Stříbrný mech - Jamisova MLP prvotina

[Jamis]

Další cesta po Německých železnicích, nějaké to zpoždění a další kapitola příběhu, s názvem Dotek věčnosti, dopsána

Čekal jsem, že v ději postoupím trochu dál, protože zápletka sama je rozvitá dost a nastal čas některé věci konečně osvětlit místo zamotávání. Jak se postupně prokousávám osnovou příběhu starou už tři a půl roku, přidávám sem tam malé věci, které do příběhu zapadají... a tak to celé košatí.

Vysvětlení toho, co se děje a proč některé věci v Equestrii dnes fungují jinak, než v minulosti zatím naštěstí přežilo dvě a půl sezóny nových příběhů v souladu s canonem, tak snad se to nepokazí, zatímco některé aspekty se snažím vybrousit. A i kdyby... příběh je zasazen mezi druhou a třetí sezónu MLP:FiM, takže mám vždycky výmluvu v záloze


Kapitola 10 - Dotek věčnosti

Stříbrný mech - celý příběh

[EresielRanwa]

Ach...Právě jsem přečetla tvůj Stříbrný mech a... Čekala jsem, že to bude citové, éterické a melancholické, ale nakonec jsi mě mírou toho všeho stejně překvapil. Může za to nejspíš z velké části ten tvůj Last Unicorn avatar, ale dlouho mě při čtení držela představa, že ten jednorožec, kterého v příběhu vidím, je právě takový, jako z té pohádky a onu představu jsem začala sklepávat až po jeho příchodu do Ponyvillu. Jen ten konec... Já vím, asi byl takový andersenovský konec nevyhnutelný, ale stejně bych asi raději věřila, že vše skončí dobře. Každopádně i ten konec jsi napsal krásně něžně a láskyplně, že ti ani ten bad end vyčítat nelze. Děkuji ti za možnost procítit si při čtení tak krásné řádky slov.

[Jamis]

Díky moc za ohlas přiznám se ... mě vůbec nenapadlo, že ten příběh vypadá jako dokončený - možná nevědomky tak píšu, protože odstupy mezi kapitolami jsou velké (mezitím se toho hodně událo) a nevím, kdy dokončím další - půl další kapitoly u mám napsáno, teď jen najít čas ji dokončit. Ale Dewyho příběh ještě rozhodně nekončí, neboj a už se těším, jak konečně začnu rozplétat všechny ty záhady a věci, co jsou do příběhu zasazeny (byť mohou vypadat jen jako výplň).

Když jsem před mnoha lety začal s touhle povídkou, byla Equestrie z větší části neznámý svět (období mezi 2. a 3. sezónou), kde se děly mnohé věci, pro které nebylo vysvětlení - postav nebylo tolik, a míst ještě méně. Tehdy jsem dal dohromady příběh (kdo a co, kdy se má kde co stát) a celou tu dobu se tomu jen snažím dát rozumnou literární formu, která dovede čtenářům přiblížit svět tak, jak jsem jej při vymýšlení příběhu viděl já. Ne vždycky to jde, protože zasazení do prostředí, aby se věci neděly chaoticky a dávaly (na konci) smysl, je těžší, než jsem čekal (obzvlášť pro mě, který spíš než povídky psal básničky).

Ještě jednou děkuju nečekal jsem, že to ještě někdo bude číst, když psaní tak zanedbávám. Reakce jako ta tvoje znamenají, že ta námaha nebyla zbytečná. Slibuju, že se v psaní polepším!

Ten obrázek... je nádherný a moc hezky k tomu sedí.

[Jamis]

Další cesty a další psaní... tahle kapitola s názvem Věčné ticho mi ležela v archivu rozpracovaná snad celý tenhle rok. Trochu mě děsí, že od vydání posledního dílu uplynul už déle než rok (sice jen o pár dní, ale i tak). Byl jsem delší dobu na vážkách, zda psaní nepověsit definitivně na hřebík, ale nemám rád nedokončenou práci, tak se snažím, když jsou pro to příhodné podmínky. Cestování vlakem a autobusem na velké vzdálenosti ten prostor naštěstí dává.

Další kapitola bude dřív, protože už je napsaná, jen potřebuju ještě odstup alespoň týdne, abych ji mohl pročíst a opravit případné nesrovnalosti. Tedy... tyhle dvě kapitoly byly původně jedna, ale naskytla se příležitost ten trochu rozvinout tím směrem, kudy chci příběh směřovat, tak jsem ji využil

Chápu, že ze mě ten příběh leze hůř jak z chlupaté deky, ale přesto budu rád, když mi k tomu napíšete komentář - za každý předem díky!


Kapitola 11 - Věčné ticho

Stříbrný mech - celý příběh

PS: Při doplňování kapitoly do obsahu na začátku mě google pobavil návrhem odkazů

[EresielRanwa]

Pěkné pokračování   Když jsem si po přečtení této nové kapitoly znovu přečetla tu předchozí, najednou jsem ji konečně viděla v jiném světle a pochopila, že to, co při Slavnosti prožil, nebyla smrt, ale jen emoční spojení s alicornkami, což mu trochu vyhodilo pojistky   Těším se na pokračování tvého kouzelného příběhu - předává čtenáři spoustu světla a lásky 

[Jamis]

Díky za komentář máš pravdu - neumřel. Ono se toho událo víc, ale záměrně tam explicitní popis není, protože by to prozradilo budoucí děj.

"Vyhození pojistek" je skvělý popis on to byl trigger pro více věcí. Je to sice zmíněno až v současné kapitole, ale stálo se toho v tu chvíli víc - stejně jako někdo, kdo částečně ohluchne, když slyší příliš silný zvuk, stalo se mu něco podobného. Citlivost jeho schopnosti je z větší části nenávratně pryč - přecejen takové spojení s alicornem je pro obyčejného jednorožce příliš velké sousto, aby jej mohl přestát bez trvalých následků.

Doufám, že příští týden se dostanu k revizi další kapitoly. Poslední literární sraz mě v tomhle docela nakopnul, takže snad... SNAD! ... budou další části příběhu vycházet častěji.

[Frolda]

Někdy si budu muset zase sednout a dočíst vše od začátku do konce. Kdysi jsem přestal u tehdejší poslední šesté sedmé kapitoly a od té doby nic (a taky už si pamatuju kulový).

Zatím jsem neměl s literárními srazy štěstí, třeba by mě to opět trošku nakoplo, ale poslední dobou (čti pár měsíců) se věnuji v tvorbě lidem. Koneckonců, dá se tím i lépe prezentovat veřejnosti a v soutěžích. Poníci jsou jen pro úzké publikum (které ale v posledních pár obdobích opět trochu narůstá díky příjemné atmosféře. Díky Máco a Eresí )

[Jamis]

Někdy si budu muset zase sednout a dočíst vše od začátku do konce. Kdysi jsem přestal u tehdejší poslední šesté sedmé kapitoly a od té doby nic (a taky už si pamatuju kulový).

Tohohle efektu jsem se bál do začátku (jak pokračování vychází jen občas, tak čtenáři prostě zapomenou, co bylo předtím), ale zatím mi pořád vychází líp vydávat postupně, než čekat roky, až bude dílo hotové. Jiný přístup mě nenapadá (krom toho, že bych měl psát častěji ).

[Frolda]

Tak, on si to autor musí hlavně uzpůsobit pro sebe. Pokud by pracoval rychleji, mohlo by dojít k vyčerpání (jako se to stává u mě), vypálení, nebo by utrpěla kvalita. Čtenář si to osvěží tím, že si to přečte znovu, což samozřejmě nejde u delších děl, ale přečíst si kapitolu dvě dozadu nikoho nezabije.

Já si kolikrát čtu staré knížky několikrát (teda ty oblíbené samozřejmě ) a pak zjišťuji, že jsem třeba přehlédl spoustu detailů nebo zapomněl na mnoho věcí. Nebo třeba si je čtu jen abych si ten příběh užil znovu, jako když se někdo kouká dvakrát na stejný seriál.

Takže ani tady nebudu litovat vloženého času a přečíst si to znovu.

[Lightning]

Nejsem žádný literární kritik takže mnapíšu jenom: Jen tak dál, povídka je jedna z nejlepších co jsem tu četl