Páni! To byla nádherně pozitivní kapitola a já zírám  I ta smutná část byla podaná tak láskyplně, že vlastně až tak smutná nebyla  A nová významná postava je prostě boží a už teď jsem její fanynka!   Ehm..trochu se v ní se svojí vlastní šíleností vidím, takže je to vlastně asi odraz mého narcismu   Sice je mi jasné, že humorný duch příběhu nevydrží a něco se jí bude muset stát nepěkného, aby se dostala tam, kam má (trochu se bojím o toho jejího čuprsamečka   ), ale tak hold není každý den posvícení... Ale tahle kapitola prošpikovaná humorem se mi tedy obzvlášť líbila a doufám ve víc takových   Kéž ti pozitivní náboj lásky vydrží 
Mimochodem, jak se ti vlastně tahle kapitola psala? Bylo to cílené přemáhání sebe sama napsat něco odlehčenějšího nebo to prostě v tobě bylo natolik, že to zkrátka muselo ven?