nepříjemné práce co nejvíc vylepšit, abyste tam lidi vůbec dostali, a tím, že nejsou zrovna pěkné, by také stačilo odpracovat méně. A lidé by si ale zároveň mohli rozhodnout, zda si ušetří čas a vyberou si těžší práci, a nebo zda si vyberou sice práci delší, ale co je bude bavit. Je to podobné jako dnes: buď vás práce baví a pak je vám fuk, že kdybyste šel jinam, budete mít i víc peněz (pokud můžete), a nebo prostě půjdete po penězích i za cenu sebezapření.
Byť v kreditech by asi nebyla taková restrikce, že byste nemohl dělat práci, kterou by chtěli dělat všichni. A zároveň by to byla motivace pro všechny, aby se snažili ty horší práce nějak vylepšit nebo nahradit stroji (aby je náhodou nemuseli dělat někdy oni taky v případě náhlého problému). Podobně jako třeba doktor, kdyby si to zvolil jako své povolání, by měl třeba zájem na tom, aby se co nejvíc mohl flákat doma. Řešení je, aby bylo co nejvíc nemocných lidí. Takže by měl jednak zájem na prevenci (tj. skutečně dané lidi vyléčit, aby už "neotravovali") a jednak by se mohl zasazovat třeba u jiných profesí, aby snížili počet nemocných lidí (pokud by mu chodili do ordinace oběti bouraček, je v jeho v zájmu, aby technologové stavby aut a silnic dělali svou práci jinak a lépe).
Zase je to jen jedna z variant, kterou někdo vymyslel, a teď jde jen o to, jestli zaujme i ostatní lidi (a spousta z nich si jí stejně trochu upraví, a pak bude šířit dál jako lepší nápad).
http://pravyprostor.cz/zakaz-informaci-t...pres-caru/
a pokud by to pro někoho nebylo košér, protože to je bulvár, tak proč ne ČT?
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/24...boda-slova
Pan Jörg Hofmann vede mateřskou školku? Nebo proč se nemůže vyjádřit každý sám za sebe?
Já bych byl docela šťastný, kdyby mě někdo nezištně živil (ovšem za předpokladu, že by ho to samotného nijak neomezovalo- což dnes není reálné), ale rozhodně bych neseděl doma a nic nedělal..https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/pen...v~diskuse/
A: Jestli tedy neni resenim snizit ty davky, nez zavadet socialni a ekonomicke pokusy.
B: Není, protože jednak nemůžeš nechat umírat lidi na ulici hladem a jednak nezvládneš vlnu kriminality, kterou hlad vyvolá. Ti nepracující lidé začnou mít hlad a budou vymýšlet, jak se k penězům a jídlu dostat - práce pravděpodobně nebude to, na co přijdou. Dávky nejsou pomoc nepracujícím lidem, sociální dávky jsou v podstatě převlečené výkupné za bezpečnost na ulicích.
K tomu bych jen snad dodal, že dneska je i pohřebnictví byznys. Pokud nemáte dost peněz na rakev, kremaci, případně místo na hřbitově, raději se ani na smrt nechystejte. A teď si představte, že se vám bude v krajním případě po ulici válet hromada neboštíků (tj. těch, co nemají peníze na jídlo či léky). Opět. Kdo bude potrestán? No ti co zůstanou.. aby se jim nešířily choroby, budou muset úklid zacálovat z vlastní kapsy (a nebo to zaplatí stát, což je v podstatě to samé).
Sociální systém je v podstatě taková hra (zisk vs. ztráta), kdy stát hledá co nejmenší částku, kterou zaplatí potenciálním škůdcům, aby odvrátil riziko způsobení škod těmito škůdci - které by převyšovaly náklady na sociální dávky - a aby se vyhnul nákladům například na jejich uvěznění. Ono možná platí, že bohatí vykořisťují dělníky, ale také možná platí, že chudí drží bohaté tak trochu v šachu. Je jich víc, ale stačí jim fláknout něco drobků od stolu a dají pokoj. Jen počet těch drobků, které spodní třída vyžaduje, se tak nějak potichu zvyšuje (co stačilo na klid dřív, už dnes nestačí).
A nutno uznat vyšší třídě jistou prozíravost, protože co by se stalo, kdyby nepřiravené spodní třídě dala větší blahobyt než je nutné? Ta by nejspíš za chvíli zase stejně nebyla spokojená, a požadovala by víc - a časem by to bylo víc, než kolik by systém v dané době byl schopen vůbec vyrobit. Je tedy vlastně pomalé zvyšování důchodů a zavádění dávek záruka, že jsme se zatím nezničili v protestech za nesplnitelný blahobyt? (dneska vám stát dá 10 tisíc nepodmíněný příjem, což ještě ztěží utáhne, ale za rok zase přijde masa lidí, že to nestačí, protože si mezitím zvykli na lepší životní standard, a chtějí třeba i každý 50 litrů benzínu měsíčně zdarma? A když to vláda nedá, tak co? Začneme rabovat?).
Pokud by to byla pravda, znamenalo by to vlastně jediné: dokud se lidstvo nebude ochotno samo vzdělávat o svém vlastním blahobytu, bude nutné ho "zotročovat" - či lépe řečeno, omezovat - aby se samo nesežeralo
http://www.svobodny-svet.cz/3200/nepodmi...nosti.html
Rozhodně ne varování od věci, v době, kdy ještě hodně činností lidé vykonávat musí (protože i když daná technologie třeba existuje, není reálné třeba za rok či pět vyrobit třeba 1 miliardu robotů, aby 5 miliard lidí nemuselo dělat vůbec nic - resp. aby ceny výrobků byly tak nízké, že by nevadilo vysoké zdanění pracujích či spíše aby nepodmíněný příjem nemusel být tak vysoký).
http://automa.cz/cz/casopis-clanky/jiz-b...0_0_11089/
K zamyšlení: Kde berou firmy/jedinci právo prodávat jiným lidem zdroje planety? Což je nejen pilíř kapitalismu, ale i AnCapu a v podstatě i TVP.
Jak šel historický vývoj? Dřív žili lidé v tlupách, brali si, co potřebovali. Jak tlup přibývalo, začali o zdroje bojovat. Čase se vyvinuli do větších uskupení, kdy zabrali určité území, a hlavně se mohli lépe bránit. Či snad dokonce válčit o území s jinou tlupou. V podstatě se jedná o akt násilí proti osobnímu vlastnictví, tedy krádež území. Pak vznikly státy (nebo městské státy). Ty jsou v podstatě vybudované na území, které si skupiny lidí zabrali nebo ukradli.
Pak zde bylo určité historické období, kdy lidé mohli vlastnit budovy i pozemky, ale časem jsme se dostali do stavu, kdy vzniklo nevolnictví. Vše vlastnil stát či církev. Teprve následně se situace uvolňuje a zdroje/území získávají do vlastnictví lidé, později firmy (pokud použijeme dnešní termín).
Z toho nám ale vyplývá nejen, že je nemorální (podle dnešní definice), aby stát vlastnil přírodní zdroje (součást území), ale rovněž je tedy nemorální, aby tyto zdroje vlastnily firmy či jednotlivci, protože je historicky získali darem nebo vykoupením od státu/církve. Kradená věc ať už movitá či nemovitá je stále kradená věc, i když na ní máte kupní smlouvu.
Z tohoto principu je nemožné morálně odlišit státní kapitalismus od AnCapu, protože oba stojí na ukradení přírodního bohatství, které bylo původně dáno do užívání všem lidem (dokud si náš počet a tehdejší nevyspělost nevyžádalo vznik konfliktů).
V čem se TVP liší od ukradení přírodního bohatství "kapitalismem". V podstatě neliší. Podstatný rozdíl je ale v tom, že neomezuje přístup lidí k tomuto bohatství jinak než udržitelností. A těžko budete dokazovat, že například není možné rozdávat lidem jídlo, protože by pak nebylo možné uživit planetu, když prokazatelně světová populace rok od roku stoupá. Tedy zdrojů na výrobu jídla je víc než dost pro všechny.
Tedy, pokud se nedokážeme zatím shodnout, zda je dost zdrojů na to, aby měl každý televizi, asi se má cenu hádat o tom, že by každý měl mít nárok na jídlo v hodnotě třeba 2000 kcal/den zdarma. Protože se na světě jídla vyrábí víc a přitom, jak vidno, to nemá neblahý účinek třeba na počet vyrobených aut či smartfounů
Pak jsme ale v patové situaci. Bez zdrojů těžko můžete cokoliv vyrábět a prodávat. Tedy sice podnikatel může vyžadovat peníze za přidanou hodnotu, tedy například že ze země vypěstuje obilí, a prodá mi chleba, ale já se mohu rozhodnout, že nechci jeho služby. Stejně jako jsem neuzavřel žádnou společenskou smlouvu se státem, neuzavřel jsem ani smlouvu s podnikatelem, který peče chleba. A podnikatel, který prodává obilí už tuplem nemá podepsanou smlouvu s vlastníkem planety Země (Bohem?). Já tedy mohu kdykoliv přijít, vyhlédnout si kus půdy, a začít si tam sám pěstovat obilí. Podnikateli nepatří ani samotné obilí, protože jde jen o formu života, a člověk zatím žádný život nevynalezl, aby si jej mohl nechat patentovat. Vyšlechtěné obilí je pouze odvozený výrobek, a podle toho, jak tomu budeme přistupovat, jde buď o přidanou hodnotu a nebo o úpravu ukradeného zboží (pokud u ukradeného auta vyměníte motor, aby jelo rychleji, stále to nemění nic na faktu, že auto je kradené).
Uznejte, že za takových podmínek nejde jasně definovat nic, natož soukromé vlastnictví, protože pokud mi nepatří ani mé tělo (nejsem jeho vynálezce), nemůžu se ani bránit, pokud mne někdo zraní (za poničení mých buněk by mohl podat žalobu opět jen bůh a pokud to neudělá.. kde není žalobce, není ani soudce). Tím pádem nemohou ani rodiče nijak omezovat své děti, protože to, že si je "vyrobili" z nich nedělá o nic větší pány než když dělník ve fabrice vyrobí z materiálu kapitalisty nějaký výrobek - také mu nepatří. Ano, měl by za něj dostat odměnu. Ale pokud zase přistoupíme na nutnost dobrovolnosti, kdo se ptal dítěte, jestli chce být stvořeno a tedy že od něj teď rodiče mohou požadovat protislužbu?
Pokud budete argumentovat, že narození dítěte je automaticky předpoklad výhodného obchodu (pro dítě tím, že existuje), tak já na stejné logice mohu vystavět společnost, která "ukradne všem všechno", aby jim to pak bez práce přerozdělila, protože i to přeci stojí na předpokladu výhodnosti pro lidi. To, že to lidi nebo dané dítě může vidět jinak už podle naší definice nehraje roli.
Tady na těch absurdnostech vidíme, že podobnými blbostmi lze zdiskreditovat vše, a vlastně že teda ani pojem "vlastnictví" nedává moc smysl. Jak by měla taková společnost fungovat se zase musí dohodnout (jen a pouze) lidé, a jestli si to nastaví tak, že někdo bude vlastnit a další si to od něj bude muset "vyprosit", a nebo jestli udělají všechno "všech", a nechají za sebe rozhodovat stroje.. na to jsme malí páni o tom rozhodovat. Ale pokud to nemůžeme ovlivnit, nemá cenu se kvůli tomu ani urážet v diskuzích
Naproti tomu, když si člověk dal tu práci, a projel tu sáhodlouhou diskuzi (viz. odkaz v předchozích příspěvcích), ke konci už se konečně začalo něco řešit a navrhovat.
Zaujal mne nápad s kreditovanou prací. Tj. v době, kdy ještě stroje nebudou umět všechno, nebudou peníze, ale dobrovolnost žít v podobném městě bude "vykoupena" prací. Vždy se vezme v potaz, kolik a jak kvalifikovaných lidí zrovna ve městě žije, a podle náročnosti si práce se upraví její přínos. Tj. pokud byste chtěl třeba sázet stromky v parku, musel byste si "právo na bydlení" odpracovat třeba 8 hodinami denně, zatímco, hypoteticky, kdyby bylo třeba uklízet výkaly v prasečáku, tak třeba jen 2 hodiny týdně (a to by mnozí lidé třeba i rádi podstoupili, protože by pak měli zbytek týdne volno. Tedy by možná ani nemusel hrozit nedostatek zájemců ani od lidí, nejsou zrovna milovníci práce se zvířaty a kdyby ani to nestačilo, klesl by počet hodin. Paradoxně by pak třeba na takovou práci stáli lidé fronty, protože byť by byla špinavá, splnili by týdenní normu za 5 minut práce).
Pochopitelně by bylo žádoucí tyto nepříjemné práce co nejvíc vylepšit, abyste tam lidi vůbec dostali, a tím, že nejsou zrovna pěkné, by také stačilo odpracovat méně. A lidé by si ale zároveň mohli rozhodnout, zda si ušetří čas a vyberou si těžší práci, a nebo zda si vyberou sice práci delší, ale co je bude bavit. Je to podobné jako dnes: buď vás práce baví a pak je vám fuk, že kdybyste šel jinam, budete mít i víc peněz (pokud můžete), a nebo prostě půjdete po penězích i za cenu sebezapření.
Byť v kreditech by asi nebyla taková restrikce, že byste nemohl dělat práci, kterou by chtěli dělat všichni. A zároveň by to byla motivace pro všechny, aby se snažili ty horší práce nějak vylepšit nebo nahradit stroji (aby je náhodou nemuseli dělat někdy oni taky v případě náhlého problému). Podobně jako třeba doktor, kdyby si to zvolil jako své povolání, by měl třeba zájem na tom, aby se co nejvíc mohl flákat doma. Řešení je, aby bylo co nejvíc nemocných lidí. Takže by měl jednak zájem na prevenci (tj. skutečně dané lidi vyléčit, aby už "neotravovali") a jednak by se mohl zasazovat třeba u jiných profesí, aby snížili počet nemocných lidí (pokud by mu chodili do ordinace oběti bouraček, je v jeho v zájmu, aby technologové stavby aut a silnic dělali svou práci jinak a lépe).
Zase je to jen jedna z variant, kterou někdo vymyslel, a teď jde jen o to, jestli zaujme i ostatní lidi (a spousta z nich si jí stejně trochu upraví, a pak bude šířit dál jako lepší nápad).
http://pravyprostor.cz/zakaz-informaci-t...pres-caru/
a pokud by to pro někoho nebylo košér, protože to je bulvár, tak proč ne ČT?
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/24...boda-slova