tichá noc
v rukách držím smrt
studená noc
v duši hmatám beznaděj

odsouzen k věčnému tlení
do prohnilého vězení reality
cítím se mezi lidmi
jako cizinec

ponořen ve vlastních slzách
utíkám do vnitřního světa
a v něm
různé cesty k věčnému klidu

možností je víc
zbraň, skok, nůž, fet
stačí si jen vybrat a pevně vykročit
vstřemhlav vstříc v studenou nicotu

opět jsem se dostal do tohoto pekla
kde slunce nevrhá stíny
a všechny hvězdy vyhasly
v dohledu pouze já, zanechán k rozkladu
fatální neúspěch, chyba na tváři planety

zarmouceným tempem kráčím po kolejišti truchlení
se svým křížem na zádech
vykračuju temnou alejí mrtvých dubů
–chodec disonantních světů

dorážím na hřbitov svých emocí
temné hroby jsou matně osvětlovány
krvácejícím měsícem

dívám se do prázdnoty propastné hlubiny
kdy to všecko skončím?
kdy už spáchám čin nemyslitelný?

odpověď zakrátko zjistím
stačí si jen koupit provaz...