Jo říká se tomu deja vue a tenhle pocit se mi stává celkem pravidelně. Někdy je to jen okamžik někdy jak drake psal je to docela dlouho.

Vždy to jde poznat tím podivným pocitem něco jako kdyby jste si uvědomili, že to co se děje se už stalo.

Ještě je zajímavá věc, že na podzim bylo to někdy v březnu se nám ztratil kocou byl pryč už skoro tři týdny a všichni ho už oplakali. No zdál se mi sen bylo to někdy v létě a byli u nás známí, kteří nás zatím nikdy nenavštívili a v tom snu jsme dával našemu kocourovi nažrat a oni mě volali a´t jdu ven.

Nevím proč, ale po tom snu jsem věděl, že se vrátí a opravdu po třetím týdnu se vrátil a před dvěma dny nám volali ti známí, že za dva týdny k nám chcou přijet.

Možná je to jen zvláštní náhoda, ale přeci jenom....

Nevím jestli je to záhadné a tajemné. Ale stala se mi dost unikátní věc. Před pár roky v létě při bouřce jsem spatřil kulový blesk... Nikdo mi to nikdy nevěřil, ale opravdu jsem ho viděl! Byla to koule o průměru asi 1,5 metrů. Šla trochu přirovnat k ohnivé kouli, ale nijak neplála a byla víc k bílému světlu... Spatřil jsem ji asi na 2 vteřiny. Bohužel, nikdo mi to nikdy nevěřil . Ale aspoň vím že jsem viděl něco co spatřilo jen velmi málo lidí

U kulových blesků je to tak půl napůl. Oproti jiným jevům jsou uznány tak nějak ,,oficiálně," ale proč vznikají a proč mají takový tvar, to je zatím velká neznámá. Takže svým způsobem pořád záhadné jsou

To jsem rád že nejsem OT

Ahh... neviem či začínam byť paranoidný alebo pozerám veľa filmov, no často sa stáva (teda už menej častejšie) že sa bojím svojho odrazu v okne, vypadá to ako by bol niekto za mnou... alebo dosť nepríjemná udalosť, pozeral som Dr.House a boli tam "background" hlasy, no strašne som sa toho zľakol (mal som to na slúchatkách) a myslel si že to je v mojej hlave skoro somzhodil slúchatká na stôl, neviem či sa to hodí sem ale nedalo by sa nejako pomôcť? :d

Tak já mám taky jednu. Ve škole, ddělali sme něco v Matice a najednou sem měl pocit deja vue a slyšel jsem hlas (asi v mé hlavě), kterej říkal : "ty to umíš, dokážeš to". Tak sem nad tím pár dní přemýšlel ale byla to síla..

Minulej tejden jsem byl tady na bronies, a najednou slyším unikat něco, jak kdyby plyn, tak jsem se šel podívat, a on sám od sebe začal unikat ten Co2 ze soda streamu. To ještě pochopím, jenže máma několik dní před tím dnem slyšela něčí kroky v pokoji. Jenže já sem byl s tátou a bráchou na Lipně

Jinak Mastere: Já mám déja vu každej tejden, je to už spíš otravný

Taky se mi stala celkem zvláštní věc. Po pár docela těžkých dnech jsem byl už hodně unavený a tak jsem šel na zahradu na mé oblíbené místo. Tak nějak z něho čerpám pozitivní energii. Sednu si tam do trávy a do stínu zavřu oči a odpočívám.
Měl jsem chvilku klidu. Pak zafoukal zvláštní poryv větru a měl jsem pocit jako bych v něm slyšel takový šeptavý ženský hlas. Nevím co říkal, ale otevřel jsem oči a předemnou seděla černá kočka. Tak zvědavě až hravě se na mě dívala s nakloněnou hlavou a zamňoukala. Chvíli jsem se na ni díval a přemýšlel jestli jsem neusnul a tohle se mi nezdá.
Pak se ta kočka zvedla a odešla znovu zafoukal poryv větru a na květinu předemnou přistála nádherná velká vážka. Cítil jsem se v tu chvíli tak nějak uvolněný a všude jsem cítil pozitivní energii.
Pak tam přišel bratranec a zavolal na mě a já si najednou uvědomil, že tam žádná kočka ani ta vážka nebyla. Vstal jsem a chtěl odejít, ale pak znovu zafoukal poryv větru a měl jsem pocit jako bych slyšel takové zachichotání.
Sám jsem se usmál a odešel jsem. Potom jsem se cítil tak nějak pozitivně naladěný a plný energie co jsem ztratil. Bylo to zvláštní skoro jakoby tam semnou něco bylo.

V mojom živote sa udialo mnoho zvlášnych vecí, ale naviac si pamätám jednu.

Prvá sa mi stala keď som mala cca.3 roky. Bola noc a mne z neznámeho dôvodu napadlo ísť na balkón. V tom čase sme bývali v byte na prízemi s mojím dedom. Na balkón sa šlo cez kuchyňu a obývačku. V kuchini bolo zapálené malé svetlo a keď som vošla dnu, zbadala som deda ako niečo reže. Nevšímala som si ho a šla na balkón. V tú noc bol ten zvlášny spln, keď je mesiac orandžový. Ulica bola úplne prázdna teda až na 6 postáv. (Dodnes nechápem ako som vedela, e ich je presne 6.)Boli úplne čierne, akoby to boli iba tiene.
Pamätám si ako prišli až k zábradliu a začali trieskať a vrieskať niečo nezrozumiteľné. Potom rozbili sklo na zábradli. Nerozpadlo sa, ale prasklo cez celú šírku. To som už nevydržala a s krikom sa rozbehla späť do izby. Potom si už iba pamätám to, že som ich na druhý deň nazvala ´´bubáci´´ a povedala som ,že ich bolo 6 čo bolo pre oboch rodičov prekvapením. Potom sme o pár rokov odišli z tohto bytu do Bratislavy. Jednu noc keď som mala horúčku mamke som pripomenula čo sa mi stalo keď som bola malá a opät som sa jej spýtla čo to bolo. Cvíľu bola ticho akoby rozmýšľala čo povedať a nakoniec povedala, že nevie čo to presne bolo, ale údajne to privolal dedo, o ktorom mamka dodnes tvrdí že je stelesnením zla.
No ja si myslím, že aj keď tuší čo tí ´´bubáci´´ vskutočnosti sú nechce mi to povedať.

Zajímavý zážitek u nás j to taky podobné. Pořád se snažím zjistit co se v našem domě před mnoha lety když byla moje mamka v mém věku. Nikdy mi o tom nechtěla nic říct, ale podle jejího výrazu v obličeji vždy když se na to začnu vyptávat to bylo asi něco hodně zlého.

Dodnes mě to děsí.