27.11.2014, 11:37 (Tento příspěvek byl naposledy změněn: 27.11.2014, 11:42 uživatelem Mácaman. Edited 2 times in total.)
"Jaky je vas nazor, otce Maltusi?", zeptal se arcibiskup.
"Vasi farnici jsou velmi pobozni lide, Eminence, nesnesou mezi sebou carodejnice, domnivam se tedy, ze to bude nezbytne."
Arcibiskup si povzdechl: "Dobra tedy, poslete zpravu otci predstavenemu a pozadejte o pomoc Tovarystva. Dej se vule tva, Pane..."
"...jakoz i my odpoustime nasim vinikum. Ve jmenu Otce, Syna i Ducha svateho. Amen." Jezuita pozehnal posledni carodejnici. Pristoupili pacholci s loucemi. Hranice rychle vzplaly, plameny vyskocily do vyse. Ohen zacal olizovat tvare odsouzenych, ozval se priserny krik. Prihlizejici dav se zvedave nahrnul bliz a nadsene zavyl. Vskutku, velice pobozni lide, pomyslel si arcibiskup....
"Ale já jsem nevyrostla ve stodole. Jen jsem se tam narodila a prožila většinu dětství." Applejack
Tohle téma nenásilně napasovat na poníky skoro nejde. Takže něco z univerza, kde se odehrává příběh mojí knihy:
"Představ si! Byla těhotná!"
Arno složil noviny a otočil se na Joonu.
"Nevím, koho myslíš."
"Ta, co se utopila," upřesnil Joona, "kvůli Salmarimu. Našli tělo."
"A byla těhotná s ním?" zopakoval Arno. "Fujtajbl. A tenhle člověk chtěl být knězem."
"Přesně. Lidi jako on o nás budou říkat, že se chováme nemravně, že jsme nemocní."
Joona se sklonil k Arnovi, odhrnul mu černé kadeře z obličeje a políbil ho na tvář.
"Neblázni," ohradil se Arno, "jsou roztažené závěsy. Někdo nás uvidí a udá."
"Tak ať. Tihle pánbíčkáři mi nebudou nakazovat, jak mám žít."
27.11.2014, 16:44 (Tento příspěvek byl naposledy změněn: 27.11.2014, 16:45 uživatelem Frolda. Edited 1 time in total.)
Když se řeknou pobožní lidé, napadne mě akorát válka, tak jsem si střihl Breitenfeld.
„Zakleknout!“
Prý proti nám stojí skoro třicet pět tisíc papeženců. I kdyby tam byl jen jeden, pokud je na jeho kuli napsáno mé jméno, nebude mi to nic platné.
„Bůh je s námi, mí věrní vojáci, tak pravím já, Gustav Adolf. Jsme na prahu nového věku. Je načase ukončit vládu těch papežských krys. Jen ta naše víra, je ta pravá! Bůh je s námi!“
„Bůh je s námi!“
„Zacílit!“
Proč zrovna já musím být v té první řadě.
„Pal!“
Prolétla salva. Já stojím! Nic mě nebolí. Zůstal jsem jediný z celé řady. Jdeme jim to vrátit. S námi je bůh.
“Where must we go… We who wander this Wasteland in search of our better selves?“ The First History Man
"Přátelství může trvat jen mezi dobrými lidmi." Cicero
Vir Ilustris
Kayle byl každodenně silně vytížen; na jeho bedrech ležela zodpovědnost za osudy všech obyvatel v táboře. Feeble měl první příležitost setkat se s ním mezi třema očima. Nechtěl, ale i tak musel civět na pásku přes oko.
„Zajímá tě, kde jsem k ní přišel?“
„Ano.“
„Kde vstupuje víra, tam mysl se uzamyká a zahazuje klíč.“
„Dobře...“ Feeble si promnul krk. „A co to má společného s okem?“
„Znáš Seeker, že ano?“
Feeble se zamyslel a nahlas přeříkával: „Tu s bílými vlasy, copánky, šílenýma červenýma očima, protáhlými špičáky a permanentním zákeřným úsměvem? Ano, řekl bych, že ji znám.“
„Hledal jsem klíč.“
"You want dubbing quallity? Bah! It´s the quantity what earns money!"
Další z drabble z Draci míří ke hvězdám [spoiler: Trochu spoiler]
Pepper plachtěním přistála mezi stromy. Stanula vedle mohutného červeného samce.
Oba hleděli dolů na lidskou vesnici. Mlčeli a sledovali dění pod nimi.
Lidé odění v bílých hávech obklopovali dřevěnou konstrukci, kde stála polonahá dívka v černém. Dívka něco křičela, ale kápě na hlavě tlumila veškerý jekot.
Dav začal cosi skandovat a vzplálo mnoho ohňů. Pak lidé naházeli pochodně do hromady dřeva.
"Proč to dělají?" zeptal se Lifius.
"Protože takto oni uctívají boha," odvětila dračice.
"Takže i lidé přišli z ohně," konstatoval červený.
"Nevím."
"Jsou to ale velice pobožní lidé," usmál se Lifius a sledoval dalších patnáct hranic stojících v řadě.
Let it Go...Try everything.
How Far I'll Go, on top of the world?
Towards of sun immortals.
When Can I See You Again?
Top of the world.
Telling the world. To the sky!
Just a Dream. Brothers under the Sun
Padl na zem do studené vody, až bláto potřísnilo modré roucho velekněze. Veškerá důstojnost zmizela a rozpadla se pod tíhou božích očí. Socha jeho pána se nad ním tyčila s hrozivou naléhavostí a připomínala mu, čeho musel docílit – musel utišit hněv druhého nejnestálejšího z věčných bohů.
„Prosím, můj pane, vyslyš svého oddaného služebníka…“
Slova ztěžka plynula přes promodralé rty roztřesené zimou. Zasvětil mu celý svůj život, proto s každým dalším vyslovením věděl, že jeho prosby budou němé. Jeho pán nevyslyšel jiné, nedopřeje sluchu ani jemu, nejoddanějšímu z oddaných.
„Prosím, můj pane. Utiš svůj hněv a stáhni své vody zpět.“ Prosím.
Let it Go...Try everything.
How Far I'll Go, on top of the world?
Towards of sun immortals.
When Can I See You Again?
Top of the world.
Telling the world. To the sky!
Just a Dream. Brothers under the Sun
28.11.2014, 09:50 (Tento příspěvek byl naposledy změněn: 28.11.2014, 09:55 uživatelem Mácaman. Edited 3 times in total.)
dnes nevim proc mam od rana v hlave piraty
Uz sesty den, od chvile, co na obzoru rozeznali lod s cernou vlajkou, chodil kapitan Backett na zad uz pred rozbreskem. S dalekohledem v ruce cekal na prvni slunecni paprsky. Jejich Compassionate byla dobre stavena a mela dobry vitr, ale byla to obchodni lod. Stihly piratsky skuner, ktery je pronasledoval byl rychlejsi a stale se blizil. I dnes tam byl, tak blizko, ze Backett rozeznaval napis na jeho boku. V rannim seru byl spatne videt, ale po chvili precetl slovo Le Coureur - Bezec. "Pane Kente, vydejte zbrane, pripravte dela. Je to Bezec kapitana Aranauxe, tomu neunikneme. Pripravte se na boj!"
"Ale já jsem nevyrostla ve stodole. Jen jsem se tam narodila a prožila většinu dětství." Applejack