Neexistuje žádný způsob, jak říct, že tato píseň je o někom jiném
Pokaždé, když nejsi v mých rukou, začínám ztrácet sám sebe
Někdo, proveďte mne prosím mými stíny
Nedovolte, aby mě viděli na dně
Ovládla jsi mé dny
Takže dnes večer jdu ven

Právě se cítím jako
Není lepší místo, než právě po tvém boku
Měl jsem trochu ochutnat
A stejně tak jako tak jenom zkazím párty
Protože všechny holky vypadají krásně
Ale ty jsi jediná v mé mysli


La da dee
La da dee doo
La da da já
La da da ty
La da dee
La da dee doo
Jsem tu jen já
Jsi tu jen ty
La da dee
La da dee doo
La da da já
La da da ty
La da dee
La da dee doo
Když jsi pryč, myslím na tebe

Zklamaný vlku vyjící na měsíc,

unavený životem, běžící smrti vstříc.

Chtěl by jsi utéci, prokousat se plotem,

všechnu to hořkost snést, těžké je být sám,

doufám že víš, ruku do ohně pro tě dám.



Masku těžko prohlédnutelnou na sobě máš,

důvod a smysl existence hledáš.

Bytí ti přijde moc i málo,

zraněný jsi, víc než by se na první pohled zdálo.

Šrámy na tělo sic rychle se zahojí,

ale ty na duši tě ze spánku probouzejí,

nedají se smazat a o to víc bolejí.



Není důležité, zdali jsi oběť či predátor,

z  města utíkáš do vzdálených hor.

Dobrým druhem občas je samota,

odnese to zlé pryč, jako řeka písek z koryta.

Nikým nerušen, zaposloucháš se do ticha.



Jen já, orel, vznáším se na krajinou,

náhle se rozhodnu vedle tě spočinout.

Oba hladoví, musí jeden z nás zahynout ?

Klovl jsem tě do oka, ošklivě krvácí,

roztrhl jsi mi křídlo, bolestí se zapotácím,

ale ani jeden z nás bojovnosti neztrácí,

chceme protivníka zničit,

naštěstí dobromyslný vítr náš vztek a nenávist v prach obrací.



Ublížili jsme si navzájem, znovu a znovu,

pochopit toho druhého trvalo takovou dobu.

Po čase konečně zmoudřeli, odhodili zlobu,

společně hledíme na blankytnou oblohu,

vysoko nad údolími, blízko bohu,

jsem rád že znám tě, vlku, můj druhu.