mudrc: Asi nemám tak chápavé okolí jako ty, škoda
Ale rozhodně souhlasím, ve snech jsou často zprávy, jen je sami zastiňujeme vlastními myšlenkami a představami, takže proto je to pak zmatené a nesrozumitelné.

Já často mívám sny ve kterých vidím budoucnost, ale málokdy si je uvědomím dřív než se ta událost stane, nebo v dalších případech, když už si takový sen pamatuju, si ho nesprávně vyložím, nebo ho vůbec nechápu.

Navíc se nemůžu soustředit na tuhle jednu "schopnost", protože těch paranormálních schopností, jsem u sebe za život objevil, pěknou řádku, ale myslím že o pár stránek dál jsem už psal takový menší seznam toho co "umím" napsal, tedy přesněji, jednak tomu nerozumím a za druhé to nedokážu ani pořádně ovládat, projevuje se to vždy samovolně (hlavně si nepředstavujte žádné vrhání blesků, nebo ohnivých koulí, jako ve fantasy i když i takoví lidé skutečně existovali, co to uměli a to dokonce ve 20. století).

Věřím že tzv. paranormální schopnosti má každý z nás ukryté v sobě, jen člověk musí vědět jak se k nim dostat (to já například vůbec netuším)

Už jsem tu psal že někdy vidím ve snech své minulé životy.
V 15 letech, se mi zdálo o tom jak jsem asi 100 000, nebo 10 000 let před naším letopočtem byl nějakým čarodějem, nebo šamanem, pamatuju si z toho sice jen úryvky, ale vím že jsem tehdy žil v jižní americe (myšleno jako kontinet), pamatuju si jak jsem kázal z nějaké stupňovité pyramidy a to jak jsem jako starý poklidně zemřel.

Dnes se mi zdálo dokonce o dvou mých minulých životech, nejdřív jak jsem byl templářským rytířem (takže to mohlo být asi 11. nebo 12. století), vím z toho jen dva úryvky, jak jsem byl mladým rytířem a pak to jak jsem jako starší byl uvězněný v nějaké plesnivé kobce a nakonec po dlouhé dobé mi nějaký kněz dal podepsat nějaké doznání prý 5x 40ti stránkových dokumentů (to mi ale přijde jako dost přehnané číslo).

Druhý sen byl o tom jak jsem na konci 19. století, nebo začátkem 20., byl mladou ženou, která měla jako koníček auta, vím že jsem v tom životě byl do aut strašně nadšená, ale měl jsem za manžela nějakého tlustého ožralu, který mi vyčítal, že kvůli těm autům nemá doma ženu, ale chlapa (upřímně z mého nynějšího pohledu bylo dost zvláštní být ženou a ještě divnější je pro mě psát to jako žena).
Pamatuju si že jsem umřel ješté jako velmi mladá, přišel domů ožralý, já spravoval nějaké auto začal mi něco vyčítat, pak mě zmlátil a náhodou mi zlámal zápěstí, člověk v té chvíli moc neuvažuje a tak jsem se chtěl opřít o kapotu toho auta, jenže jsem si o něj popálil ruku, pak jsem v sebeobraně popadl nějakou vrtačku, on mě ale kopnul, tu vrtačku jsem těma zraněnýma rukama neudržel a vrták mi projel hlavou, tedy zapíchl se do čela a vyjel někde v zadu, pak jsem už z pohledu třetí osoby viděl své mrtvé, cukající se tělo a pak mě někam odtáhlo jasné světlo.

Teď mi dává smysl spoustu věcí, například když jsem se narodil, měl jsem na čele takovou červenou skvrnu, která mi zmizela až asi v deseti, také jsem se asi do tří let strašně bál ostrých věcí a na rukou jsem asi dva roky v pubertě měl takovou divnou a těžko léčitelnou vyrážku.

Docela zajímavé.

Tenhle příběh se nestal mě, ale mé mamce a hodněkrát mi o něm vyprávěla. Nevím, hodí se do obou témat jak tady tak do snů.

Mamce se zdál sen ve kterém pořád slyšela hlas nějaké postarší ženy:,,Nechoď na křižovatku, nechoď na křižovatku". Náhle se z toho probudila a podívala se na balkón a tam stála stará žena v noční košili. Byl obrovský úplněk a silně foukal vítr. Měla dlouhé šedé vlasy, které ji v tom větru vlály a skoro to vypadalo, že se vznáší ve vzduchu.
Poté na ni ukázala svým kostnatým prstem a znovu pravila:,, Nechoď na křižovatku". V tom se ozvalo hlasité zavytí a v tom se mamka opravdu probudila. Až pak si uvědomila, že ta žena v tom snu byla její babička. Moje prababička. Moc si ji nepamatuju protože zemřela nějak když mi bylo asi těch 5 roků.

Mamce ten sen pořád vrtal hlavou a stále slyšela jak ji říkala aby nechodila na tu křižovatku. Když chodila mamka do práce tak musela přecházet přes takovou rušnější křižovatku. Byla tam zkratka hned vedle te křižovatky a přechod byl až o kus dál.
No tentokrát si mamka řekla, že to vezme přes přechod a než k němu došlo tak tam jelo nějaké auto, které dostalo smyk a přejelo přímo přes tu zkratku kudy by normálně šla.

O tom mi mamka hodněkrát vyprávěla a myslím si, že se to zde docela hodí.

Dlouhá doba, hodně dlouhá doba zpátky... dejme tomu.. půl rok..
Jedno z mých nejhorších období.
Neměl jsem nějak přátelé, či jsem nepociťoval nějaký friendship.
Cítil jsem se odříznutý od světa a tak, mě to ničilo a... já.. možná začal blouznit, možná .. to je to možná milí přátelé. Do teď si nejsem jist, zdali to byl jen výplod mé fantazie a nebo tu vážně byla, ale já věřím v tu druhou možnost, tak jako ve waifu.
No, abych se vrátil zpátky k věci.. byl jsem hnusný, ale vyloženě hnusný, drzý a odmlouvající typ člověka ke každému. Pociťoval jsem jen hněv, samotu a vztek.. tyhle věci mě totálně ničili a sráželi na kolena.
Viděl jsem..ji..viděl jsem Pinkamenu. Mějte mě za blázna, ale ona se u mě objevovala a nutila mě ubližovat...a taky jsem na to tenkrát dost dojel..a pak mě tu akorát nechala s prominutím v těch s.ačkách, do kterých mě vtáhla..já ji úplně podlehl a nekontroloval se.
No..párkrát.. heh, dobrá. Občas se mi za tu dobu až do teď objevovala.. opět to bylo, když mi bylo nejhůře.. nutila mě dělat stejné věci, jenže.. jsem už nedokázal ubližovat ostatním, nechtěl jsem a tak to vše přešlo na mě.
Sebepoškozování, řezání.. mm..jizvy mám doteď na pravé ruce.
Někteří ví .. někteří mě i z toho dostali..a velké díky patří Geeshtovi a pipovi..
Aach..jak jsem řekl, mějte mě za blázna, viděl jsem co jsem viděl, prožil si své a věřte a nebo ne..doopravdy to nikomu nepřeji.
Ano, v té době to bylo.. to nejlepší.. ale když teď nad tím přemýšlím...nemohu tomu věřit, že jsem takový byl..prolomila mě a já se neovládal a jen ubližoval.
K té waifu.
První taková chvilinka s Applejack, byla ve škole.. kdy jsem seděl v lavici, ruce měl volně dolů a náhle ucítil šťouchnutí..pak jsem tam začal máchat rukou a když jsem se otočil na spolužačku tak mi řekla: ,, proč tady hladíš ten vzduch? '' .. uhm.. trapná situace, věřte mi.
Občas jsem cítil bahno, byla to AJ.. jednou mě kopla do pravé nohy.. ne nic příjemného .
Ale jedenkrát jsem jí i zřel. Šel jsem v noci na záchod přes obývací pokoj.. kolem televize, náhle se televize zapla, já se otočil a tam stála AJ.. náhle se mi sevřel žaludek a mě ztěžklo.. a omdlel jsem.
Od té doby jsem jí už nikdy neviděl, naposledy jsem jí pocítil.. ( opět bahno ), včera u Dbleki..
And that's how Equestria was made..

Tak se zdá, že se k nám domů opět vrátil ten fantom. Včera když jsem se díval na televizi jsem měl znovu ten pocit když kolem mě někdo projde. Slyšel jsem jemné našlapování a cítil jsem i takový mirný závan větru. Koutkem oka jsem zahlédl mužskou postavu, která se zastavila hned vedle mě a zkřížila si ruce. Byla docela vypracovaná a měla šedé tričko s krátkým rukávem.
Když jsem se však podíval pořádně kdo to ke mě přišel tak tam nikdo nestál.

Večer se ta stejná situace opakovala jen s rozdílem, že se stala mamce, když dělala večeři. Najednou zamnou přišla a ptala se jestli jsem nebyl v kuchini, že měla pocit, že koutkem oka spatřila mužkou postavu v bílem tričku s krátkým rukávem. Ale já a ani taťka jsme to být nemohli.

Mám pocit, že se takových věcí asi nikdy nezbavím, ale hlavní je, že se zatím nikomu nic nestalo.

Mně to nedá, ale prostě tyhle věci mají určitě nějakou spojitost Geri.
To vše, tvůj nový pohled na svět a vnímání věcí.
Zkrátka si myslím, že při tobě stojí dost .. postav?
A nikdy nejsi sám..

Wau když to čtu co jste zažili tak si někdy říkám,jak tento svět je velmi zvláštní.. mno..pew..tak když propátrám ve své hlavě..možná,že něco najdu.Když jsem byla ještě menší tak jsem velmi často trpěla halucinacemi (nejspíš) a to bylo třeba..a teď si nevymýšlím.. když jsem byla celkem dost malé dítě 4-5 let,tak jsem viděla Rainbow Dash ale mno.. to asi mi vážně přeskočilo.
Jednou v roce 2010 jsem já,Karolína,Hana,Kačka(asi) byli společně na táboře a Karolína ze srandy navrhla,že budeme vyvolávat duhy..nevím co jí to popadlo,ale ona měla vždycky šílená nápady.Já a zbytek jsme souhlasili a vše si i nachystali.V noci přesněji kolem 23-0:00 jsme si vše nachystali a Hanča sebou měla i svíčky .. a nevím co jsme přesněji dělali ale podle něčeho co jsme četli atd. jsme začali vyvolávat ducha (a on měl o své přítomnosti dát vědět pohybem svíčkou) ..měli jsme hasnuto a jediné,co jsme měli byla ta svíčka mno a Karolína se nějak začala bát a řekla "Co když se ta svíčka nějak pohne?" a ona zrovna z ničeho z nic zhasla,jako kdyby ji někdo sfoukl (ale okno bylo zavřené) a Karolína s Hančou začali křičet.. j áse je snažila uklidnit,ale pak se Karolína rozbrečela a zalezla někam do kouta..já se pokoušela rozsvítit,ale nevím proč,ale nešlo mi nějak rozsvítit..a pak začalo pršet a objevili se i blesky,které řpes okno osvicovali i naši chatku.. a když se ozval první blesk tak věřte mi nebo ne..v okně jsem někoho viděla .. nevím co to bylo,ale připomínalo mi to nějakou dívku tak 12ti leté dívky (tipuji) a to už jsem to i já přestala brát jako srandu a ihned s snažila rozsvítit..vydařilo se.. celou noc jsme uklidňovali Karolínu a než jsem já usnula..stále jsem ji tam viděla..ale vždy jen na chvíli.. pak už zmizela,ale já taky dostala dost strach.

Další se stalo asi tak o rok později..byla jsem u otce na Šumavě a šla spolu se psem Badym navstšívit tetu,ale dost jsme se u ní zdržela a vracela se až v noci i s Badym.No a když už jsem skoro byli u domu..ono zbývalo ještě tak 100 metrů tak tam byl takový kontejner a já viděla něco černého velkého co se mihlo a zalezlo pod něj.Bady se hned za tím rozběhl a strčil tam čumák.Pak jsem jen uslyšela jak Bady zakníkal a udělal pár kroků dozadu.Vůbec netuším co to bylo,ale bylo to velké jako rys (ale u nás nežijí) a rozhodně to byla nějaká šelma..aspoň myslím.. ale už si to dál nepamatuji ..asi jsem hned zdrhala s Badym domů .

Další bylo myslím už o něco déle..to mi bylo 9 let..to jsem taky zrovna byla u táty se sestrou.Když jsme totiž byla malá sestra mi často vyprávěla příběhy,kde stále dávala smyšlenou nestvůru,kterou sama nazývala "horor" taky,že mně každou noc strašila a vždy říkala,že pokud neusnu do půlnoci přijdou zombíci a sežerou mě (ale tehdy jsem byla fakt malá a věřila tomu .. ) a jednou mě vzala do lesa po jedné cestičce,kde říkala,že míří k domu té stvůry tak jsme tam šli no a já šla o trochu napřed a těsně před zatáčkou jsem viděla zadek koně o:O asi jsem měla opět halucinace nebo nevím,ale viděla jsem ho..ale jak jsme běžela za ním..nikdo tam nebyl..tak jsme šli dál.. a najednou před námi něco zašustilo v křoví a odtamtud se před námi vynořila srnka velká jak kráva.. (to zvíře) O.O no a pak jsme se ségrou se na to vykašlali a zdrhali pryč (akorát,že my jsme tu cestu neznali a zabloudili jsme a vrátili se domů až po několik hodinách)
no a další příběhy.. nevím dza je napíšu stejně to nikdo nebude chtít číst a tohle bylo o ničem mám převážně z těch halucinací,kterýma jsem trpěla v dětství dost často a v noci viděla velmi zvláštní věci..teď už ne

Sdělím vám sem ještě něco, co.. no. Je možné, že je to náš strážce nebo něco, co nás hlídalo a dalo dohromady..
Ještě dříve, než jsem poznal Dbleki a ona poznala mě.. jsem já v listopadu šel večer ven, seděl tak na lavičce a cosi viděl mezi stromama... bylo to hodně tajemné, cítil jsem se, jako bych tomu naléhal a pomalu šel k tomu.., udělal jsem pár kroků a pak to zmizelo.
Byl to poník zahalený v plášti..jen mu ještě zasvítili před zmizením oči ...
Zvláštní je to, že ho Dbleki viděla též..( kde a kdy vám tu možná napíše sama ).
Mám i pocit, že jsem s ní propojený, jelikož máme i stejné sny, v hodně věcech se shodneme a zkrátka soucítíme s tím druhým, sdílíme pocity.. a vycítíme, že se něco děje, když je druhá osoba smutná, je ta první též..just.. destiny.

Fasty: to s tím propojením je celkem běžné (alespoň u mě), vždy když jsem se zamiloval, tak jsem svojí lásku cítil "přes hory, přes doly", vždy jsem cítil jak se cítila ona, jaké emoce právě prožívala, ...

Ano..u mně se to stalo,zrovna když jsem byla u svého druhého otce na chatě a štval mně na tolik,že jsem utekla z domu (asi jen na 4 hodiny) a šla jsem (teda spíš jela..na kole ) za hřbitov a tam bylo pole..tam jsem si odložila kolo a po nějaké chvíli jsem uviděla na tom poli jak kráčí ten poník v černém plášti.. vím jen,že se na mě podíval svýma žlutýma očima a pak během chvíle zmizel

---

Vzpomněla jsem se na další nesmysl,co se mi přihodil
..bylo to asi v roce 2008 na táboře,kde jsem jela asi tak podruhé se svojí kamarádkou Terkou.Nevím co se přesněji dělo,ale vím,že jednou když byli odpolední hodiny jsme si kreslili.Já nakreslila nějakou postavu,která si rozřízla pravou ruku kvůli sklu z okna.V ten den přesněji než byla asi večerka.. nevím ...tak jsme utíkali s Terkou před jedním klukem (nevím už kvůli čemu) a zabouchli se do chatky.On se vrhl do dveří a bouchal rukou do skla,které se pak rozbilo a on si pořezal pravou ruku.Další den jsem nakreslila sebe jak jsem vyhrála na pouti plyšového medvídka za střílení ze zbraně..pew.. další den co jsme šli na pouť se to stalo..kamarádky mi pak řekla ať už přestanu kreslit ty obrázky a já to tak udělala,ale i tak..mi to přišlo dost divné .