Těší mě a jsem rád, že jsem se mohl zúčastnit tvých rozhovorů. Moje přezdívka sahá až do chvil, kdy jsem začínal chodit do školy a to když jsem koukal na seriál "Byl jednou jeden člověk". To mě trošku začalo bavit a chvílemi jsem si hrál na doktora, ale v této přezdívce jsem se utvrdil před rokem, kdy jsme v jedné nejmenované hře stavěli nemocnici, a tak jsem si na ní vzpomněl. Ostatně k člověku mám jistý vztah.

K seriálu jsem se dostal asi jako většina lidí přes mého kamaráda a ten mi tuto stránku asi před rokem doporučil. Já se na ní podíval, a jelikož jsem o tom tady nic nevěděl, začal jsem se koukat na seriál na Youtube. A první, co jsem viděl, byly parodie a nakonec i seriál samotný. Takže za to částečně může kamarád a částečně internet, že mě to do dnes baví.

Začal jsem psát až pro tento seriál, protože před tím jsem měl tak akorát dobrá vyprávění a jeden jiný kamarád mi doporučil, ať zkusím něco sepsat. Tak jsem to zkusil. Poníci přeci jen jsou jiní než lidé. Oni jsou odlišní. Je tu několik druhů, každý má jinou problematiku a to je na psaní dost zajímavé, když máte dostatek fantazie.

Tak moje tvorba dle mého názoru není to nejoriginálnější, co jsem čekal, když jsem sem přišel poprvé, ale chci být zaměřen hlavně na smutné, pesimistické a špatně končicí povídky. Zajímavé je na tom to, že mi to až tak dobře nejde, jak jsem o tom snil na začátku. Moje tvorba je čistě na povídkách. Nepíši drabble ani básně - to po mě nechtějte. Lidem, co mě čtou (pokud se někdo takový najde) spíše bych chtěl nabídnout pohled na svět pesimisty. Vždy nám říkali, jak je svět růžový, jak všechno končí dobře a tak, ale pohádka nemusí vždy končit dobře. Ostatně My Little Pony je převážně seriál, kde převládá dobro nad zlem. Já to převracím. Ostatně dám vám přiklad "Doupě" - to je samo o sobě dost jinačí, než je seriál sám. Takže zajímavost akorát v tom, že můj pohled na svět je pesimistický a to vkládám do svých povídek. Zase aby to mělo hlavu a patu.

Je pravda, že lidé v seriálu hlavně hledají sebe a něco dobrého do svého vlastního života. Jenže, co by bylo dobro bez zla. Poloviční zlo. Mé pesimisticky laděné povídky hlavně končí špatně. To se na seriálu jen tak nevidí. Ale mé povídky vyzařují takovou beznadějí, smutkem, ale když bych se na to podíval z normálního, třeba realistického hlediska, tak si můžou ty osoby říci: "Já nejsem na tom takto špatně, mám něco na co se mohu obrátit." Ukazuji lidem, že když jsou smutný, vždy může být i hůře a tak není nutné být až tak smutný. To jsem asi špatně definoval, ale vidím v tom svou logiku. Zkrátka něco špatné je i pro něco dobré.

Začnu tím drabble. Pro mě je drabble takové krátké na má témata, přeci jen vejít se do nějakého omezení není pro mě moc svobodné a příjemné. Když se ale napíše povedený drabble, rád si přečtu, ale musí na to být správný děj. A básničky nejspíše proto, že nikdy mi to na rýmy a verše moc nešly a spíše než několik řádků, krásného slovního spojení, napíši několik stráněk konkrétněji a ve větší rozloze. Tím netvrdím, že drabble nebo báseň je špatná, jsou i tací, kterým to velice jde.

Nikdy jsem nebyl takový velký čtenář, abych otevřel své obzory pro všechny autory, ale rozhodně mám osoby, které pravidelně sleduji a rád si od nich věci přečtu. Literární sekce je přeci jen pěkně rozlehlá a zde se najde snad každý žánr, který si usmyslíme. Jako kolektiv si myslím, že bychom spolupracovali skvěle, nebo aspoň dobře. Ale najde se tam i někdo kdo píše naprosté nesmysly. Jinak to by bylo k tvorbě členů a jinak obecnou tvorbu sleduji ještě častěji a rád se podívám na nové návrhy, challenge a další podobná vlákna, ale moc se k nim nepřidávám.

Tak já nikdy moc nebyl na zadávání od jiných osob, nikdy jsem neměl moc rád, když jsem musel plnit cizí zadání v úkolech. Tím se omlouvám, že to může znít trošku divně, ale radši vždy mám volnou ruku a jsem otevřen hlavně svým nápadům nezávisle na druhých. A tím, že by spisovatelé mohli spolupracovat skvěle; mě to přijde takové sehrané. Někdo píše humor (pozn. viď Rwakku) a někdo píše třeba drama a takto. Kdyby byl nápad na knížku (nejblíže tomu je Sborník), tak si myslím, že my bychom se dokázali domluvit a spolupracovat na jednom velkém projektu.

Tak to je otázka na různé spekulace, takže to vezmeme postupně. Byla by podle mě urážka, kdybych nečetl aspoň něco. Přiznávám, celý Sborník jsem nečetl, za to tvrdím, že polovinu ano. Z různých stran přicházelo, že Sborník byl uspěchaný a nedodělaný a spousta dalších názorů, já i na to, jak byl Sborník připravován vloni, nemohu moc říct, ale práce lidí, co se na tom podíleli, byla neskutečná. Tím to myslím, že to bylo senzační. A když už jsi to zmínil, tak ano podílím se na novém Sborníku a očekávám ještě větší úspěch a rozlohu, než bylo minule. Místo pro víc spisovatelů a výtvarníků, ale i přes toto všechno chci, aby hlavní duch Sborníku byl zachován.

Já bych je radši nezmiňoval, ale když už se ptáš, nemám problém. Nedávno jsem začal číst tvoje Draky, sice nejsem daleko, ale je to zajímavá četba, takže: 1. Rwakk 2. Aidrien - ale tu nečtu tak pravidelně, ale občas se na něco podívám, 3. RadlanJay a poslední 4. Tuxík - Ten má takové zajímavé, toho čtu nejvíce.

Jestli myslíš další sezónu nováčků a dalších tvůrců, tak podle mě ani moc ne. Vem si, že i já jsem přišel s tím, že moje tvorba bude horrorová a bude originální... Takže si myslím, že velká část nováčků, která se už rozhodne psát, bude spíše opakovat. Jen nízké procento dle mého by přineslo nový žánr, nebo formu psaní.

O promiň. Kdybych to bral pouze v tom, co jsem napsal, tak neúspěch byla moje první povídka - Koně spřežka, která není k dostání, ale pořád ji mám, a úspěch... K tomu jsem zde ještě nedospěl, ale pevně doufám, že to bude moje další připravovaná věc. Pokud obecně za život, tak největší úspěch, že jsem se stal gramotným, to mi otevřelo hromadu pohledů na svět a možnosti a neúspěch v životě na tohle bych řekl rád něco hodně pesimistického, ale spíše neúspěch. Asi moje současná třída, nemohu říct, že všichni, ale jeden z neúspěchů pro mě byl, že jsem se tam dostal.

To je spíše série otázek, na které odpovím svým klasickým pesimismem. Mám rád klid, když nejsem na rušných místech, kdy mohu v klidu přemýšlet, rád také poslouchám sám sebe. Mám rád ještě vláčky, svou milovanou kytaru, zase, co nemám rád, je hromada věcí. Koníčky. Já jsem člověk, který pořád nenašel něco, co by ho kromě vlaků a kytary bavilo. Ostatně moje koníčky jsou ty vláčky a kytara, a ještě mě dost baví neurologie, kterou si občas pročítám. Rád jím DOBŘE připravenou koprovku (s knedlíkem) nebo rajskou omáčku (s těstovinami) a nejvíce mám rád skupinu Kabát. Ze zahraničí je to Skillet. A jsem volný svým způsobem.

Ti, co to dočetli, až sem, tak mě asi museli začít nenávidět a fanoušci si to jdou teprve přečíst. Užijte si prázdniny, které já nesnáším (je horko). Jo a pěkný den přeji, zítřek bude horší!

Děkuji, hodím ho do skladu mezi ty ostatní.