06.02.2013, 23:54
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 06.02.2013, 23:55 uživatelem Bluebear. Edited 1 time in total.)
Souponíci, nechci nikoho srážet v nadšení a každému přeji astrálního společníka či halucinoida přesně podle vašeho gusta, ale... řeknu to takhle:
Už jako malé robě (hříbě, medvídě...) jsem měl velmi bujnou představivost, a navíc velmi, řekněme, automatickou. Vyvolat si v hlavě realistickou personu, která má pseudoosobnost a dělá věci zdánlivě samostatně pro mne nikdy nebyl žádný problém.
(Technická: Prý to je způsobeno tím, že si různá centra v mozku povídají téměř normálně, ale obcházejí část čelního laloku, která má na starosti to, čemu říkáme svobodná vůle, takže se zdá, že je to nezávislý jev, i když samozřejmě jsou to pořád jen procesy v mé palici.)
Problém byl jinde. Neuměl jsem to vypnout a neuměl jsem to zaměřit. Představoval jsem si pořád a nejen věci, které jsem chtěl, ale cokoliv, co mi náhodně problesklo hlavou a na co jsem si vzpomněl. Dopadlo to pravidelně tak, že jsem si vzpomněl na něco nepříjemného nebo děsivého (rané dětství je celkem hojný zdroj děsů) a to se mi v mém duševním pracovním prostoru zhmotnilo, začalo mě to strašit a já se toho neuměl zbavit (bylo mi osm). Vypadalo to, že se snažím panicky bránit před něčím, co tam není, tvrdil jsem, že mě něco ovládá, že musím provést určité rituály, abych se ochránil... za středověku by to brali jako posedlost démony, tehdy usoudili, že jde o dětskou schizofrenii a dali zdrcené mamce zprávu, že do pár let budu zcela dementní.
Naštěstí se zásadně mýlili
Poseděl jsem si v dětském cvokhausu cca tři čtvrtě roku (byl jsem vytažen na revers poté, co bylo zřejmé, že se můj stav po krmení neuroleptiky jenom zhoršuje) a inteligentní lékař usoudil, že je to v podstatě fobická porucha s obsesivní složkou, nasadil antidepresiva a ejhle! Démoni utekli 
Nicméně: od té doby tuším, co mysleli staří mystici, když obrazně mluvili o dveřích do astrálních světů, které lze otevřít a pozvat si nějakou bytost, která vám bude sloužit, radit či pomáhat, ale než to uděláte, musíte se naučit je zavřít, protože když je necháte otevřené, přijde nejen to, co chcete, ale i další věci, které nechcete.
Ehm... dává to smysl?
Už jako malé robě (hříbě, medvídě...) jsem měl velmi bujnou představivost, a navíc velmi, řekněme, automatickou. Vyvolat si v hlavě realistickou personu, která má pseudoosobnost a dělá věci zdánlivě samostatně pro mne nikdy nebyl žádný problém.
(Technická: Prý to je způsobeno tím, že si různá centra v mozku povídají téměř normálně, ale obcházejí část čelního laloku, která má na starosti to, čemu říkáme svobodná vůle, takže se zdá, že je to nezávislý jev, i když samozřejmě jsou to pořád jen procesy v mé palici.)
Problém byl jinde. Neuměl jsem to vypnout a neuměl jsem to zaměřit. Představoval jsem si pořád a nejen věci, které jsem chtěl, ale cokoliv, co mi náhodně problesklo hlavou a na co jsem si vzpomněl. Dopadlo to pravidelně tak, že jsem si vzpomněl na něco nepříjemného nebo děsivého (rané dětství je celkem hojný zdroj děsů) a to se mi v mém duševním pracovním prostoru zhmotnilo, začalo mě to strašit a já se toho neuměl zbavit (bylo mi osm). Vypadalo to, že se snažím panicky bránit před něčím, co tam není, tvrdil jsem, že mě něco ovládá, že musím provést určité rituály, abych se ochránil... za středověku by to brali jako posedlost démony, tehdy usoudili, že jde o dětskou schizofrenii a dali zdrcené mamce zprávu, že do pár let budu zcela dementní.
Naštěstí se zásadně mýlili
Poseděl jsem si v dětském cvokhausu cca tři čtvrtě roku (byl jsem vytažen na revers poté, co bylo zřejmé, že se můj stav po krmení neuroleptiky jenom zhoršuje) a inteligentní lékař usoudil, že je to v podstatě fobická porucha s obsesivní složkou, nasadil antidepresiva a ejhle! Démoni utekli Nicméně: od té doby tuším, co mysleli staří mystici, když obrazně mluvili o dveřích do astrálních světů, které lze otevřít a pozvat si nějakou bytost, která vám bude sloužit, radit či pomáhat, ale než to uděláte, musíte se naučit je zavřít, protože když je necháte otevřené, přijde nejen to, co chcete, ale i další věci, které nechcete.
Ehm... dává to smysl?
...And the camera's got you frozen in time / Like a saved state in a game file / It's a heartbeat on a hard drive...