Bronies.cz

(24.12.2012, 01:42)Autumnbreeze Napsal(a): [ -> ]Podobné nutkání jsem začal mít až v období, kdy mě zcela pohltila první série MLP. Do té doby jsem po většinu času (ve veřejných prostorách) býval věrným členem houfu zamračených obličejů, kterými se to v MHD jenom hemží.

Jak nemá bejt člověk zamračenej, když ta MHD dneska stojí za *píp*, aspoň v Praze. (nevim, jestli se mam smát, nebo brečet ) Na mě má vliv právě ta MHD (mam zajímavý zájmy). Když jedu něčím dobrým, hned mi stoupne nálada. Když jsem jel v sobotu s kámošema pěkným busem a povidali jsme si, tak mi kámoš řek něco jako "Víš o tom, že se směješ?" . Naopak když jedu něčím, co se nedá slušně nazvat, tak jsem jako (video). Ta druhá situace je čím dál tím častější, ikdyž se jí snažím vyhejbat.
Od srpna minimálně do konce září jsem měl díky MLP téměř permanentně dobrou náladu , ale každý prvotní nadšení jednou opadne, takže už jsem zase někde tam, kde jsem byl. Ale tak když to vezmu obecně, tak mi úsměv způsobí starý díly Simpsonovejch, Futurama nebo nějaký dobrý komedie. A samozřejmě kámoši, protože friendship is magic.

Tak ten první fakt znám již hodně dlouho a používám Je naprostá pravda, že pokud máte zkaženou náladu a začnete se usmívat, jak by nazvala společnost, "jak kretén", zlá nálada se po chvíli jen tak vypaří

I když, někdy jsem smutný rád

Souhlasím, když se člověk kření "jak kretén," naštve a rozhodí to tolik lidí, že stojí za to si ten úsměv udržet

Záleží na situaci, když jdu městem / jedu busem atd. prostě sám, nemám potřebu mít úsměv od ucha k uchu. Když jsem ve společnosti přátel, směju se pořád, ze všeho si dělám / děláme srandu. Doma se taky většinou směju, usmívám, bavím se a když to nejde od srdce, přinutím to nějakým tim videem / obrázkem na netu.

Jsem optimista i když introvert, takže občas svoje (byť dobré pocity) potlačuju, protože někdy vím, že bych se z určité skupinky lidí smál jedinej a vypadal jako trotl. Třeba moje bývalá kolegyně v práci mé vtípky moc nechápala, ne že by ji to uráželo, ale nebrala to jako vtípky, spíš jako kdybych na ni normálně mluvil, takže místo aby se zasmála, jen něco odpověděla, takže jsem byl radši zticha, než abych ji nějak podráždil.

Mám smích rád, občas na netu dokážu strávit x hodin procházením různých obrázků, vtipů a videí, jen abych se zasmál a pobavil. Někdy si dělám srandu i z věcí, ze kterých bych si srandu asi dělat neměl.

Moc děkuju za video, je úžasné

BTW našel jsem krásnou básničku:

Smiling is contagious,
you catch it like the flu,
When someone smiled at
me today, I started smiling too.
I passed around the corner,
and someone saw my grin -
When he smiled I
realized, I'd passed it on to him.

I thought about that smile,
then I realized its worth,
A single smile, just like mine,
could travel round the earth.
So, if you feel a smile begin,
don't leave it undetected -
Let's start an epidemic quick
and get the world infected!!!

Já si jednou v autobuse nasadil zlodějskou kuklu jen s očima a hubou a pak se schoval za záclonku a usmíval se na lidi co byli venku

Hahaha

Smát nebo usmívat se? V tom je rozdíl Pokud jde o smích, směju se....až moc často, dá se říct. Své úsměvy nepočítám, takže nevím. Někdy je to víc, někdy míň.

Úsměvem, a vůbec projevy štěstí se dá dneska naštvat tolik lidí .... Třeba v MHD, nebo v obchodě, na ulici, nebo třeba i v práci.

Všichni stojí u kasy, fronta 20 lidí, všichni čumí do země nebo koukají, proč to trvá tak dlouho, mají obrovské nákupy, přešlapují na místě, pak příjdu já s pytlíkem pomerančů a dvěma jogurty, postavím se do fronty, trpělivě čekám, oni zvednou oči, hodí na mě takovýhle pohled:


a já na ně:


To je dokáže nejvíce naštvat, že je někdo šťastnější něž oni. Takový trolling úsměvem. . Jednou na mě jeden, ne ještě děda, ale postarší muž v krámě: "Co se tak ksichtíš?" a já mu na oplátku "To je úsměv, měl by jste to skusit taky.", pánovi naběhla na čele žíla, a kdyby ho manželka i s košíkem neodtáhla jinam tak by se na mě snad vrhl. Tak ho strašně naštval úsměv.

Dneska jsou všichni (alspoň tedy u nás v boleslavi) ve stavu preventivní přednasranosti, v krámě, na poště, v autobuse, v autě prostě všude. Možná je to jakýsi obranný mechanismus před sra**ami co jsou dneska ve společnosti, nevím.
Je to smutné, ale je to pravda.

Smích je super, nemyslim že se dá takhle rozesmát metro do hysterického smíchu, ale úsměv nikdy neuškodí. Já nato většinou zapomínám, ale kdyžý se někdo na mě usměje, tak mi to hrozně zvedn náladu a pak se směju taky. Taky jsem se poslední dobou naučil usmát se na lidi, když navázeme i náhodný oční kontakt. Buď se usmějou taky, neboholt tupě zíraj dál. Ale já mam stejně dob rou náladu