Upřímně vnímat duchy není zase až tak těžké, člověk se musí jen správně "naladit".
Teď to bude znít jako ze šestého smyslu, ale celkem běžně vnímám duchy čerstvě zemřelých lidí, tedy funguje to hlavně u lidí které znám. Ne že bych ty duchy viděl úplně, je to spíš napůl obraz zaznamenaný periferním viděním a napůl pocit, ale většinou chtějí aby jejich blízcí věděli že nejsou mrtví oni sami o sobě, ale že zemřelo pouze jejich tělo, popravdě ti lidé po smrti to vnímají tak jako by si svlékli triko, s tím efektem že se cítí doslova řečeno svobodní.
Někteří lidé se bojí duchů, ale na to mám jedinou odpověď "je to blbost", ten mír, klid, oproštění od všeho trápení a mrzutostí a všeho negativního, je prosté neuvěřitelně uklidňující a povznášející.
Můžete si být jistí že "na druhé straně" je pouze světlo a čistá láska, nic víc, nic míň. Chápu že to může být pro někoho nepochopitelné, ale pokud během života nikoho nezavraždíte, nebo nebudete dělat nějaké opravdu hnusné věci, nemáte se smrti proč bát. (vím je to trochu temné téma mluvit o smrti).
Abych se vrátil k tématu, mrtví většinou chtějí dát svým blízkým zprávu o tom že se nemají smrti proč bát, nebo se s nimi chtějí rozloučit, pokud to před smrtí nestihli, nebo chtéjí někomu živému zprostředkovat své posmrtné pocity (sám dost dobře nechápu proč to dělají, ale je krásné).

Určitě by vás zajímalo jak si můžu být jistý že to není jenom moje fantazie, tak například vždy "mluví" přesně jako ten člověk (každý máme své osobité výrazy a styl řeči, i když si to třeba sami neuvědomujeme), také vědí takové věci, které mohl vědět jen ten určitý člověk.
Například, když se mi v 9. třídě, na základce, zabil na motorce kamarád, tak když se pak semnou přišel rozloučit, tak přesně věděl o věcech, o kterých jsme mluvili jen "mezi čtyřma očima", myslím že to byl tehdy můj první zážitek setkání s duchem.

A když už se tu mluvilo o těch démonech, tak s těmi si nelamte hlavu, sice existují, ale příliš mocní ani schopní nejsou, spíš je kolem nich jen "nafoknutá bublina lidských výmyslů", která daleko předčí pravdu.
Jestli máte z démonů nebo strašidel strach, nebo jste se jich jako malí báli, tak to bylo naprosto zbytečné, víc by jste se měli bát spíš o to aby jste nedělali nic zlého, nebo aby jste nezavrhli nabízené příležitosti.

A ještě něco, jestli věříte že každý má svého osobního strážce, nebo anděla, nebo... ono je vlastně fuk jak to nazýváte, hlavní je to že na každého z nás takový ochránce dohlíží a snaží se nás provést životem, tak aby jsme život měli co nejjednodušší, jen lidi sami si to můžou pokazit.

Zkrátka, to je takový malý přehled toho co užitečného se člověk někdy dozví od duchů, ovšem ne všichni mají takhle hluboké myšlenky.

Asi na závěr bude dobrá tahle věta: vy zůstáváte stejní z inkarnace do inkarnace, jen vaše tělo a okolní podmínky se mění (taky slova jednoho ducha)

Trochu jsem pátral a všiml jsem si několika zvláštních znaků v našem domě.

Otěch vyrytých runách jsem už říkal, ale dneska jsem našel další znaky. Na jedné sťeně jsem si všiml, že opadala omítka, ale když jsem přišel blíže tak ten tvar opadané omítky vypadá jako liščí hlava.
Kousek od té liščí hlavy jsou zase jakoby takové zlé oči.

Později když jsem doma vysával jsem si všiml na stropě takové černé skrvny co zase vypadá jako černý pták. Ta skrvna jde ale vidět jen když si lehnete na záda na zem a podíváte se na strop.

Je to docela zajímavé, ale možná taky o nic nejde.

(14.05.2013, 21:21)Dbleki Napsal(a): Zvláštní.. z části mi to připomíná lucidní snění,ale to popírám,jelikož než začneš lucidně snít trvá to 10-15 minut máš ruce a podél těla ležíš na zádech máš zavřené oči zhluboka dýcháš .. pak ti může třeba ztěžknout hrudník a končetiny,ale s břichem..no..

To, o čem mluvíš je pouze jeden způsob, jak se do LD dostat. Taky se tam dá dostat tak, že během klasického snu narazíš na něco zvláštního a uvědomíš si, že se jedná o sen

Yup to taky .. v tom snu si právě to uvědomíš a můžeš ho pak nadále ovlivňovat ale vždy je nějaká část co ovlivnit nelze

( http://www.youtube.com/watch?v=YgR2wmGPtdw )
Tak jsem si vzpomněl na další příhodu co se mi stala nebo možná nestala ani sám nevím. Je to něco jako s tím psem o čem jsem tu už psal a je to docela podobné. Nejpodivnější je ale to, že se mi to stalo ještě s dalšími pěti lidmi, ale jen já si pamatuju co a ostatní jakoby tam ani nebyli. Je to velmi podivné, ale teď na začátek tohoto příběhu....

Stalo se to přibližně před deseti lety u mého bratrance v polsku. Kousek za domem mají les a říká se, že se tam ději podivné věci. Tak jsme se rozhodli těsně před půnocí, že se tam vydáme a zjistíme jestli je to pravda nebo ne.
První zvláštní věcí bylo to, že měsíc abnormálně zářil a připadal mi mnohem větší. I venku jsem cítil takovou podivnou energii povědomou. Na stezku odvahy jsem se vypravil se svým bratrancem, strejdou, taťkou a kamarádkou od bratrance. Vydali jsme se na cestu něco po desáté hodině.

Když jsme dorazili do lesa tak jsem měl čím dál podivnější pocit a začal foukat silný vítr. Šli jsme dál do lesa a i když jsme ušli jen kousek tak už nešlo vidět na jeho okraj. Stratili jsme se a po chvíli bloudění jsme uviděli v dáli světlo. Rozhodli jsme se k němu jít.
Ušli jsme jen pár kroků, ale najednou jsme byli hned u toho světla. Byla to velká vatra a skupina lidí kolem ní tančila podivný tanec. Skoro bych řekl, že to vypadalo na indiány. Netuším co jsme to tehdy viděli, ale měsíc v tu chvíli zářil více a více a byl obrovský.
Vypadalo to děsivě a krásně zároveň. Byla tam velká louka a za ní vysoká kamenná zeď. Strejda v tu chvíli říkal, že je to prý hřbitovní zeď, ale že to není možné, že je několik kilometrů od místa kde jsme vešli do toho lesa a to jsme určitě nemohli ujít.
Další zvláštní věc, které jsem si všiml byla podoba lesa. Bylo léto a listí ani zdaleka neopadávalo, ale když jsme byli na tom palouku tak všude bylo hodně podzimního listí a když zafoukal vítr tak listí poletovalo všude kolem.
Nakonec jsme se vraceli zpátky a za chvíli jsme vyšli tam kudy jsme i do lesa vcházeli. Vítr utichl a když jsem se podíval na měsíc tak byl takový jaký je dnes.

Jak jsme se vrátili domů tak jsem s nadšením ostatním vyprávěl co jsme viděli, ale najednou mi strejda i ostatní se kterými jsem tam byl řekli, že nic takového tam nebylo. Že jsme šli pár metrů do lesa hned na otočku zpátky.
Když jsem se podíval pak na hodiny tak uběhlo něco málo přes čtvrthodiny od doby co jsme vyšli ven.

Do dnes to nechápu co se vlastně tehdy stalo. Sen to být nemohl, ale bylo to přitom tak skutečné. Párkrát jsem ten příběh vyprávěl všem co tam semnou byli, ale nikdo si nci nepamatoval. Nakonec i já sám jsem uvěřil tomu, že to byl jen výplod mé fantazie a nějak jsem na to zapomněl a až teď jsem si to vybavil.

Mě se v úterý v noci zdálo že jsem si šla zapnout notebook. Pak jsem se vzbudila a on byl opravdu zapnutý. On se občas sám od sebe zapne a zase se vypne, ale on se mi fakt zdál sen že ho zapínám.. a ráno byl zase vyplej, já sem ho v noci nechtěla vypínat protože mamka furt vstává k mladšímu bráškovi v noci a má lehkej spánek, tak aby si nemyslela že mi šiblo a v noci chci hrát hry...

Um.. stala se mi velmi zvlášťní věc..a.. zrovna dneska.Připravila jsem si normálně do školy a šla na autobusak..tam jsem čekala až autobus přijede..no..měl spozdeni..nakonec přijel..no..cesta byla taková normální..poslouchala jsem last resort a pemýšlela jsem..a říkala si,jak je život blbý..a náhle sebou autobus trasně cukl.Spoustu lidí sebou trhlo div,že nespadli na zem.,ale já měla tu smůlu a jelikož jsem seděla úplně vzadu,přede mnou byla tyč a já sebou natolik trhla,že jsem i trochu vylitla a silně narazila do tyče..nejspíše i hlavou jelikož se mi strasně točila a já jsem ležela na zem a nemohla jsem vstát..doplazila jsem se k sedadlu a po nějakých pokusech se mi podařilo se usadit. Nevím proč mi to tak trvalo ale bylo to vážně divný. A ještě divnější bylo to,že lidi kolem mě byli v pohodě,jako kdyby se nic nestalo,ale čuměli na mě jak na debilka a jedna paní se mi i optala,zda je vše v pohodě no..zjevně není.. hlava mi furt trochu třeští a po nárazu mám i něco s pravou rukou ale vážně furt nechápu,co se stalo..ach jo..

Tak dneska u nás zase nějak strašilo nebo co se to vlastně dělo. Odpoledne z police samovolně spadl těžky železný hrnec, který byl uprostřed stolu a něco ho shodilo tak silně až dopadl na druhou stranu kuchyně.
Doma byl kocour, tak první co mě napadlo, že vyskočil na stůl a ten hrnec nějak shodil. Jdu se tam tedy opatrně mrknout, ale všimnu si, že ten náš macek chrní na chodbě, taťka se koukal na sport televizi a mamka byla semnou v pokoji no a hrnec si hověl na druhé straně kuchyně.

Další věc se stala před chvílí. Byl jsem v pokoji a chystal jsem se na zítřejší zkoušku a najednou se ozval zvuk jako když někdo vytahuje žaluzie. Jelikož se blížila bouřka tak jsem myslel, že se mamka dívá z okna ven jestli se už neblýská.
Z pokoje volám jestli už něco jde vidět...no odpovědi se mi nedostalo, tak vykouknu na chodbu. Všimnu si jak se ještě žaluzie kymácí, ale na chodbě nikdo nebyl. Jdu se mrknou do obyváku kde vidím, že mamka sleduje svůj seriál a taťka se zase díval na něco na počítači.
V tu chvíli mi přešla husina po celém těle až se mi naježila srst. Po delší době to byl zase docela nepříjemný zážitek.

Zdravím, také bych se s vámi o něco rád podělil. Pro začátek se zmíním o tom, že se již více jak pět let zabývám Lucidním Sněním (vidím, že to některé lidi taky zajímá). Pokud nevíte o co jde, nic se neděje, budete z toho mít požitek i tak. I když to sem tak úplně nepatří.

Před třemi dny jsem stál na kraji lesa a pohřbíval jsem svého psa, bylo mi smutno a celá krajina jako by to cítila, ani nebe nebylo jako obvykle, mělo tmavě modrou barvu. Když jsem zvedl hlavu a pohlédl jsem na tu temnou oblohu, něco s ní nebylo v pořádku. A najednou mi to došlo: "Tohle je jen sen!" V tu chvíli jsem se probudil ve své posteli a všechno bylo v pořádku. Pomalu jsem vstal a podíval se na oblohu, byla tmavší než obvykle ale nic co by vypadalo nepřirozeně. Došel jsem k zrcadlu, ale svůj odraz jsem neviděl. Znovu mi to došlo, pořád jsem ve snu. V tu chvíli jsem se probudil ve své posteli a vše bylo tak jak má, všechny věci leželi tam, kde mají. Chtěl jsem si otřít oči, ale když jsem zvedl ruce, neviděl jsem je, věděl jsem, že jsem je zvedl, ale nikde nebyli! Ano, i tentokrát to byl jen sen. Probudil jsem se ve své posteli a chtěl jsem zkontrolovat okolí. Nemohl jsem se ale pořádně hýbat a nedokázal jsem ani otevřít pořádně oči. Doplazil jsem se tedy k zrcadlu a zamával do něj. Odraz nikde. Zeptal jsem se tedy sám sebe, "Je to opravdu možné? Jsem vůbec ještě na živu?" A snažil jsem se rozvzpomenout, jak jsem zemřel. V tom jsem se znovu probudil, ve své posteli a nemohl jsem se ani hnout. Po třech hodinách jsem se konečně dokázal částečně hýbat a pomocí jedné ruky jsem se doplazil k zrcadlu. Dokázal jsem otevřít jen jedno oko, a to jsem plně zaměřil na odraz v zrcadle. Konečně jsem spatřil svou ruku!
A tak jsem tady a doufám, že tohle je realita.

Fíha tak tak podivné sny nemívám ani já a že já mám čas od času podivné sny. O tom jsem už párkrát slyšel, ale poprvé si to takhle čtu přímo od zdroje. Docela nepříjemný zážitek, ale myslím, že už nesníš ...teda snad