Další věc co mě docela zajímá jsou tak zvané ,,ghost orby". Moc jsem na ně nevěřil a spíše jsem si myslel, že je to nějaký počítačový trik, ale jednoho dne mě zavolala mamka a ptala se co je to na fotce, kterou vyfotila. Když jsem tu fotku přiblížil, tak jsem si všiml, že se to hodně podobá právě tomu ghost orbu.
Do té doby jsem viděl jen prá videí nebo jsem o nich četl v časopisu enigma (jestli někdo znáte).

Potom jsem zkusil po domě udělat několik fotek a zkoušel jsem to asi tak týden a vždy v různou dobu. Podařilo se mi vyfotit pár nádherných orbů a hodně obyčejných. Sám nevím co by to přesně mohlo být, ale zjistil jsem, že se nejvíce vyskytují po desáté hodině večer.

Potom jsem o nich zkoušel něco najít a narazil jsem na hodně zajímavou stránku českou. Kde lidé psali své zážitky. Byl to nějaký klub lovců duchů (nebo tak nějak se to jmenovalo). Bylo tam hodně zajímavých věcí a rad ohledně duchů atd. Bohužel když jsem si to chtěl lépe přečíst tak jsem tu stránku už nikdy nenašel a zkoušel jsem ji hodně hledat.

Psali tam, že je nějakých 5 forem nebo jak bych to mohl popsat duchů.
1 - Ghost orby se považují něco jako plankton. Je jich hodně a údajně to jsou bludné lidské duše. (Sám nevím co si o tom myslet)
2- Jsou pak nějaké wortexty (snad to píšu dobře). Na fotce se dají poznat jako takový mlžný vír. Na té stránce k tomu psali, že je to něco co se živí orby a že je to vysává.
3- Je taková mlha. Je to už částečné zhmotnění ducha.
4- Jsou duchové a různé přízraky
5- poslední jsou astrální upíři a různé temné entity. Na fotkách to jde vidět jako temný stín nebo temná mlha.

Bylo tam hodně zajímavých věcí, ale když jsem se to snažil znovu najít jakoby se po tom slehla zem.

U tohodle příběhu si sám nejsem jistý jestli se vážně vůbec stal nebo to byl jen výplod mého strachu. Stalo se to už poměrně dávno a je kolem toho pár podivností.

Naši sousedi měli vážně děsivého psa, který nás neměl moc v lásce. Několikrát se dostal i na naši zahradu a nebylo to moc příjemné. Jednou se nám i nějak ocitl v zavřeném sklepě a dodnes nechápu jak se tam mohl dostat. Měl jsem z něho docela strach, ale to nejhorší se teprve stalo jak jsem se jednou večer vracel domů od kamaráda.
Byl tehdy jasný úplněk a jako klasicky světla v naši ulici moc nefungovala. Skoro automaticky zhasla vždy když jste se k nim přiblížil. Tehdy mi to moc nevadilo, protože mi na cestu svítil měsíc. Když jsem přicházel k zahradě sousedů tak jsem uslyšel táhlé zavytí až ve mě ztuhlla všechna krev. Přestal jsem se hýbat a skoro i dýchat.
Pak jsem slyšel divné zvuky z jejich zahrady (od mé paměti to měli oplocené tak, že k nim nešlo nikdy vidět) a pak z jejich vchodu cosi vyšlo. Šlo to po zadních, ale tak divně trhavě...skoro jako loutka. Když to vyšlo ze stínu na svět měsíce, tak jsem si uvědomil, že to vypadá jako jejich pes, ale strašně znetvořený. Šlo vidět jak z něho opadává srst i z kůží a když se dostal to prostřed ulice tak to znovu dlouze zavylo.
Nebyl jem schopný pohybu jak moc jsem tehdy byl vyděšený jsem tam stál a díval se. Ještě při každém pohybu tomu jakoby praskaly kosti. Po chvíli se to dalo znovu do pohybu a odešlo to do boční ulice. Až po chvíli kdy to bylo pryč se mi podlomily kolena a já usedl na silnici. Celý jsem se třásl a až po pár minutách jsem se konečně postavil a dopotácel jsem se domů.
Co se té boční ulice týče, tak i když je hned vedle mého domu, tak jsem se tam nikdy neodvážil jít. Je to jediné místo co jsem nijak neprozkoumal. Vždy mě to nějak odrazovalo a nebyl jsem schopný tam vkročit, a když už jsem tam jen pár kroky vstoupil, tak se mě okamžitě zmocnil silný pocit, že mě tam něco sleduje.
Každopádně jsem o tom nikomu neřekl a šel jsem hned spát. Když jsem se ráno probudil, tak jsem si vsugeroval, že to byl jen děsivý sen a že se nic z toho nestalo, ale později toho dne jsem se dozvěděl, že se jejich pes prý ztratil. Od jiných sousedů jsem slyšel, že jim prý v noci uhynul a přímo ti sousedi nám řekli, že toho psa už nezvládali a tak ho prý odvezli na jejich chatu v horách kde bude mít více prostoru.
Tak či onak toho psa jsem už nikdy neviděl a jsem docela rád. Jen sám nevím co jsem to tehdy viděl a vždy když slyším vytí tak si vybavím tu noc a proběhne mi mráz po zádech.

tv* si děláš srandu ne ? ! ? já bych se uplně posra* když si čtu co všechno se ti stalo tak bych měl stochutí se odstěhovat a pak jít na psychiatru nebo co jak sem si to četl uplně mi šel mráz po zádech .
(bojim bojim )

Myslim ze jeho domov se jmenuje Transylvanie....

Ja o takýchto veciach mimoriadne rád čítam, ale osobne sa mi nič také nestalo.

Inak neviete náhodou či je nejaký dokumentárny film o takýchto úkazoch?

Kosay: Moc jich nemám ale snad postačí toto video:

(22.03.2013, 18:22)Wertour Napsal(a): Myslim ze jeho domov se jmenuje Transylvanie....

Asi jo (bez urážky )

Těžko říct. Tam kde bydlím se stalo hodně zvláštních věcí a ne jenom mě. U toho posledního příběhu si sám nejsem jistý jestli to nebyl jen příliš živý sen. Co je opravdé je to, že ten pes vážně zmizel tak těžko říct.

Taky je zajímavá ta ulice pod námi. To místo mě velmi odpuzuje a nejsem schopný tam vejít.

Taky vím, že tyhle věci se u nás děly i dávno než jsem se vůbec narodil, ale vždy když se snažím zjistit něco více tak o tom nikdo nechce moc mluvit, ale z toho co jsem zjistil se tu jedné noci stalo něco hodně děsivého a údajně v tom hrálo roli vyvolávání duchů. Bohužel ať se tu tehdy stalo cokoliv tak o tom nikdo nechce mluvit.

Možná i proto se zde děje tolik podivných jevů. Jeden příběh co mi hodněkrát vyprávěla mamka bylo když se ji zjevil duch babičky. Tehdy měla těžké spaní a když se probudila tak na balkóně za úplňku stála její babička. Stála tam v noční košili a nočního větru ji vlály její bílé vlasy. Vypadala tehdy velmi tajemně a pak k ní natáhla ruku a pravila ,, nechoď na křižovatku". V tom se mamka probudila znovu a zjistila, že to byl jen sen.
Když se ale podívala na měsíc tak byl taky úplněk a foukal silný vítr. Každopádně když potom šla přes jednu křižovatku do práce tak ji málem srazilo auto.

Kdysi jsem to bral jen jako strašidelné historky, ale po tom co jsem sám zažil si myslím, že se to doopravdy stalo.

Vždy si ďalší tvoj nový zážitok prečítam... ale, nehnevaj sa na mňa... no nevymyslel si si to? Nechcem tým nič povedať, lenže mne sa takéto veci asi ešte nikdy nestali (asi to boli len výplody mojej mysle, dúfam) a tebe sa toho stane tak veľa

Bohužel ne. A nezlobím se. Kdyby se mi nic takového nestalo a četl bych si tohle tak bych tomu taky nevěřil.
Každopádně takových věcí se stalo dost a vypadá to, že ty události sahají hlouběji do minulosti, takže kdo ví jak to vlastně je.