@jakubik25: Pořád máš lepší, když je to jen tvá představivost - což ona je řekněme tak trochu vždycky, protože v jednom mozku dvě nezávislá vědomí nevyrobíš, ani kdyby ses rozkrájel.

To všechno, co pojme lidská mysl se dá vnímat různě - ať už do hloubky, nebo do šířky. Někteří tomu vymezují jasné hranice a jisté části sebe sama vnímají jinak: rozdělené na kousky, třeba i se překrývající, ale jen zdánlivě nezávislé. Ty hranice máme v sobě všichni - záleží jen na tom, jak je vnější/vnitřní vlivy vymezí. Do jisté míry to lidskou mysl drží "nad vodou", přesněji řečeno nad všemi vjemy, které se na ni valí a umožňuje nám to vnímat svět z různých perspektiv a uchovávat informace v kontextu.

Pokud se ti ty hranice z nějakého důvodu zbortí (u mě osobně tenhle proces spustily vnější vlivy), může se stát, že se spolu s tím zbortí i celá osobnost (což je obvykle ta největší přihrádka) a všechno, co tě v realitě definuje splyne se vším, co vnímáš: ať jsou to smysly, vzpomínky, tužby nebo přání. Důsledky... si radši každý domyslí sám.

A proč to všechno píšu? Jen chci říct, že i představivost tě může zavést na zajímavá místa. Je to imho lepší, než mít v hlavě něco, co "slyšíš" - už jenom proto, že živá představivost obvykle nerozlišuje smysly (podobně jako snová realita) a nahrazuje je jedním "univerzálním".