Decoy: To psal kamarád mě. Všechno. I tu poslední větu.

Aha asi bych si měl pamatovat věci který čtu ale stejně mám tušení že se tam sejdem a to pívo hold dáme o víkendu

Dneska se mi podařilo zachránit před vyhozením hromádku kartiček Pokémonů, které jsem jako malá sbírala!

Bohužel se mi nepodařilo najít Eevee, kterou asi už ani nenajdu ....  

To já ty stovky karet už dávno zapečetil do bezpečí do krabice. Obzvlášť ty první vlny, to je pro mě rarita a dětství. Toho se nikdy nezbavím. Stejně tak Pogy. Akorát ty plastové Beyblady už jsem dávno vyhodil.

Už si tak někdy jedete vlakem, vyhlížíte si krajinu z okna a najednou vidíte jak na poli u tratě leží nákladní vagóny na uhlí? Že ne? Sjeďte si někdy do Hradce Králové z Prahy a třeba je ještě uvidíte. U stanice Chlumec nad Cidlinou. Nějak mi to mozek na poprvé nebral, tak jsem to nestihl vyfotit a po cestě zpět byla tma. Škoda.

Já říkal, že Královehradecký kraj je zvláštní místo...

@DoktorPetr: to tam ty vagony snad leží už od minulého roku nebo co http://nymbursky.denik.cz/nehody/vyluka-...20140.html

Ještě jsem ani nestihl vstřebat zážitky z Czechquestrie a přijdu do práce na stole na mě čeká toto:



Někdo mi dal na stůl tyto roztomilé figurky. Snažil jsem se zjistit kdo byl tak štědrý ale nikdo z kolegů i kolegyň se nechce přiznat nebo aspoň prozradit kdo to sem dal  

Když uvážim že spoustu bronies kolegové v práci hejtujou tak to tu mám supr kolektiv když má náladu na takové žertíky

OT Martin:

Pravda pravda, zalistoval jsem drážní inspekcí a opravdu je to už taková doba. Teď vlastně my jsme tu nehodu vidět nemohli, protože s ColdFirem jsme jeli výlukovým autobusem Poděbrady - Chlumec

Odkaz: http://www.dicr.cz/vykolejeni-nakladniho...vehradecku

(27.08.2015, 17:12)DoktorPetr Napsal(a): Už si tak někdy jedete vlakem, vyhlížíte si krajinu z okna a najednou vidíte jak na poli u tratě leží nákladní vagóny na uhlí?

To se mi před pár lety stalo. Kousek za Brnem vykolejil vlak a ty vagony tam ležely v poli ještě pěkně dlouho.

Když najdete něco takovéhoto fikaně schovaného na stole napadne vás jedna věc; rychle pryč než vás sežerou zaživa. Představuji vám feferonky, pro jednou velmi ostré. Já je čas od času jídám... málokdy, ale skoro vždycky jsem to zvládl bez nějakých útrpných výkřiků.
Tak jsem zasedl, dvě feferonky a sklenka vody (ano vím, že to zhoršuje) s úmyslem, že to všechno sním.
Rozkousl jsem jednu. Rozžvýkal a spolkl, pomalu. Už v tu chvíli jsem chtěl umřít.
Výsledek: po jedné jsem běhal po zahradě s 10 litrovým barelem který jsem si lil po ksichtu jen abych nebrečel a nesoplil. Takovéhle utrpení mi paprika ještě nikdy nezpůsobila.


(musím je někomu podstrčit do jídla)