Drabble pro každý den

[Mácaman]

"Jaky je vas nazor, otce Maltusi?", zeptal se arcibiskup.
"Vasi farnici jsou velmi pobozni lide, Eminence, nesnesou mezi sebou carodejnice, domnivam se tedy, ze to bude nezbytne."
Arcibiskup si povzdechl: "Dobra tedy, poslete zpravu otci predstavenemu a pozadejte o pomoc Tovarystva. Dej se vule tva, Pane..."

"...jakoz i my odpoustime nasim vinikum. Ve jmenu Otce, Syna i Ducha svateho. Amen." Jezuita pozehnal posledni carodejnici. Pristoupili pacholci s loucemi. Hranice rychle vzplaly, plameny vyskocily do vyse. Ohen zacal olizovat tvare odsouzenych, ozval se priserny krik. Prihlizejici dav se zvedave nahrnul bliz a nadsene zavyl. Vskutku, velice pobozni lide, pomyslel si arcibiskup....

[Cwossie]

Tohle téma nenásilně napasovat na poníky skoro nejde. Takže něco z univerza, kde se odehrává příběh mojí knihy:

"Představ si! Byla těhotná!"
Arno složil noviny a otočil se na Joonu.
"Nevím, koho myslíš."
"Ta, co se utopila," upřesnil Joona, "kvůli Salmarimu. Našli tělo."
"A byla těhotná s ním?" zopakoval Arno. "Fujtajbl. A tenhle člověk chtěl být knězem."
"Přesně. Lidi jako on o nás budou říkat, že se chováme nemravně, že jsme nemocní."
Joona se sklonil k Arnovi, odhrnul mu černé kadeře z obličeje a políbil ho na tvář.
"Neblázni," ohradil se Arno, "jsou roztažené závěsy. Někdo nás uvidí a udá."
"Tak ať. Tihle pánbíčkáři mi nebudou nakazovat, jak mám žít."

[Mácaman]

cwossie: a jakepak to je universum? podle drabblu to muze byt zajimave universum

[Azuliana]

Gina. Because Gina.

Někdy přemýšlela nad tím, jaké by to bylo, kdyby se o tom všem dozvěděli obyčejní lidé tam venku.

Přece jen, pravidelně obcovala s bohem. To se poštěstí málokterému smrtelníkovi.
Kromě Jane Fosterové vlastně nikomu...

Představila si sama sebe jako prorokyni ve stylu Johanky z Arku, zahrnovanou přízní a obdivem davu věřících, se svým božským milencem po boku.

Přímo toužila vidět výraz na tváři Steva Rogerse.

V duchu se zasmála.

Všechny tyhle představy měly malý háček. Vlastně docela velký háček.

Ti pobožní lidé by ji s vysokou pravděpodobností s radostí upálili na hranici jako heretika.

Její bůh byl totiž pohanský bůh...

[Frolda]

Když se řeknou pobožní lidé, napadne mě akorát válka, tak jsem si střihl Breitenfeld.

„Zakleknout!“

Prý proti nám stojí skoro třicet pět tisíc papeženců. I kdyby tam byl jen jeden, pokud je na jeho kuli napsáno mé jméno, nebude mi to nic platné.

„Bůh je s námi, mí věrní vojáci, tak pravím já, Gustav Adolf. Jsme na prahu nového věku. Je načase ukončit vládu těch papežských krys. Jen ta naše víra, je ta pravá! Bůh je s námi!“

„Bůh je s námi!“

„Zacílit!“

Proč zrovna já musím být v té první řadě.

„Pal!“

Prolétla salva. Já stojím! Nic mě nebolí. Zůstal jsem jediný z celé řady. Jdeme jim to vrátit. S námi je bůh.

[Tuxik]

Zrovna u tohohle je 100 slov málo

Kayle byl každodenně silně vytížen; na jeho bedrech ležela zodpovědnost za osudy všech obyvatel v táboře. Feeble měl první příležitost setkat se s ním mezi třema očima. Nechtěl, ale i tak musel civět na pásku přes oko.
„Zajímá tě, kde jsem k ní přišel?“
„Ano.“
„Kde vstupuje víra, tam mysl se uzamyká a zahazuje klíč.“
„Dobře...“ Feeble si promnul krk. „A co to má společného s okem?“
„Znáš Seeker, že ano?“
Feeble se zamyslel a nahlas přeříkával: „Tu s bílými vlasy, copánky, šílenýma červenýma očima, protáhlými špičáky a permanentním zákeřným úsměvem? Ano, řekl bych, že ji znám.“
„Hledal jsem klíč.“

[Rwakk]

Další z drabble z Draci míří ke hvězdám [spoiler: Trochu spoiler]

Pepper plachtěním přistála mezi stromy. Stanula vedle mohutného červeného samce.
Oba hleděli dolů na lidskou vesnici. Mlčeli a sledovali dění pod nimi.
Lidé odění v bílých hávech obklopovali dřevěnou konstrukci, kde stála polonahá dívka v černém. Dívka něco křičela, ale kápě na hlavě tlumila veškerý jekot.
Dav začal cosi skandovat a vzplálo mnoho ohňů. Pak lidé naházeli pochodně do hromady dřeva.
"Proč to dělají?" zeptal se Lifius.
"Protože takto oni uctívají boha," odvětila dračice.
"Takže i lidé přišli z ohně," konstatoval červený.
"Nevím."
"Jsou to ale velice pobožní lidé," usmál se Lifius a sledoval dalších patnáct hranic stojících v řadě.

[Aidrien Assagir]

Padl na zem do studené vody, až bláto potřísnilo modré roucho velekněze. Veškerá důstojnost zmizela a rozpadla se pod tíhou božích očí. Socha jeho pána se nad ním tyčila s hrozivou naléhavostí a připomínala mu, čeho musel docílit – musel utišit hněv druhého nejnestálejšího z věčných bohů.
„Prosím, můj pane, vyslyš svého oddaného služebníka…“
Slova ztěžka plynula přes promodralé rty roztřesené zimou. Zasvětil mu celý svůj život, proto s každým dalším vyslovením věděl, že jeho prosby budou němé. Jeho pán nevyslyšel jiné, nedopřeje sluchu ani jemu, nejoddanějšímu z oddaných.
„Prosím, můj pane. Utiš svůj hněv a stáhni své vody zpět.“
Prosím.

[Rwakk]

A tématem pro další den je

Běžec

[Mácaman]

dnes nevim proc mam od rana v hlave piraty

Uz sesty den, od chvile, co na obzoru rozeznali lod s cernou vlajkou, chodil kapitan Backett na zad uz pred rozbreskem. S dalekohledem v ruce cekal na prvni slunecni paprsky. Jejich Compassionate byla dobre stavena a mela dobry vitr, ale byla to obchodni lod. Stihly piratsky skuner, ktery je pronasledoval byl rychlejsi a stale se blizil. I dnes tam byl, tak blizko, ze Backett rozeznaval napis na jeho boku. V rannim seru byl spatne videt, ale po chvili precetl slovo Le Coureur - Bezec. "Pane Kente, vydejte zbrane, pripravte dela. Je to Bezec kapitana Aranauxe, tomu neunikneme. Pripravte se na boj!"