Není to to samé, ale je to začátek, ne? Pokud se chceme dopracovat k pomoci, je dobré, když začneme tím, že sousedovi prostě jednou tu hlavu nerozbijeme.

Člověk není samotářský tvor. Mnohem efektivnější je při kooperaci. Ta nebývá jednoduchá, ale má své nesporné výhody a to už je dost slušný důvod. Můžeš to pozorovat i u mnoha ve smečkách žijících zvířat. Mají svou hierarchii a "pravidla" a dokud všechno funguje podle plánu, nemívají tendence se mezi sebou napadat a zabíjet. Jsou dokumentovány případy, kdy si taková zvířata začala mezi sebou pomáhat. Četl jsem o případech, kdy predátoři nechali část kořisti i slabším a méně produktivním členům smečky a u některých druhů dokonce starší kusy předávají své životní zkušenosti těm mladším.

Nemá to okamžitý přínost pro jedince, ale pomůže to celku, který tak dokáže fungovat efektivněji a díky tomu dále usnadní život i jednotlivým členům.

U lidí to myslím nebude moc jiné. Že si nedáme navzájem po palici, je určitě skvělý start. A časem ta koexistence třeba přeroste ve spolupráci při lovu. Tam se dá docela jednoduše přijít na to, že ve skupině je lov snažší a kořist větší. Pak se jednoho dne stane, že se sousedovi dostal do skrýše medvěd a sežral mu všechny zásoby. Má pak nějaký smysl podělit se s hladovým sousedem o něco z vlastních zásob, byť jen v zájmu pro mě snadnějších loveckých výprav a lepší kořisti? Já bych o tom popřemýšlel.