Zdravím. To máš pravdu, protože v tomto případě nejde o přezdívku (pokud nemáš ovšem na mysli můj vedlejší nick "Elfman"). Co se týče druhé otázky, doufám, že "generace", která mé představení už zná, vymřela po meči  :-) , abych je nenudil známými fakty. Asi začnu od konce. K bronies komunitě mne přivedl Moondancer, se kterým jsme v té době o MLP debatovali už asi 5 nebo kolik let. Hodil mi odkaz na bronies.cz a divil se, že tam ještě nejsem. Tak jsem se tam šel podívat, zaregistrovat, a později i k nelibosti mnoha místních, vykecávat  :-)  . Mno, a jak jsem se dostal k MLP? Dlouhá historie. o byla taková oklika od nového Pentia přes nudu, animované pohádky v televizi, až k seriálu Malí poníci a přátelé, co tehdy běžel na Primě. Pak, řekněme, dlouho nic, až s příchodem internetu (a později YouTube) to bylo My Little Pony Tales, My Little Pony G3 a v roce 2010 (ještě než jsem poznal bronies) FIM.

Máš na mysli tu elfmanovskou? No, ta souvisí s tou historií. Od nudy nového počítače mne zachránil jeden animovaný film (Příběh Santa Clause), ve kterém je hodně dětiček elfů, takže od té doby jsem byl Elfman  :D  . Takže ji vlastně používám, jestli se nepletu, už od roku 1998.

To hádáš (co se týče přezdívky) dost přesně  :-)  . Někteří si mysleli, že tím vzdávám poctu Dannymu Elfmanovi :) . Ale zpět k tématu. Tohle je dost těžká otázka. Snažil jsem se na ní odpovědět ve své přednášce a dalo to asi na 12 hodinovou prezentaci. Já osobně si myslím, že srovnávat starší generace a FIM je asi totéž, jako srovnávat dudlík a CNC laserovou řezačku. Z technického hlediska bude lepší to druhé, ale dítěti bychom ji do ruky nedali  :-)  . Ne, teď vážně. FIM a starší generace mají mnohé věci společné (a to nejen tím, že tam vystupují poníci), ať už jde o některé morální lekce, jména či vzhled postav či drobnosti, jako že pegasky ve všech generacích umí chodit po mracích. Na druhou stranu jsou si všechny generace dost odlišné (a to nejen FIM vs. zbytek), ať už obsahově či po stránce animace a vždycky tam bude něco, co druhé straně nesedne. FIM je rozhodně vyspělejší seriál, zvláště S4 a S5, stejně tak Equestria Girls dvojka a trojka, které se fakt povedly. Ale zase mi tam chybí ta roztomilost a jednoduchost. FIM se zatím nejvíc podobá mixu Tales a G1. Tohle by ale bylo na dlouhé povídání, a nedokážu to obsáhnout jen pár větami.

Myslíš My Little Pony obecně nebo Friendship is Magic?

Hm... tak to bude problém. Resp. My Little Pony totiž není zrovna můj nej seriál, jelikož takovou kategorii snad ani nevedu. MLP byl můj oblíbený, protože v té době těch dobrých seriálů u nás v TV moc nebylo (pokud nepočítám Disneyovky a Želvy Ninja). Současná generace se mi líbí hlavně ze dvou důvodů: jsou to poníci, tudíž mé dětství, a je kolem toho komunita, se kterou se o tom seriálu dá bavit, a tak podobně. To možná asi určuje, zda je seriál u mne oblíbenější nebo ne. Jinak mu totiž náleží stejné místo na poličce mezi desítkami dalších DVDček, na které pomalu padá prach. Mnozí by asi odpověděli, že si oblíbili animaci  :-) , já ale viděl už lepší a roztomilejší. Kromě toho, je to prostě Flash. Uznávám, že v posledních dvou sezónách se tvůrcům už daří i jemnější výrazy tváří, ale stále mi to prostě proti jemným nuancím např. Bambiho přijde hrozně přehnané. Také by se mi asi měly zamlouvat morální lekce. Nic proti nim. Byť jsem měl dlouho dobu problém je chápat. Ale asi to bude prostředím, ve kterém jsem vyrůstal, takže poselství FIM není o nic lepší než poselství jiných seriálů/filmů, co znám. Takže hlavní bude opravdu jen ta komunita. To jsem asi spíš vyjmenoval, čím pro mě seriál není důležitý, že?  :(  Jsem hrozný člověk.

Popravdě si ani nevzpomínám, že bych slyšel nějakou odmítavou reakci v rodině, škole či mezi přáteli (tehdy ještě hojněji zastoupenými). Vlastně reakce asi nebyla žádná. Maximálně něco na způsob: no jo, zase nějaká blbina, co ho napadla, necháme ho být. Těžko uvěřit, ale já, když byl dítě, tak sledování seriálu pro holky bylo to nejvíc normální, čeho se ode mne rodiče mohli dočkat  :D . Co je koukání na holčičí anime v 15 letech proti jízdě na čtyřkolovém trakaři skrz vesnici za plného provozu z kopce. A v současné době je to každému úplně fuk (asi to bude tím stářím). Mě docela naopak vyhovuje, že k tomu mí nejbližší dovedou přistupovat stylem, co jim to může přinést (např. zábavu) a ne tím, zda a co je vlastně "normální" (z technického hlediska to samozřejmě normální není). Možná k tomu měl někdo výhrady, ale nikdo to nedal najevo a já se nikoho neptal. Ono to třeba nebude až takovou tolerancí, ale že jsem byl vždycky atypický (už od dětství jsem si hrál s panenkami).

Počítá se kreslení i jako dítě?  :-) Asi ne, takže když započítám tu dlouhou mezeru, kdy jsem prakticky od 10-11 let soukromě nenakreslil ani čárku, tak podle DeviantArtu jsem se k digitálnímu kreslení vrátil někdy v roce 2011. Pokud se tomu tak dá říkat. Jsou tam sice i obrázky z roku 2003, ale těch moc nebylo (pár neumětelských pokusů).  Takže opravdu se snažím kreslit tak možná 5 let zpátky. A to zpočátku převážně digitálně, než jsem přišel na to, že analogově je to mnohem "hezčí". Vlastně ani netuším, co mne přivedlo ke kreslení. Protože podle průřezu starou tvorbou tam poníci nehráli moc roli. Ale určitě sloužili jako dobré odbytiště. Zkrátka, pokud je nějaké publikum, kterému se vaše tvorba dá "prodat", proč po té příležitosti neskočit. Poníky jako takové kreslím určitě už od roku 2009. Čili bronies jako důvod můžeme tak nějak pustit k vodě. Divné. Teď mi došlo, že vlastně ani neznám pravý důvod. Ruční tvorba je o něco mladší, od poloviny roku 2012. Pokud vám nejde do hlavy že podle DA kreslím od roku 2011 a poníky od roku 2009, tak to proto, že jsem do té doby DA neměl  :-)  .

Pokud se těm hrůzám, které umělce na našem fóru velmi dlouho strašily ve spaní dá říkat styl, tak vznikl nejspíš očumováním a kreslením všeho možného, od různých animovaných filmů a seriálů, až po díla jiných umělců (v tomto případě šlo výhradně o MLP, na rozdíl od první kategorie). Nemusím asi říkat, že se mi víc líbí styl G1 než FIM, takže se G4 snažím pokud možno, co nejvíc vyhýbat. Takže je to takový prozatím mišmaš všeho v mém okolí. Co se mi na něm líbí nejvíc? Že se občas i něco povede. Řekněme, že 95% mých výtvorů kdybych potkat na internetu, tak zahodím všechno co mám a zdrhnu. O to víc potěší, když mezi tím vším balastem vynikne občas vlastní kresba poníka či čehosi, co nemá referenci v cizí tvorbě, ale přesto se mi to líbí (vzhledem k počtu náčrtů ve Scraps gallery to už musí hraničit s jistotou, aby se tam občas něco mihlo). O to víc zajímavější je pak vracet se ke své staré tvorbě, abych zjistil, že daný styl v té či oné podobě používám už léta, a výsledná kvalita nezáleží na počtu odtrénovaných let, ale na momentální konstelaci hvězd. Baví mě, k nelibosti ostatních, experimentovat se vším možným a právě ten občasný výsledek, který se náhodou povede mě na tom těší nejvíc.

Starostliví medvídci jsou rovněž seriál mého dětství, resp. ne ta generace, kterou zrovna kreslím. Pokud jde o % zastoupení, tak i když jich je relativně hodně, tvoří jen minimální obsah, pokud jde o kvantitu (možná tak 10-12 obrázků z 500?). Je to vlastně jen pokračování tématických cvičení (před tím to byli lidé, koně, Disney, atd.). Tato generace (nebo spíš řekněme, tento jeden konkrétní díl) se mi líbí hlavně v tom, že i když je to digitální animace (podobně jako FIM), není vektorově počítaná, tudíž má mnohem blíž ke klasické ruční animaci, kterou mám ze všech nejraději (kvůli své hřejivosti) a tedy jsem získal dost slušnou zásobu referencí pro výrazy tváří. Pro FIM existuje spousta tutoriálů, ale z nějakého důvodu mi nějak nesedly, nevím přesně ani proč. Naproti tomu ty medvídkovské výrazy jsou takové jemnější a dobře se na nich cvičí stavba těla lidí (nebo polidštěných zvířátek). Zkrátka je to zrovna jen momentální téma. Za pár týdnů/měsíců se po nich slehne zem.

Ta realističnost může souviset s tím, že pokud jde o animaci, je mi 10x milejší Bambi, Spirit, nebo Rescue from Midnight Castle než FIM, ale vystihnout realistického koníka (klouby a hlavně držku), aniž bych stvořil nestvůru, je pro mne zatím nedosažitelná výzva, takže slovo "snažit se" je na místě. Inspirace je můj další kámen úrazu. Když kreslím obrázky podle už hotového díla či snímku obrazovky, což je řekněme 80% mé tvorby, tak vím, co kreslím. Ale když mám vymyslet něco vlastního, tak většinou vzniknou jen potulující se postavičky na papíře bez ladu a skladu, zkrátka bez nějakého vyššího účelu. Ano, občas mne napadne nějaká scénka, jako naposledy u té uražené poničky se sedlem, ale to je výjimka. Těch opravdu "zajímavých" nápadů (říkám to ironicky, protože to připadá zajímavé tak max. mě) mám pomálu. Je jich pár sepsaných a občas i nějaký z nich realizuji, ale jde to pomalu, protože mám pocit, že bych daný nápad současným provedením spíš pohřbil, tak ho odkládám. Tudíž hlavní inspirací jsou obrázky, na které narazím na netu ve stylu "Páni! Tento autor má super styl! Dovedu ho taky?". Pak se nelze divit, že když se mi takový obrázek s tématem povede, že patří dlouhodobě k mým oblíbeným. Spíš ale platí, že čím víc se člověk snaží udělat něco opravdu super, tím spíš to pak nakonec pohnojí. Výsledek třeba není nutně katastrofický, ale mě se prostě nelíbí. Pro mne je inspirací vlastní neschopnost. Např. když jsem zjistil, že nedokážu namalovat krajinku. Tak jsem šel "inspirovat" na net pro fotky  :-) . Inspirace v pravém slova smyslu, tj. třeba reakční obrázek nebo animace/komix na aktuální událost, či vlastní příběh, to mi zatím moc nejde.

Zvlášť oblíbeného nemám. Vlastně si ani nepamatuji jména těch, kterými jsem se inspiroval. Pár jich mám jako Watch na DA a stručně bych mohl říct, že z umělců na fóru mne dokáže inspirovat dobrá polovina z nich (bez ohledu na to, jak moc dobří jsou či nejsou, protože často i na nepovedené kresbě je něco, co mne pozitivně zaujme).  Nedokážu vyjmenovat všechny, tak snad se někdo neurazí, ale dlouhodobě mě fascinují díla Antošíka (jeho pozadí), Zmoka (obecně i jeho nonpony tvorba), Ter0k, obzvláště Vlče (pokud zrovna nekreslí pro Sborník), Cally, svým způsobem Baterka, jehož dílo sice nemohu nazvat krásné nebo roztomilé, ale je prostě fascinující. Nemohu vyjmenovat všechny, a zároveň to ale neznamená, že pro mne jsou důležití jen tito opravdu skvělí umělci. Když si třeba náhodně vyberu a rozkliknu DA zdejšího (pro mne průměrného umělce - i tak lepší než já, ale prostě v záplavě obrázků na netu bez šance), tak v jeho galerii mě jeho Rarity dokáže zaujmout a vykouzlit úsměv ( http://xuriux.deviantart.com/art/Rarity-...-355192629 ), byť technicky to není víc než pár vektorů. Ale existuje spousta dalších autorů. Stačí se podívat do mých oblíbených obrázků na DA a asi pochopíte, co vlastně vyhledávám: http://elfman83ml.deviantart.com/favourites/ Z poslední doby mne např. dostala do kolen autorka pod názvem ThisCrispyKat. A tady na fóru? Normálně si log na titulní straně moc nevšímám, ale Eugene mě s tím svým fakt dostala. Když bych to měl říci stručně, tak prakticky před většinou obrázků v Quality Art vlákně na fóru padnu na zadek, ale nutně vysloveně autora si nezamiluji. Stejně jako nemám oblíbené hudební interprety nebo filmové režiséry, pouze konkrétní díla (pak se mi někdo diví, proč mám rád některé Jacksonovy písničky, když ho jinak nemám zrovna v oblibě).

Vybrat obrázek, který se mi opravdu povedl, bude velmi jednoduché  :-)  http://elfman83ml.deviantart.com/art/Vis...-363044693. I po delší době se mi líbí celkové zpracování (snad až na trávu), navíc je to digitální, což je zázrak a hlavně to má své téma, a jde čistě o originál. Pokud bych měl zvolit i zástupce, pak by šlo o tento obrázek: http://elfman83ml.deviantart.com/art/A-l...-354388300. Je to sice umělotina, ale vychází to skutečně ze mě. Jsou tam možná i lepší obrázky, ať už vektorové či ne, FIM či ne, ale většinou jsem použil nějakou referenci nebo berličku v podobě pomocného programu, atd., tudíž je to automaticky "ne úplně dobré". Z klasické tvorby se mi zatím nejvíc líbí tento: http://elfman83ml.deviantart.com/art/Spi...-410203728. Sice to není vůbec originální tvorba, ale pořád to na mne působí kouzlem z onoho filmu. A co se mi vůbec nepovedlo? Všechno ostatní. Dobrá 1/3 obrázků tam je jako odstrašující příklad. Ale kdybych měl vybrat jeden, který opravdu ani po delší době nemám rád a nenašel jsem tam ani nic zajímavého, tak by šlo o tento: http://elfman83ml.deviantart.com/art/Pon...-336812495. Barevně je to příšerné, čumák a oko je katastrofa, hříva je jak ohňostroj, o obloze ani nemluvě. Vybral bych tento: http://elfman83ml.deviantart.com/art/Man...-332662180 ale tam mě z nějakého důvodu zaujalo provedení čumáku. A pokud jde o klasickou tvorbu? http://elfman83ml.deviantart.com/art/Ske...-340134173 protože každý musí nějak začít, ne?  :D  .

No, relaxovat ani moc ne, alespoň zatím ne. Zatím to beru jen jako takovou výzvu. Tj. předně naučit se kreslit, pak bych chtěl zkusit animovat (myslím tím klasicky, ne digitálně) vlastními silami. Jsem spíš takový ten typ, který má rád pocit, že nad něčím alespoň chvilkově vyhrál, ať už jde o partii Dooma, zedníci, kapitalismus, nebo kreslení  :-) . Hlavně je to jedna z možností, jak se zlepšovat (a je to rozhodně jednodušší než se učit Japonsky  :D ). Možná časem pokročím natolik, že se mi bude u kreslení líbit i sdělování myšlenek, nebo to alespoň dělat čistě jen pro legraci. Možná by to šlo rychleji, kdyby člověk nebyl tolik líný a nedělal hlavně 10 koníčků současně, protože u ničeho nevydrží déle než 4 hodiny v kuse. Takže odpověď by zněla "něco úplně jiného"  :-)  . Zkrátka, když chce člověk opravdu vidět výsledky, měl by se tomu věnovat pořádně   :(  .

Záporů tam myslím už moc není. Resp. seriál je pořád takový stejný, vlastně ani nevím, co bych na něm chtěl dál hledat, ale takové to překvapení, jaké bylo u S1, už znovu nepřišlo. Neříkám, že by to mělo být jiné, ale tak nějak je to pořád stejné  :-)  Je jako fakt, že mě poslední dobou zrovna moc nové věci ze židle nezvednou, ale pár dílům se to přeci jen povede (Zvonilka, Raubíř Ralf). To mi u FIM tak nějak chybí. Asi čekám trochu moc od seriálu pro děti. Co se mi naopak na S5 líbí, že je seriál dospělejší. Sice už S1 měla spojovací téma pro sezónu (Gala), ale od S4 to šlo víc do hloubky, epizody na sebe navazují trochu víc, zkrátka je tam víc věcí, které mám tu možnost hledat. I příběhy jsou složitější. Tady to sice naráží na onen limit 22 minut, ale to je problém jen někdy. Hodně mne zaujalo, že je to teď více Slice of Life než v dřívějších sezónách (kromě S1), např. díly o vývoji postav (Diamond Tiara), vůbec všechny díly okolo Rarity, Coco, atd. kdy se nesnaží zachraňovat celý svět. Pravda, poslední díl byl dost akční. Sice nepřekonal má očekávání (po Tirekovi asi už málo co), ale ta rovina se Starlight byla na tom to nejzajímavější. Stručně? Seriál dospívá. Sice pomalu, ale řádně. Už tomu nelze vytýkat, že to není roztomilé jako starší generace, protože se to konečně rozhodlo, kam patří a nelítá to mezi mantinely jako S3. Také poučení, která tam jsou, jsou otevřenější, nepůsobí to stylem "takhle a ne jinak", ale dává to možnost postupně poznat motivy postav, a navíc dost často je na divákovi, aby se rozhodl, co si z toho má vlastně odnést. Nepředříkává mu to Twilight v dopisu jako blbečkovi. V tomto se to hodně podobá Tales.

Ha, ha.. zase tenhle typ otázky  :-)  . Myslím, že jsem na sebe vykecal už všechno možné, ale kdyby měl snad někdo pocit, že ne dostatečně, ať se klidně zeptá. Otázka na koníčky je už konkrétnější, tudíž mezi ně patří následující činnosti: programování (nazývejme věci pravými jmény: sprasení kódu), rychlá jízda autem (což se sice zrovna neslučuje s výkonem motoru, ale ono nejde o auto, ale o řidiče), elektrikaření (v současné době hlavně fotovoltaika), zahradničení a s tím související stavba zbytečných budov na pozemku (současně se vyvíjí skleník verze 2.0). Gaučink a sledování televize bych jako koníčka nepovažoval, to asi dělá každý (byť asi málokdo prokládá animáče s dokumenty o fyzice a jako třešničku na dortu si pustí Partičku). A když mám trochu času, tak se ještě sem tam hrabu v HW (musel jsem přestat, protože ty složené počítače už nebylo kam dávat, a to jsem při stěhování několik 386/486 sestav "vyhodil"). To by byly asi tak ty nejvíc využívané v současné době. Mým asi největším koníčkem je psaní sáhodlouhých textů a "vysokohorská turistika" (lezení některým členům fandomu na nervy). Jo, ještě se učím japonsky. A nutno říct, že zatím dost marně  :-)  .

Těm dvěma současným fanouškům děkuji za trpělivost, s jakou navštěvují má témata  :-)  . Závidím jim, že je to ještě baví. Tobě děkuji za rozhovor a omlouvám se, pokud jsem tě zdržel víc než jsi plánoval. Já teď nasednu na přibližovadlo a pojedu se domů nasytit. Mezitím budu marně přemýšlet, jak je možné, že došla v rozhovorech řada zrovna na mě  :D  .