Nebude mi to vadit, ty jsi tady teďka šéf. A k mojí přezdívce. Je to postava, kterou jsem vymyslel. Původně to byl strážce duší z mého vlastního světa, který sloužil pro hraní Dračího doupěte, ale nakonec jsem byl přáteli označen zrovna za tohoto blázna, co v jednu chvíli dělá problémy a v další chvíli vám dává dárky lepší než Santa Klaus. A jak mi tak začali říkat, tak jsem to nějak přijal za své.

No, je to tak komplikovaná postava, která se během devíti let měnila, že to snad ani není možné. Každopádně se s prvotního záporáka dostala na úroveň nového typu herních postav. Takzvaný průvodce, co hráčům někdy pomáhá a někdy škodí. Vždy je ale hlídá.
A k jeho osobnosti? No, miluje bádání i nad nesmyslnými problémy, jako je jak přenést myšlenkou jedno slovo z knihy do polévky. Pro svou vlastnost slyšet a mít všechny duše ztratil duši vlastní. Může být kýmkoli, ale nikdy ne sám sebou. Nenávidí násilí, ale pokud ho někdo dělá za něj, tak to překousne. Je vnitřně zvrácený a dlabe na nějaké city nebo principy. To je asi základ, co k němu mohu říct.
PS: je jen část mé osobnosti. Každá má postava je něco, co jsem, nebo bych mohl být.

Dá se to tak říct. Přece jen už strašně dlouho vytvářím postavy do svého vlastního světa. Musel jsem být velice kreativní, když nad tím tak přemýšlím.

Povětšinou nezveřejněnou. Pravda, Draci míří ke hvězdám z nich sice také čerpají v několika bodech, ale zatím jediné, co jsem z toho světa zveřejnil, bylo pár drabblů a jedna povídka s názvem Schody.

No, podmět mi dala Aidrien, když jsem se s ní bavil o dracích. A pak mě to napadlo, napsat dílo o svých přátelích v podobě draků. Ne jenom o přátelích, ale o lidech, co významně ovlivnili můj život. A tak jsem se začal ptát všech, co jsem znal, a dostával povolení. Začínali se rodit draci, kteří nakonec ožili svým vlastním životem. Už od začátku jsem ale věděl, že všichni přežít nemohou, a tak jsem se dlouho trápil, kdo pro dobro příběhu musí nakonec zemřít.
Draci jsou něco, na co jsem opravdu hrdý. Nikdy by mě nenapadlo, že dokážu napsat tak dlouhé dílo, které ještě navíc nekončí. A nikdy by mě nenapadlo, že se objeví čtenáři, které to zaujme, a nejenom lidi, co tam i vystupují. Musím říct, že ho čte pár lidí, co jsem ani neznal nějak dobře a poznal je právě díky tomu. A také můžu říct, že ne všichni, co tam vystupují, to dílo čtou.
Každopádně se těším, až jednou draky dokončím a myslím si, že to dokážu dotáhnout do konce.

Kapitola 21. Velice krutá kapitola, která velmi ublížila Aidrien. Byla to první kapitola, první věc, co mi nedokázala opravit. Navíc to byla první kapitola ve chvíli, kdy jsme se dali dohromady. Tehdy jsem se nenáviděl za to, co dělám jí, drakům a částečně i sobě. Mám ošklivý zvyk dělat ze záporáků stvůry… I když v dracích se dá někdy těžko polemizovat o tom, kdo je stvůra a kdo ne. Stejně jako v životě.

Jedno slovo – pračka.
Nebo raději více slov. Bylo to 22.3.2013, když si Aidrien na skype skupině, kde jsem byl stěžovala, že jí vytekla doma pračka. Já ten den měl odpolední a toužil jsem si povídat. A tak jsme se dali do hovoru a seznámili se.

No… Dlouho jsem nad tím přemýšlel a mohu s úsměvem říct, že pořádně nevím. Nepíši nic veselého až na jednu pohádku. Moc rád bych ale zasáhl čtenářovo srdce, aby se zamyslel nad tím, co jsem vlastně chtěl říct. Ať už se jedná o Lucky Stara, Neopouštěj mě nebo Starý Apache. Každá ta povídka byla něco, co jsem musel napsat. Prostě mi ta myšlenka uvízla v hlavě a já ji musel sepsat. Nikdy jsem se naučil psát pro lidi a hlavně kritiky. Věřím, že by mě roznesli na kopytech jako nic. Ale přesto jsem pyšný na to, co jsem napsal. Nikdy dřív jsem nic produktivního neudělal. Ale zpátky k mojí tvorbě. Myslím si, že jak jednou řekl Zmok, pokud se nemýlím, že se opravdu snažím hrát na city, a proto pokud čtenář je na dané téma nenaladěný, bude se mu ta povídka zdát nudná.

Uff… Je to opravdu nutné? Je toho strašně hodně. Nemohl bys být konkrétnější? Myslíš ohledně lásky, existence, náboženství nebo jak? Kam bych se měl vydat?

No. Věřím, že Bůh existuje, ale nezajímá mě to. Podle mě se o nás svět zajímá, jen když chce. Já žiji podle svých nejlepších představ a ideálů a pokud se náhodou shodují s jeho učením, nebe mi vadit nebude, ale pokud mi na konci řekne, že mám být zničen, hrdě mu do očí řeknu, že ničeho nelituji a pokud si myslí, že jeho nebe je dokonalé, tak pro mě rozhodně ne.

Ano, i když jinak, než mě vychovávala má rodina a církev. Také jsem studoval chvíli teologii, než jsem toho pro rozpory ve věrouce nechal.

Vychovali mě adventisté a tohle by bylo na dlouho. Ale třeba nevěřím, že bůh musí bát trojjediný, nebo že to není mimozemšťan. Není pro mě důležité, že Ježíš zemřel na kříži za naše hříchy. Musím žit tak abych se za sebe nestyděl. A to v některých bodech adventismu bylo. Kdybych se jen přetvařoval, nakonec bych zmizel úplně. Pak je tu otázka Soboty, čistého a nečistého jídla a tak. Myslím, že bych našel na celých 28 věroučných článků adventismu nějakou věc, co se mi nelíbila.

Víra je dobrá a i ateista něčemu věří a to tomu, že víra neexistuje.

Rád píšu. Hraju wowko, lolko a wotko. Vymýšlím svůj vlastní svět. Miluji svou přítelkyni a snad i budoucí družku. Mám rád anime a hudbu. Poslouchám skoro cokoli. Rád čtu povídky s fóra i přímo dobré knihy (hlavně fantasy, ale když najdu něco, co mě zaujme, tak proč ne). A také jsem rád, že mám dobré přátele, s kterými si mohu popovídat. Kdysi jsem jich moc neměl, ale od chvíle, kdy jsem se přidal na Bronies.cz, mi jich dost přibylo k nelibosti některých starých. A jednu úchylku tedy zveřejním – mám rád dívky s brýlemi. Dodává jim to kouzlo, které miluji.

Anime sleduji od střední školy a podle dokoukaných věcí mi to píše, že jsem u anime strávil 133 dní života čistého času. Nepočítám ale neuzavřené série, nebo rozkoukané. Ohledně hudby. Mám rád vše co se mi líbí a v každém žánru jsem zatím našel aspoň jedince, co mě zaujal. Od japonské Enky po heavy metal. A knihy? Kdysi jsem měl rád a stále mám rád Harryho Pottera. Ty knihy mě dost spojují s mým otcem, který je zarytý fanda toho světa. Pak mám rád i klasiku jako Robinson Crusoe nebo jak se to píše. Pán prstenů, Belgariad, a mnoho dalšího. Také miluji knížky o tajemnu a hlavně kryptozoologii..

Dal si párek v rohlíku, nebo pizzu. Mám poměrně hlad.

Napsat knihu, postarat se o Aidrien jako správný muž a přečíst si její knihu.

Hmm, tohle je záludná otázka, na kterou nemohu odpovědět. Myslím si, že ničemu. Kdybych to udělal, asi bych nikdy nepoznal Aidrien.

Téhle otázky jsem se bál. Co bych tak vzkázal. Budu moc rád, když mě budete číst a sem tam mi dáte nějaký komentář. Budu moc rád pokud se mi mezi vámi podaří najít další přátele a zajímavé lidi. A za třetí, budu moc rád, pokud mi jednou Aidrien řekne ano a potom některé z vás asi čeká pozvánka na jistou událost.

Ještě jednou děkuji a přeji pěkný den
Jistě, jsem neustále připraven odpovědět na jakoukoli otázku, ale některé chtějí čas a správné místo na zodpovězení. Také děkuji za rozhovor.