Děkuji za přivítání. Jak jsem se ke sborníku dostala? To bylo hodně dávno, pokud se ptáš ještě na ten úplně první. Tehdy jsem ještě studovala střední školu, obor ilustrace přesněji. Nevím, jestli jste za mnou přišli ty a Aidrien nebo jestli jsem to byla já, kdo se nabídl, každopádně jsem se k vám nějak "přišoupla" a začala vám do toho kecat.

Přesně tak, z dob, kdy se o tištěné knize ani nesnilo, dokonce mám pocit, že jste původně chtěli sesbírat pouze texty a seřadit je podle měsíců v roce. Nápad s ilustracemi a úvodními stránkami pro měsíce přišel až později. Pamatuji si, jak se Aidrien vztekala, že jsme nebyli schopní domluvit se na jednotném fontu pro nadpisy
Čím mě ten nápad zaujal? Tehdy byla literární sekce dost přehlížená, ty jsi to chtěl změnit. Obdivovala jsem tvůj zápal, jako jej obdivuji dodnes, a chtěla jsem ti ve tvém projektu pomoct, a nakonec jsem se do něj namočila ještě víc, než jsem původně zamýšlela.

Vzpomínám si, že do druhého ročníku se šlo s velkým nasazením a spoustou nových plánů. Ale všechno se to zvrtlo na tom, a teď ti tvoje polechtané ego trochu sfouknu, že jsme neměli dostatečně přísného vůdce. Do interních záležitostí Sborníku vidělo a mluvilo tolik lidí naráz, že se celý projekt sesypal. Všichni chtěli všechno, ale nám chyběly materiály a lidi nekomunikovali. Pak přišel Tuxík, vyhodil co nefungovalo, udělalo se pár ty ty ty a nakonec se to nějak zvládlo. S odřenýma ušima, rozvráceným vedením, ale zvládlo.

Hah, velké zvíře, tehdy ještě ne, to jsem se ještě schovávala za Tuxika. Největší problém byl, když jsme nedostali obrázky od jednoho ilustrátora, a pak jsme narychlo sháněli náhradu. Naštěstí jsme sehnali, a abych nezmiňovala jen ty špatné věci, tak dokonce se nám povedlo tento ročník i vytisknout!

Jo tehdy už jo, dostala jsem k režírování celou vizuální stránku Sborníku. Od shánění lidí až po sazbu a přípravu do tisku. To už jsem nemohla být štěně, co se bojí vlastního prdu, a že k tomu přispěla i ta roční pauza, co jsem mohla aspoň trochu dospět. Určitě jsem místy pořádně zkomplikovala život jak vedení, tak ilustrátorům

Zodpovědně, až drasticky, místy možná sebedestruktivně. Za prvé jsem si prosadila, že výtvarníci se budou přihlašovat a vybírat stejně jako spisovatelé. Tím se přidalo dost práce už do prvního půlroku formování Sborníku. Pak jsem se jala veřejnost poučovat a zasvěcovat do tajů ilustrace přes livestream workshop. To byl velký krok z mé introvertské vlčecí ulity, ani si nedovedete představit, jak jsem byla nervózní. No a nakonec, jsem musela být zlá i na některé opozdilce. A pak úplně na konec i na ženskou, co měla na starosti tisk Sborníku.

Jsem ráda, že to tak vidíš Co se workshopů a návodů týče, myslím, že všechny důležité informace se mi podařilo sdělit už v tom prvním videu. Do budoucna bych mohla spíš zapracovat na formě a provedení, ale bohužel to není právě teď možné, neb technika selhává.

To si piš, že i tento rok budu ilustrátory trápit Pokusím se oživit pokus o úvodní stránky povídek, s jakým úspěchem se ještě uvidí. Chci dát každému ilustrátorovi možnost se vyřádit na celé dvoustraně, která bude uvádět povídku. Mají tak možnost se pořádně předvést ve svém umu. Jsem si jistá, že pro spoustu z nich je dvoustrana docela velká výzva, ale věřím, že všichni to zvládnou.

Myslím, že každý ročník byl velmi vyvážený, co se týče kvality povídek. Horší už to bylo s kvalitou obrázků, v prvních ročnících. To tak slavné nebylo, takže 2015-16 byl podle mě zatím nejlepší.
Dílo na které si do teď vždycky vzpomenu je rozhodně RadlanJayova povídka Když usměje se slunce ze Sborníku 2014. Ta povídka se mi strašně moc zalíbila, především jeho styl vyprávění. Navíc se spolu se Space Horse jako ilustrátorkou perfektně hodili.
Další povedená dvojice, to jste byli ty a Drawirm v minulém ročníku. No a na její završení na Czequestrijské aukci, na to se nedá zapomenout, a ty si byl na začátku tak skeptický, když jsem tě s ní dala dohromady

Protože jsem měla pocit, že není správné, abych sama sobě schvalovala účast ve Sborníku. Navíc byla tu spousta skvělých autorů, kteří se na to místo hodili stejně jako já. Plus v období, které by padlo na tvorbu ilustrací, jsem měla spoustu práce s dokončováním svého bakalářského filmu, takže je nakonec i dobře, že jsem nemusela svou pozornost rozdělit mezi dva projekty.

Myslím, že se spousta věcí kolem něj změnila a že rozhodně dostál svému cíli a zviditelnil literární sekci fóra. I když se měnilo vedení, ubírali jsme a přidávali různé aspekty, jádro projektu zůstalo stejné: spojení tvůrčích duší za účelem vyrobit jeden celek. Stejně jako jiné věci kolem nás, je i sborník věc, co se tříbí časem a dobrými, ale hlavně zlými zkušenostmi. Stále roste. Byl tím, čím měl být, a je tím, čím má být teď. Odraz každého období zachycený v tvorbě a vzpomínkách těch, co jej pomáhali tvořit.
Moje naděje ve sborník je stále stejná a dokud lidé na bronies.cz tvoří, tak stejnou zůstane.

Pokud se v dalším roce nedočkáme zkázy tvůrců na bronies, nebo pokud mě nevykopnete z vedení, tak tu budu! Myslím, že sborník už zažehnal své roky nejistoty ve vedoucím týmu. Ale spíš mám strach, jestli se najde dostatek spisovatelů a ilustrátorů, co by jim svá díla svěřili.

A jéje Budu se těšit teda. Děkuji ti, Rwakku, že jsi mě k tomuto rozhovoru přizval