byly jsme přítelkyně
mladé, naivní
ale přesto se měly rády
tys byla mi zcela vším
a nyní? jsem pouhý stín
bylo tomu pár let, na mém prvním večírku
se svou stydlivější srstí mezi jinými poníky
čekala jsem věrně, leč o tobě žádné novinky
nikdys nepřišla, jakoby se po tobě slehla zem...
ty, Twilight
tys mé city srazila
ty, Twilight
tys mne zhanbila
vztek vsáknut v smutku
pokořená, zostuzená, ponížená
vybrečela jsem slzy žalu
nedočkala se žádného vysvětlení
jediného důvodu, natožpak omluvy
ty, Twilight
tys mé city skolila
ty, Twilight
tys mne odbyla
kvůli tobě zanevřela jsem na ostatní
můj život je teď nekonečnou depresí
bez naděje, bez pomoci, bez sil
tu zírám do tmy nicotného tunelu
tak naříkám a pláču ještě více
můj strašný smutek sílí bez hranice
nevidím úniku ze stezky truchlení
žiletka ostrá je, kožich můj červený
v krutém světě hořekování a zármutku
v tyranické nadvládě bolesti – děsivého prázdna
skomírám pohřebním tempem
a tak zde musím čekat spíš
až potkám svého hrobu kříž
ty, Twilight
tys mé city zranila
ty, Twilight
tys mne zabila