Na začátku to bylo malé kuřátko...:

Nejdřív chci napsat, že slepice nejsou hloupé, ba chytřejší, než jiná zvířata...

Jednou jdu naši stodolou a zdálo se mi, že tam něco píská. Koukám, hledám a vidim kuře. Bylo mi hned jasné, že tam ta jedna slípka, která pořád zdrhala, snesla vejce a už to bylo. Protože už přes noc mrzlo, tak jsem kuře vzal domů (přes noc by na 100% umrzlo a u ostatních slepic být nemohlo, páč by ho svině uklovali) a tím to všechno začalo.

Ubytoval jsem ho v prádelně, přes noc jsem ho zavíral do "basy" (taková větší klec po křečkovi) a přes den běhalo po prádelně, popř po celém baráku (dokud nezačalo točit zmrzlinu po zemi, to máti už nesnesla, takže šup zpátky do prádelny, kde je dlažba a tam to nevadlo tolik, jako na koberec).

Rychle se učilo a rychle se naučilo, že niemand = ta velká slepice = máma. Kdykoli bylo u mě a já vstal a někam šel, kuře běželo za mnou, do obyváku je schod, tak se chudák snažilo vyskočit, ale ze začátku to moc nešlo, musel jsem pomáhat. Ale vždycky byla sranda koukat na to, jak za mnou běží, roztahuje křídla aby mělo balanc a honem honem, abych nezmizel Měl jsem to natočit...

Pak rostlo a rostlo a pořád chodilo zamnou, když jsme seděli venku pod pergolou, pouštěl jsem ho na trávu, ale nikdy nechodilo daleko, spíš se snažilo vyletět na mě (často na hlavu, dokud mi tam neudělalo točenou, od té doby *vstup zakázán*) a zobalo drobky kolem stolu, když se nikdo nekoukal, vyletělo na stůl a zobalo placku z talíře

Teď (i když je to už asi 2 roky) je mezi slípkama, ale nezapoměla na mě. Jakmile vlezu ke slepicim, všechny zdrhnou, jen tohle kuřátko (kdybych znal MLP dřív, asi by se jmenovala Scootaloo) přiběhne a čeká, že mu něco dám (jako vždy).

Když se nekouká, nemusim volat, stačí prstem na něco zaťukat a ihned přiběhne, ani nevim, jak jsem ho to naučil, prostě jakmile zaklepku prstem na cokoli, tak aby to bylo slyšet, okamžitě ví, že *žrádlo je tady*

....až z něj z ní vyrostla slečínka:

Je to sice už přes dva roky, ale ne, neskončila na pekáči!

Ehm, vlastně tuhle: