Hodnocení tématu:
  • 2 Hlas(ů) - 4.5 Průměr
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
Ako MLP ovlypnilo váš život?
(12.07.2015, 01:10)Shadow light Napsal(a): Jestli jsi to dočetl až sem, tak Ti gratuluji, protože je to celkem výkon prokousat se mými breky.  Rainbowlaugh   Facehoof
Práve naopak, celkom zaujímavé sledovať podobnú premenu ako u mňa. Ale žiaľ len podobnú, lebo ma to zastihlo až po výške a čo sa dovtedy stalo, už sa neodstane Applejackunsure Ale hlavne, že nám to pomohlo si nájsť cestu k ostatným Pinkiesmile Takže ako aj kolega spomenul, tak žiadne breky, ale rozhodne zaujímavejšie ako môj počin Twilightblush
"It does not matter where you go and what you study, what matters most is what you share with yourself and the world." Princess Twilight Sparkle
"I wanted to remind you that through hard times, one of the greatest gifts you can give is letting your light shine for others." Princess Celestia
"Nech se bráti proudem mysli, tam kde řeka snů do reality se vlévá a nech své oči utrápené, plně otevřené a hleď na krásu té hvězdy šesticípé" Drake Damage
"No you can't give up your laughter 'cause you're scared of a little pain." Autumn Blaze
Odpovědět
Minulý příspěvek jsem sem přidal zhruba před rokem a kupodivu jsem se od té doby změnil docela podstatně. Postupně po malých krůčcích se pokouším být aspoň trochu extrovertnější a taky jsem si kupodivu právě díky mlp "otupil" uši dost na to abych byl schopný poslouchat naprosto jakýkoliv poddruh metalu. Zatímco kdysi jsem měl nejraději progresivní a power metal, dnes u mě díky např.:Stripe x kraluje Deathcore, metalcore, death metal, grincore atd.
Nadruhou stranu (i když to tak vůči tomu co jsem napsal výš asi nebude znít moc pravděpodobně) jsem se stal až příliš klidný povahově, což znamená že mám z každé vteřiny smutku a vzteku díky tomu že je to tak vzácný stav radost a pokud můžu tak se v tom stavu pokouším zůstat co nejdéle  Pinkiecrazy, to by mohlo být nebezpečné...
Nudím se, ptejte se mě, Brony,Fluttershy fan,Flegmatik lvl. over 9000! and Whovian.
Odpovědět
Ondrahrr:

Každý příběh je zajímavý. Jen jsi se pořádně nerozepsal. Rainbowkiss

LEGION-1:

Inu poníci mě sestřelili naštěstí už dřív. Ovšem je pravda, že když jdu v Tescu do oddělení hraček, tak na mě koukají jako na IT. Facehoof A já si jdu přimot jen koupit fialového jednorožce s křídly! Twilightblush

Děkuji vám za přečtení mého výlevu. Heart
Nekráčej přede mnou, možná za Tebou nepůjdu. Nekráčej za mnou, možná Tě nedokážu vést. Kráčej vedle mě a buď můj přítel.Twilightsmile
Odpovědět
Tak je tomu už rok a pět dní, co jsem se zde zaregistroval a stal jsem se bronym. A co, že se za ten rok změnilo. Našel jsem plno nových přátel, kteří mě, bez jakýchkoliv námitek, přijali mezi sebe a to jsem si vždy kamarády hledal velmi těžce. Za to jsem všem opravdu neskutečně vděčný a jen mě to utvrzuje v tom, že na světě jsou ještě pořád dobří lidé. Začal jsem jezdit na srazy, což pro mě bylo něco opravdu nového a co víc, začal jsem je rovnou sám pořádat. Něco jiného je, když si s někým povídáte přes net a pak se s ním máte reálně setkat. Nevíte jestli vás skutečně příjme takového jaký doopravdy jste. A tak jak mě mezi sebe přijali bronies, mě nikdy nikde tak nepřijali. Začal jsem znovu aktivněji kreslit, což jsem do té doby moc nedělal a za to můžu opět poděkovat bronies, že mi dávají odezvu a pomáhají mi tak, abych se v tom zlepšoval. Stal jsem se redaktorem na webu mlpinfo.cz. Což je pro mě zatím ten největší úspěch. Ještě jednou bych těl tak moc poděkovat Foxtrotovi a Reflymu, že si mě do týmu vybrali a já mohu tak psát pro tento skvělý web. To je v krátkém shrnutí můj první rok mezi bronies.
Odpovědět
Příhoda z dneška, aneb ty praktické ukázky toho, jak MLP:FiM může ovlivnit život:

Vracím se z oběda zpátky do práce - cestou mě zastaví neznámý muž a povídá:
"Ahoj... možná to bude znít hloupě, ale... neviděl jsem tě náhodou v dokumentu České televize, převlečeného za barevného koně?"

... se smíchem odpovídám podle pravdy že ano Rainbowlaugh
Princess Luna: Everypony has fears, Scootaloo. Everypony must face them in their own way. But they must be faced, or the nightmares will continue.

Rainbow Dash: It feels good to help others get something they always wanted but never had. Almost as good as getting it yourself.

The Last Rebel... still alive
Odpovědět
MLP mi změnilo celý život, začal jsem se dívat na svět víc pozitivně. Taky od té doby co jsem brony mám tolik přátel, že si nemůžu stěžovat, že bych neměl mít s kým co hrát. Škoda že všichni bydlí tak daleko. Díky mlp jsme začal znovu hrát na kytaru (to už jsem někde psal Rainbowlaugh). Když se nudím tak si vytáhnu fallout equestriu nebo si nakreslím nějakého poníka, takže se už vlastně ani nudit nejde Rainbowlaugh. Našel jsem spusty užasných písniček díky mlp, videí, apod...
Odpovědět
MLP mi změnilo život hodněkrát. Většinou jde o podobné drobnosti, které mají dalekosáhlý dopad, jako ten dnešní, rozhodující krůček. (Je to trochu delší. Važte si toho, že se vám takovej introvert jako já takhle otevřel. Twilightsmile )

Spoiler S5E13 "Do Princesses Dream of Magic Sheep?" - pokud to někdo ještě neviděl
Princezna Luna si nakonec dokázala odpustit. Můžu si odpustit i já? Včera jsem se zahrabal do vzpomínek a zjistil jsem, že spousta těch šťastných není šťastná úplně. Je v nich pachuť marnosti, zbytečnosti, neúspěchu. Třeba státnice. Když jsem je složil, tedy jejich předmětovou část, cítil jsem se skvěle. I teď při pohledu zpátky to byl jeden z nejkrásnějších okamžiků mého života. Sluníčko svítilo a mně nechybělo absolutně nic. Tak proč na to nevzpomínám? Inu, nezvládl jsem bakalářku. Vejšku jsem nedodělal, nemám titul. Nikdy jsem to nebral jako naprosté selhání, prostě to nevyšlo, nikdy jsem si to nijak zvlášť nevyčítal... ale trochu přece. Je tu ta malá drobnost, že bez titulu jsem jen středoškolák. Teoreticky jsem mohl už 8 let sbírat pracovní zkušenosti, a zatím žádné nemám. A lidi kolem mě jsou neustálou připomínkou toho, že jsem je zklamal. Protože mi věřili. A hlavně kvůli nim jsem se snažil nezmiňovat svoje studium, bakalářku, krásná léta v Olomouci. Doufal jsem, že když se o tom nebude mluvit, když nebudu slyšet "To je škoda, žes to nedodělal", že se to časem nějak vstřebá. Samo se to nevstřebá. Pokaždé, když jsem měl pocit nějakého selhání, jsem se vrátil k myšlence, že jsem nedodělal školu a co by mohlo být, kdyby... (A následoval seznam vzpomínek, kdy jsem se mohl odhodlat k něčemu víc, ale neodhodlal.)

I když mi to moji známí nevyčítají, stejně tu zůstává ta pachuť selhání. Aspoň myslím, že ty výčitky ostatních tu nejsou. Třeba když se řeč stočí na bezkolence (taková vysoká tráva a téma mojí bakalářky), obejde se to bez jakýchkoliv komentářů. Ale o státnicích se pořád ještě bojím mluvit, abych zase neslyšel to slůvko "škoda". Nejsou to výčitky, ale přiživuje to mé vlastní výčitky. Dneska jsem si ale uvědomil, že si nemám co vyčítat. Že jsem došel bez bakalářky tak daleko, jak se jen dalo, že na to mám, že jsem to zvládnul a že jsem měl sakra dobrej důvod k tehdejší radosti. A s bakalářkou jsem se rval, snažil jsem se, trápil se kvůli ní. Ano, nesnažil jsem se dost tím správným způsobem. Vykolejil jsem a nedokázal se vrátit do koloběhu* "nejsem-li na hodině nebo se spolužáky, pak dělám úkoly - sháním podklady - opakuju si učivo", ale přesto jsem se snažil. I když to obvykle znamenalo frustraci z toho, že mi to nejde.

*V prvním semestru jsem z toho koloběhu vypadnul jen, když jsem spal, nebo nakupoval jídlo, nebo byl přes víkend doma.

Dneska jsem si ale vzpomněl na výše zmíněnou epizodu MLP a tak nějak jsem si uvědomil, že ty negativní emoce ohledně státnic jsou z naprosté většiny mé vlastní. A přitom bych měl být hrdý na to, co všechno jsem dokázal. Sebe jsem rozhodně nezklamal. Možná bych byl mohl dneska mít práci na univerzitě. Nebo někde jinde v oboru. Možná bych jel na výzkum na Borneo nebo Špicberky. Ale dělal jsem, co se dalo, a došel jsem hodně daleko. A rozhodně jsem se nezastavil jeden krok od cíle.

Je mi líto, že jsem zklamal všechny, co mi věřili - rodinu, spolužáky, známý. Ale už je to za mnou a já to konečně vidím jasně i z druhé strany - ne selhání po dlouhé cestě, ale dlouhá cesta navzdory těžkostem. A teď už skutečně záleží jen na tom, který pohled si vyberu. Je pravda, že jsem svým blízkým ublížil méně než princezna Luna, ale v tom odpuštění sám sobě vidím jasnou paralelu. A jsem moc rád, že tohle štěstí, které teď není zakalené, můžu sdílet s princeznou Lunou, která mi už párkrát takhle pomohla (přinejmenším jednou mě dostala z docela hluboké depky).

tl;dr: spike letter Takže... Včera byla moje nejšťastnější vzpomínka na jeden krásný sen. (Sen! Jako by sama realita byla zklamáním a nedokázala být úžasná sama o sobě.) Po dnešku budu se stejnou radostí vzpomínat na státnice. Díky MLP jsou vzpomínky na má univerzitní léta už skoro bez poskvrny a já se můžu posunout, neprodlévat v minulosti a být šťastný s tím, co mám. A časem si určitě odpustím i finanční a vztahové přehmaty a z univerzitních let budou roky, kdy všechno bylo fajn.
In Equestria and Jamis we trust. Flutterryay Yay!
♫ Life in Czequestria shimmers... ♫
Odpovědět
Anemosis:

no treba by te mohlo zajimat, ze ja se neuspesne snazil vystudovat VS 7 let, pak sem to vzdal, zaradil se do procesu atd...a po par letech sem se nastval , dal prihlasku a za nemale skolne po 3 letech uspesne dostudoval, sice jen bakalare a celkove to trvalo 10let, ale mam to! Ajsmug takze nehazej flintu do zita Pinkiesmile
"Ale já jsem nevyrostla ve stodole. Jen jsem se tam narodila a prožila většinu dětství." Applejack

Moje literární tvorba 

Love and Tolerate
Odpovědět
když jsem přemýšlela nad touhle otázkou, docela mě zarazila.
Uvědomila jsem si, že MLP ovlivnilo můj život opravdu výrazným způsobem.
Začněme asi tím, že jsem našla spoustu pozoruhodných a úžasných přátel,které bych bez poníků nebyla kloudná najít, také jsem poznala svého přítele, právě tady z brony komunity a jsem ještě víc radši, že to není nějaká náhodná známost,ale mohu tvrdit  spřízněná duše. (už proto, že nám to tak dlouho vydrželo a dále pokračuje)
Nalezla jsem i spoustu nových koníčků, nejvíce asi co se týče kreslení, jelikož díky poníkům začala má vášeň pro tužku a papír. Doteď bych nad tužkou a papírem přemýšlela jinak a ne tak jak dnes.
Poníci utvrdily mou klidnou a zároveň antagonistu,mou až bouřlivou povahu, za kterou jsem se dlouho styděla.
Nezměnila mou příšernou stydlivost,ale dnes se nebojím hrdě říct, že sleduju poníky, poníci mi dokázali, že mé dětské já ve mně pořád koluje, také jsem zjistila, že mám ráda poníky, ne barevné středoškolačky (ono to někomu docvakne)

mohla bych tu psát déle, ale zkrátka,
ovlivnili dost a to samozřejmě nejvíce tím kladným způsobem  Twilightblush
blep blep blep blep blep

DA
INSTAGRAM
_________________________________________________________________
Odpovědět
Jak mi MLP změnilo život? Docela razantním způsobem na Obě strany, na kladnou a zápornou. Ta kladná je to že sem poznal spousty novyćh lidí a přijal mezi své přátele a ty staré, Ty co mě (jakoby) kazili sem poslal vy víte kam... Ale to znamená že sem prakticky přišel o všechny přátele ve městě. Applejackunsure Dá se říct že tedka mam přátele jen na Internetu a ne v realitě, nikdy sem je neviděl (myslím tim Bronies, vím že existují srazy). No nevím co dál napsat (vím co napsat ale nevím jak to napsat, je v tom víc magie Rainbowlaugh ) Ignorujte ty chyby mam z ČJ za 4 Rainbowlaugh
Odpovědět


Přejít na fórum:


Uživatel(é) prohlížející tohle téma: