Takové moje rady pro autory Snažím se to podat pokud možno co nejjednodušeji, takže nečekejtě nějaké odborné definice. Pokud máte námitky/dotazy, klidně můžete přidat komentář přímo v dokumentu. Čas od času se podívám jestli tam někdo něco napsal a případně odpovím.

Pravidlo Show vs Tell
https://docs.google.com/document/d/1iM9V...sp=sharing

Atribuce
https://docs.google.com/document/d/1Rnxb...sp=sharing

Vypravěčská osoba + intimita
https://docs.google.com/document/d/1gDHe...sp=sharing

Odstavce
https://docs.google.com/document/d/1SZGZ...sp=sharing

Doufám že tento výklad někomu pomohl a že mi ho tu nikdo neomlátí o hlavu Pokud si myslíte že bych měl něco přidat, napište to do komentářů a já to napravím. Je docela možné, že jsem na něco zapomněl. Pokud máte výhrady ke špatným čárkám ve větě... je mi to jedno!

Nakonec sem dám ještě anketu – mám napsat i o jiných stylistických jevech? Asi mi bude chvíli trvat, než zase k něčemu takovému seberu odvahu, ale časem určitě

Tady si dal někdo hodně práce
Ode mě máš poklonu a mohlo by se to někam připnout jako oficiální návod.

To je sice pěkné, ale já si myslím, že je to příliš striktní. Každý má svůj styl.

"Jako příklad 'Řekni' uvedu větu "Rarity byla smutná."

Jako příklad 'Ukaž' uvedu větu "Rarity se začal chvět spodní ret a oči se jí naplnily slzami."

By se mohlo vylozit i tak, ze se Rarity nastvala.
Osobne se mi tohle skatulkovani nelibi a prijde mi to zbytecne az blbe. Kazdy ma svuj styl.

Ale jinak te ocenuji za snahu a sepsani tveho prispevku, i kdyz kladeneho na ponekud jalovou pudu.
Lide, co na bronies pisi a pisi dobre, se daji spocitat na jedne ruce a ten zbytek podobne clanky absolutne nezajimaji.
Nemluve o tom, ze to vetsina radobypisalku vubec nepochopi, ale pri tvoreni jejich hruz se budou timto ohanet "ze to tam cetli a ze to tak ma byt"

My dva jsme tohle už diskutovali. Zkusil jsem tedy napsat něco nového a nedopadlo to zrovna tak, jak jsem chtěl. Ačkoliv se snažím emoce více popsat, tak nakonec to skončilo tak, že jednu emoci popíši hned několika jinými.

Myslím si, že by lidem pro lepší představu pomohlo, kdyby mohli porovnat dva stejné texty, kde jeden by byl psaný stylem "řekni" a druhý "ukaž".

Tohle je hodně dobrá rada - další věc kterou brát při psaní v úvahu, ne že se už nikdy v povídce nesmí objevit slovo "smutný". Ono se o tom běžně píše i v českejch publikacích, ale nemá to nějakej ustálenej název pokud vim.

Třeba u popisů prostředí mám naopak rád, když se do něho promítaj pocity a představy postav co ho sledujou. Čte se to mnohem líp než výčet předmětů, rozměrů a rozmístění.

Já jsem pro obě strany.

Každý má svůj styl a ten dozajista nevyhovuje každému. Je dobré se občas někde přiučit, ale nemělo by se řídit čistě jen radami a workshopy, ale je třeba zapojit i hlavu (což někdy jde těžko)

Na druhou stranu, každý workshop může přinést zajímavé informace a poukáže na chyby, o kterých jsme třeba doteď ani nevěděli.

Já jsem pro to, dát sem další myšlenky, nápady a postřehy. Nenazval bych to přímo pravidly, protože není třeba jejich striktní dodržování. Těším se

Styl má každý svůj, to je pravda, ale toto je spíše míněno pro začínající autory, kteří si ho teprve ustanovují – takové pošoupnutí je správným směrem. Pokud už máte svůj styl ustanovený a víte co si dovolit můžete a co ne (protože hranice mezi 'Ukaž' a 'Řekni' je skutečně velice proměnlivá a pro každý případ jiná), pak tento článek můžete v poklidu ignorovat. Striktnost však nutí začínající autory vymýšlet nové věci a tlačí je k větší kreativitě. Jak se říká 'Těžko na cvičišti, lehko na bojišti.'

Midnight Shadow: Pokud je něco nejasné, je třeba vycházet z kontextu. Když se podívá na fotku své zesnulé babičky, čtenáři dojde že jde pravděpodobně o smutek (pokud to není následováno větou o tom, jak hrozně tu starou fúrii nenáviděla ). A pokud ani to nepomůže, pak to zkrátka není popsáno dost.

Zmok: Jistě, ale to funguje pouze pokud skutečně popisujeme svět očima postavy – tam je určitě dobré takovéto věci použít (ale pouze pokud jde o to zdůraznit názor postavy na věc, ne jako náhradu popisu!). Popisuji to na konci textu, ale jen hodně zběžně (ta část že si můžeme víc dovolit ).

Tuxik: Nic mě zrovna nenapadá (jako vždy když mě někdo požádá o nějaký příklad ), a tak ti alespoň přeložím pasáž z fimfiction.net:

'Říkej': Princezna Celestie shlížela na Twilightinu mrtvou postavu ležící v posteli. Pamatovala si, jak dělala to samé s předchozími studenty.

'Ukaž': Princezna Celestie shlížela na Twilight, na její věkem ztrhanou tvář ležící na polštáři. Její oči byly mokré slzami. Twilightina tvář se jí jakoby měnila před očima – na zelenou, na hnědou a na žlutou. Všechny staré, všechny se usmívající... všechny s navždy zavřenými víčky.

'Říkej': Pinkie nastartovala motorovou pilu a výhružně popošla k Rainbow Dash, připravujíc se rozříznout ji vejpůl. Dash byla zděšena.

'Ukaž': Pinkie roztúrovala motorovku a plížila se přes místnost. Dash začala plakat.

V tomhle je jakákoliv tvorba velmi podobná. Ať se učím malovat, hrát na hudební nástroj, nebo psát, je vždy nutné naučit se nejprve základy (skicovat, barvit, stínovat, anatomii; akordy, noty; pravopis, základy stylistiky). Až potom, ve chvíli kdy vím co dělám, se mohu pustit do tvorby svého vlastního stylu. Občas jsem narazil na jednoduchou odpověď na kritiku zjevného nedostatku: „Je to můj styl“. Není.

Díky za super článek. Přestože toto pravidlo velmi dobře znám, narozdíl od Midni nejsem tak pesimistický. I kdybys pomohl pár lidem s jejich tvorbou, bude to skvělé Rozhodně se těším na případné pokračování.

Díky Určitě něco zase někdy napíšu. Ale může to chvíli trvat – musím si nejdříve být jistý, že jsem to pochopil správně já sám