ElfiQa drápe obrázky

[ElfiQa]

Zdravím všechny, kteří si mě ještě pamatují, nebo i ty, kteří zde zavítají poprvé.
I když jsem na fóru aktivní každý den, tak s mým malováním je to horší. Varuji hned na začátek - tohle bude delší post, ráda se rozepisuji a nebudu se tomu ani bránit. Texty budu dávat do spoilerů a nemusíte je vůbec číst, můžete prostě moje proslovy přeskočit a dívat se jenom na obrázky.
Ale kdo chce lépe pochopit, proč a jaké obrázky sem vlastně dávám, tak doporučuji číst.

Vysvětlení, proč jsem dlouho nic nepřidávala:

Popravdě, pročítala jsem v tomto tématu moje starší příspěvky a zjistila jsem, že jsem stejné důvody už vypsala předtím. Ale pochybuji, že se vám chce číst moje staré texty, a tak to znovu sepíšu zde.
Můj poslední výtvor jsem zde nahrála v září 2016. Toto byl rok, kdy jsem nastoupila do 9. třídy a kdy pro mě začala bitva. Výběr střední školy a hned potom přijímačky. Ano, člověk, který miluje malování, by nenechal tyto překážky ovlivnit jeho život tak, aby přestal úplně malovat. To je pravda. Ale právě v té době jsem tímto člověkem ani nebyla. Můj cit k malování prostě zmizel a touha malovat jako by se vypařila. Neměla jsem ani čas a ani náladu a pokaždé, když jsem něco začala, tak jsem to ani nedokončila. Byla jsem zklamaná, že mi malování nejde a jakmile jsem udělala jednu chybu, tak jsem se okamžitě vzdala. Nesnažila jsem se ji ani opravit. Prostě jsem se na to vykašlala.
K mému neštěstí jsem člověk, který nerad zklamává okolí. Když jsem prvně začala kreslit, tak mě to velmi bavilo, protože v každém mém díle jsem viděla obrovský pokrok a ostatní jej viděli taky. Ale čím víc jsem se zlepšovala, tím těžší bylo udělat nějaký pokrok. Bylo mnohem lehčí udělat chybu, než zajistit nějaké zlepšení. Pokaždé, když jsem udělala lineart čehokoli, a pak jsem to srovnala s posledním výtvorem, byla jsem zklamaná. Vypadalo to hůře a já nechtěla, aby lidi ze mě byli zklamaní, protože jsem znovu klesla o úroveň. Každým dílem jsem chtěla překonat to před tím a moje laťka se zvedala čím dál výš a výš, až tam, kam jsem nemohla dosáhnout. A nemůžu tam dosáhnout dodnes, protože jsem odmítala dělat chyby, a radši jsem se na malování vykašlala. Ale kdybych domalovala všechno až do konce, tak dnes mám mnohem více zkušeností a jsem o úroveň výš.
Ale k mé obraně. V této době jsem taky poznala hru Undertale. Do té hry jsem se zamilovala tak moc, že mi na nějakou chvíli dala chuť znovu malovat. Chuť znovu zapojit grafický tablet do počítače a něco namalovat. A taky se tak stalo. I když ty kresby zde nenajdete, protože jsem je sem nechtěla dávat, když to nesouvisí s MLP, tak jsem stále malovala. Taky to bylo poprvé, co jsem se začala zajímat o lidskou anatomii. Získala jsem znovu nějakou zkušenost, ale... s přibývajícím se učením na přijímačky jsem malování zase zazdila.
No, ale to jsem popsala pouze rok 2016-17.

Tento rok, 2017-18, jsem nastoupila na gymnázium. Popravdě, tak moc psychicky na dně jsem nikdy nebyla. Do školy jsem musela začít vstávat o 5, domů jsem se vracela také o 5, toto se opakovalo každý den. Vždy jsem si doma dopřála hodinu volna a pak jsem se musela učit na zítřejší písemky a zkoušení. Spávat jsem chodila kolem půlnoci a několikrát jsem učení nestíhala tak moc, že jsem šla spát v 1 ráno a vstávala ve 3 ráno a znovu se učila.
Všem je asi jasné, že když člověk má naspat během pracovního týdne asi 32 hodin (8(hodin)*4(noci)) a já naspala kolem 15, že to nikdo moc dlouho nevydrží. Na malování, i kdybych měla chuť, tak čas jsem rozhodně neměla. V této době jsem spíš malování zaměnila za psaní a začala jsem psát svůj deník, kam jsem psala tzv. "venting writing", abych se alespoň trochu udržela při smyslech. Změna pro mě byla velká a divoká, ale zvládla jsem to v rámci možností.
Ale i přes to vše, jsem se malování trochu věnovala - musela jsem. Vybrala jsem si výtvarnou výchovu, a tak jsem aspoň úplně nezapomněla, jak se vlastně drží tužka/štětec/... v ruce.
A tak jsem se rozhodla, že bych o sobě aspoň mohla dát vědět a ukázat nějaký pokrok. I když je pořád velmi malý, tak pořád nějaký je - a to je to hlavní.

No, pokud jste to dočetli sem, tak vás hodně obdivuji a děkuji. Je to fajn pocit, když vím, že někdo chce vědět, co se se mnou vlastně dělo. A teď tedy konečně k obrázkům

Teď tedy přímo k mým výtvorům. Podělím se s vámi o nějaká nová díla, ale také tu mám obrázky staré. Tentokrát navíc nebudu ukazovat pouze digitální malby, ale i kresby a nějaké grafické výtvory.

Digitální výběr:

Přiznám se rovnou. Nedávám sem žádný dokončený digitální výtvor. Pro ty, kteří nečetli můj text ve spoileru - neměla jsem čas ani chuť malovat a cokoliv, co jsem začala, tak jsem nedokončila. A jelikož tu chci ukázat aspoň něco, tak v zoufalství sem dám i nedodělané věci (a pravděpodobně nedokončené zůstanou navěky věků)



Začnu tím, na co jsem nejvíce pyšná. Je to obrázek, kde je Starlight Glimmer a moje OC. Moc si přeji tento výtvor dodělat, ale popravdě si myslím, že to přáním zůstane. Ráda bych si vyslechla kritiku na tento obrázek. (To pozadí je takovou ohyzdnou barvou vymalované pouze proto, aby postavy byly hezky vidět)




Vždy jsem měla ráda, když člověk přemaloval svůj výtvor starý několik let. Krásně to ukáže pokrok a to prostě obdivuji. To stejné jsem chtěla udělat i s tímto obrázkem, ale nejspíše se k tomu v nejbližší době nedostanu (a možná si vyberu úplně jiný obrázek na přemalování)


Toto byl request, který už navždy zůstane nedokončený. Pokud někdy jindy znovu začnu brát requesty na lidi, tak to bude až za dlouho, až je budu vážně umět malovat.

Grafické výtvory:

Grafika je něco, co mě vždycky bavilo. Od mala jsem vytvářela webové stránky a hrála jsem si s jejich grafikou. Měla jsem desítky stránek. Dále úprava fotek mě fascinuje a prostě celkově ráda pracuji s Photoshopem. Proto se tu podělím o pár mých výtvorů, i pony-related i non-pony.


Prvně začnu s non-pony tvorbou. Tohle je prosté vánoční přání, které jsem vytvořila. Vše, od baňky až po vločky v pozadí, je moje práce. Ale samozřejmě jsem postupovala podle návodu. (V prázdném prostoru má být text, který jsem ale odstranila, aby nepřekážel při prohlížení)




Zde je pokus o wallpaper na mobil. Nachází se na něm můj nejoblíbenější citát.



A zde je jenom malé cvičení - pokus o to, aby křídla vypadala jako grafity na stěně.


Tak, konečně pony tvorba. Právě se díváte na můj první pokus o wallpaper na počítač. Vybrala jsem Starlight, protože je mojí velkou oblíbenkyní.


A poslední z grafické tvorby - druhý pokus o tapetu na počítač. Osobně se mi více líbí tento wallpaper než ten první, ale většinou jsem se setkala s opačným ohlasem.

Kresby a malby:

V celém tématu "ElfiQa drápe obrázky" najdeme pouze 2 výtvory, které jsem namalovala tužkou. Vždy jsem totiž byla fanda digitální tvorby - líbil se mi pocit, že když něco zkazím, můžu kdykoliv vše napravit. Ale když jsem si na škole zvolila výtvarnou výchovu, tak jsem se začala více věnovat malování a kreslení. Nesuďte moje výtvory moc tvrdě, stále se učím.


Začínám svým nejstarším obrázkem, co jsem našla - z roku 2015. Pokud tady někomu něco říká jméno Loading Artist, tak by měl poznat, že postavička patří jemu - a vlastně celý obrázek. Obkreslila jsem ho jako cvičení.



Hned na to tady mám další jeho obrázek, ale nakreslený o rok později. Myslím si, že můžete od 1. obrázku vidět velký pokrok. Nejspíše tomu hlavně vděčím lidem tady, co mi v té době pomáhali a psali kritiku na moje výtvory - tímto děkuji.



Toto je začátek roku 2017 - bylo mi líto, to sem nedat, i když se to spíše hodí do kaligrafie než do malování (je to podle předlohy)



Tato kresba je mojí čtvrtletní prací ve výtvarné výchově - říjen 2017. Přeji si, abych měla více času jak 2 hodiny, protože pak by barevná stránka tohoto výtvoru nebyla tak "odfláknutá" (podle předlohy)



Tento výtvor je ze začátku roku 2018. Je kreslen ve výtvarce, a jak jsem už řekla, máme tam prostor pouze 2 hodiny, což pro mě není moc dostačující, a tak musím pracovat rychle. Rozhodně to není nic extra, ale cvičení je vždy potřeba (podle předlohy)



Toto je kresleno před týdnem. Dovolím si tvrdit, že je to zatím moje nejpovedenější dílo, kreslené pastelkami. Řídila jsem se podle návodu na YouTube, akorát umělec, který video natáčel, měl mnohem kvalitnější pastelky jak já. Musela jsem dost improvizovat a barvy do sebe míchat, aby mi vznikla barva alespoň trochu podobná kůži. Byla bych moc vděčná za kritiku. Mám zde i proces, jak jsem malovala, kdyby se někdo chtěl podívat, tak zde: https://tinyurl.com/y8bsfkq7



A poslední dílo. Dlouho se snažím ovládnout umění temperek, ale prostě to nedokážu. Mám pocit, že nemám cit na míchání barev a k tomu neumím zacházet se štětcem, takže barva vždy skončí jinde (můžete vidět, že barva je všude i mimo kruh, kde nemá co dělat). Doufám, že časem se s temperkami spřátelím.

Moc děkuji všem, kteří si udělali čas a podívali se na moje výtvory. Vždy uvítám nějaký komentář či kritiku.  

Ještě se chci omluvit za všechny gramatické chyby, ale je 11 večer. Děkuji za pochopení.

[Mácaman]

ahoj,ty zijes, to je dobre a nezapomnela si delat hezke obrazky, to je taky dobre nejvic se mi libi ty kresby tuzkou a pastelkama

[Wrench]

Nádherný obrázky 



Jestli je tohle drápání, tak to se já můžu jít zahrabat 

[ElfiQa]

Mácaman: Děkuji! Ráda slyším i názory ostatních, co se jim líbí nejvíce

Wrench: Moc děkuji. A rozhodně se tak nepodceňuj. Máš krásné obrázky a nemůžu se dočkat, až uvidím nějaké další

[Jita32]

Náhodou, já si ráda čtu delší příspěvky To, že se nějak v kreslení neposouváš znám docela dobře a je občas hrůza najít rok starý obrázek který je lepší než "aktuální" výtvory. Prvák teďka prožívám taky, sice nejsem na gymplu, ale tak nějak chápu že nemáš čas, a toho, že se snažíš stále kreslit si hodně cením. Je vidět ten rozdíl v tvých ponících a moc se mi líbí ten obrázek s okem   Držím palce aby jsi zvládala školu a případně, aby jsi se držela i v kreslení.

[EresielRanwa]

Vau! Hrozně se mi líbí to oko a noční obloha  Skutečně máš v sobě talent a umíš svoje obrázky přivést k životu, když je dost času  
Vím velmi dobře, jak teskné je, když na tvorbu nemáš sílu ani čas (ani, přečetla jsem si vše  ). Moje vlastní tvorba, obrázková i písemná, už kolik měsíců stagnuje, protože mě vyždímává zaměstnání, domácnost a rodičovství (nechci tě strašit, ale bohužel školou tvé utrpení neskončí  ) A gympl mám za sebou taky   Když jsem byla v druháku a dostala na vysvědčení svoji první čtyřku v životě (matika...) a sahala jsem si na psychické dno (těžké zkoušky, špetka šikany, pocity nezapadání mezi ostatní kvůli nespolečenskosti...), něco se ve mě zlomilo, moje myšlenky začaly čím dál víc odlétat do světa fantazie a začala moje zlatá tvůrčí éra, která trvala přes pět let (než ji ukončilo šťastné partnerství, což mě donutilo slétnout z oblak do reality). Takže nevěs hlavu, nejspíš tě to nejlepší období v tvorbě blíží a už brzy budeš mít šuplíky i počítač překypující výtvory

[ElfiQa]

Jita32: Slova podpory se vždy krásně čtou. Mockrát děkuji

EresielRanwa: Je dobré vědět, že nejsem jediná, která toto vše prožívá. Popravdě tvůj text mě jistým způsobem hodně uklidnil, a když někdy budu znovu prožívat moje těžší chvíle, tak si jej přečtu. Děkuji ti 

[ElfiQa]

*hodí sem obrázek a vrátí se za další rok a půl*

Zdravím všechny příznivce, co zde na tomto fóru stále působí
Chtěla bych oznámit, že ano, stále žiji!

...Popravdě, teď nevím co napsat.
Asi to není překvapení, když povím, že jsem znovu moc nekreslila, takže tu hodím celý DVA obrázky! Takový obrovský počet jste určitě nečekali.

První starší obrázek, snaha překreslit Applejack z epizody Trivia Battle (S09E16)

Tento obrázek jsem hlavně namalovala jako snahu si procvičit emoce. Proto je to jen taková rychlovka (vůbec mi to netrvalo 3 dny *kašel*). Přeji si, abych se jednoho dne naučila malovat pozadí a přestala to tak flákat.

Toto je můj nejnovější obrázek, prostě jen tak z nudy, moje OC Lady La.

Žiju pro kritiku, budu za ní moc ráda a vůbec mě nešetřte!
Pokud máte zájem, můžete mě sledovat na deviantartu, který jsem tu z nějakého důvodu nikdy nesdílela, a to ho mám hodně dlouho: https://www.deviantart.com/elfiqa/
Pokud ho navštívíte, tak určitě uvidíte, že jsem se místo malování začala věnovat hlavně tapetám My Little Pony, což mě naprosto nehorázně baví.

(Jinak bych tu moc ráda znovu napsala moji tragickou slohovku, proč jsem tak dlouho nic nepřidávala, ale to by už vypadalo, že si z tohoto vlákna dělám deníček)

Tak se uvidíme za další rok s mými dalšími 3 obrázky.
Mám vás všechny ráda! Ahoj a opatrujte se, ať neskončíte jako já

[Mácaman]

nastvana Applejack! Jasne neni to uplne dokonaly (ty vrasky mi nejak nesedi to neni rucne ze?) ale je to nastvana Applejack! takze to vlastne je dokonaly

OC velmi roztomile takove vceli barvy trochu

PS: klidne napis slohovku je to tve vlakno a ja se v praci trochu nudim ted

[ElfiQa]

Mácaman: Vrásky jsou ručně malované, ale sama vidím, že jsou divné. To asi bude mojí frustrací, protože ať jsem dělala, co jsem dělala, tak Applejack pořád nevypadala dost naštvaně, tak mi asi trochu ujela ruka, aby konečně byla pořádně naštvaná!  

Cože? Někdo chce slohovku? Připoutejte se, toto bude divoké!
Chtěla bych upozornit, že zde budou krátké zmínky o mé nemoci a bolesti s ní spojenou, pokud popis bolestí někomu dělá špatně, tak prosím moji slohovku nečtěte

Moje poslední slohová práce skončila v mém prváku na gymplu. Dnes už jsem ve třeťáku, toto letí, že? V té slohovce jsem si stěžovala na hodně učení, zhoršení známek atd. Jelikož jsem od základky byla jedničkářka, tak to pro mě byla noční můra, dělala jsem vše pro to, abych si známky udržela při nejhorším na dvojce. Ale gymnázium je něco jiného než základka, že? Joo, to mi silně nedocházelo. Spala jsem strašně málo, silně jsem se stresovala, při pomyšlení na školu jsem se začala třást... I tak jsem toto vše ignorovala a učila jsem se dál, místo spánku, místo jídla, místo čehokoliv. A všechno mě to dohnalo. A to pořádně.
Všechno to začalo na konci srpna roku 2018, kdy jsem měla "noční můru", že jsem se uprostřed noci vzbudila, dostala jsem nehoráznou bolest skrz moje tělo a omdlela. Co jiného než noční můra to mohlo být. U tohoto závěru bych i zůstala, kdyby se to asi za týden neopakovalo znovu, ale tentokrát jsem po probuzení měla výpadek celé své paměti (v životě tento pocit už nechci zažít a nikomu to nepřeji).
Nebudu vám tu říkat každý detail, ale skončila jsem v nemocnici a po hooodně dlouhé době (po tak dlouhé době, že si mysleli, že jenom simuluji a nic mi ve skutečnosti není) mi diagnostikovali epilepsii. Epilepsie je poměrně rozšířená nemoc,ale ten můj typ je poměrně vzácný, potkala jsem pouze 1 člověka mimo mě, kdo tento typ má. Projevuje se tak, že záchvaty mám pouze ve spánku, ale než ho dostanu, tak se probudím, mé tělo se dostane do intenzivní křeče (největší bolest co jsem kdy zažila), kvůli této křeči nemůžu ani dýchat, tudíž omdlím na nedostatek kyslíku. Poté se probudím s naprostým výpadkem paměti, zcela vyděšená.
Skoro celé první pololetí druháku jsem ležela v nemocnici. Snažili se mi najít lék, abych záchvaty neměla. Bohužel toto vše zanechalo jizvy na mé psychice. Měla jsem strach spát, protože jsem nevěděla, jestli záchvat budu mít, nebo ne. Místo spánku jsem brečela, protože jsem nechtěla znovu zažít tu bolest, kterou mám před záchvatem. Místo spaní jsem seděla na posteli nebo chodila po pokoji a v žádným případě jsem nešla spát.
Nakonec jsem skončila i na psychologii a na psychiatrii.

(dramatická pauza)

Dobu od mého prváku až do prosince v druháku (1.9.2017-10.12.2018) beru jako nejtemnější období svého krátkého života. Byl to nejhorší propad, který jsem zažila a dnes dělám vše proto, aby nikdo nespadl do stejně hluboké černé díry, kam spadla má psychika.

V prosinci mi v nemocnici nasadili nové prášky a 10.12. proběhl můj (snad) poslední záchvat. Postupně jsem se začala dávat do kupy. Kousek po kousíčku.
A že to bylo dlouhá cesta, která ale ještě dlouho neskončí. Pořád nejsem úplně v pořádku. Každý den beru 7 různých prášků a nejspíš ještě dlouho budu. Ale vím, že to zvládnu.
Po mé obrovské absenci v druháku jsem věděla, že známky opravit na jedničky a dvojky už rozhodně nezvládnu. A díky cenné lekci, kterou jsem dostala od svého zdraví, jsem se naučila, že známky nikdy nebudou důležitější než zdraví. N I K D Y. Školu jsem přestala dávat před své osobní zájmy. Dělám to, co mě baví. Kreslím, dívám se na filmy, jsem s kamarády, čtu. A v životě mi nebylo líp. Jak jsem přestala řešit známky, tak jsem cítila takovou zvláštní svobodu a je to báječné.
Neberte to zas tak, že teď školu úplně flákám, to ne. Učím se do předmětů, které vím, že budu potřebovat k maturitě. A vím, že se svět nezhroutí, když náhodou dostanu 4 nebo i tu 5.
Ačkoliv jsem zažila nehorázný propad, tak teď jsem naopak vystoupala vzhůru. Jsem šťastná a myslím, že jsem takhle spokojená ještě nikdy nebyla
Věřím, že toto celkem vysvětluje, proč jsem nebyla schopná malovat. V nemocnici bych asi ani nemohla a když jsem se dávala dohromady a znovu se objevovala, tak jsem na malování popravdě ani nepomyslela.

A nejspíš tu bude i někdo takový, kdo nepochopí, proč jsem se o známky tak strachovala. Je to vážně těžké vysvětlit, ale prostě jsem těm známkám dávala obrovskou váhu celých mých 10 let ve školním systému. 10 let jsem byla na něco zvyklá a byla jsem přesvědčená, že tak to má být. Až teď se učím, že někdy je potřeba změnit úhel pohledu.

Uvidíme co bude dál. Prosím, opatrujte se a myslete na to, že zdraví máte pouze jedno!

P.S: Prosím, v žádném případě toto neberte jako snahu dostat lítost! Lítosti jsem dostala až až za tento poslední rok od každého, komu jsem toto vše řekla. A já tu lítost ani nechci. Jsem ráda, že se mi toto stalo, ačkoliv bych si to už v životě nikdy nezopakovala. Díky této etapě jsem si uvědomila hromadu důležitých věcí a jsem pyšná na člověka, který se ze mě nyní stal. Tudíž to prosím nepochopte špatně, může to tak vypadat, ale nelituji se tady. Píšu to sem z toho důvodu, protože jsem měla to štěstí a objevila toto skvělé fórum, kde vím, že mě nikdo nebude odsuzovat nebo se mi smát za mojí nemoc, a tak vím, že tu mohu být otevřená. A tímto bych i chtěla poděkovat za vás všechny, kteří toto fórum dělají lepším místem. Jste úžasní!