11.02.2013, 21:31
U mě to proběhlo absolutně jinak, než sem si myslel. Nejdřív sem si myslel, že si ze mě začnou dělat srandu a podobný, ještě první den, kdy sem to začal sledovat sem to řekl nejlepšim kámošům a ty to vzali absolutně bez problémů. [Teď s tim možná maj jenom malinkatej problem, protože už melu v kuse jenom o ponících]. A po asi dalších dvou týdnech sem o tom řekl jednomu člověku ve škole a jak to už tak bývá, tak ten to řekl zbytku třídy... A proběhlo to absolutně jinak, než sem si myslel, všichni to vzali s klidem, nikdo se mi nesmál [Kromě onoho spolužáka, kterej to zjistil jako první, ale i ten po dalších dvou týdnech přestal.]
A po dalším týdnu sem to řekl starší sestře... Ta z toho měla asi 5 minutovej záchvat smíchu, ale jinak taky celkem bez problemu. Teď ještě poslední věc: Nějak to říct rodičům, už jenom z toho důvodu, abych měl konečně racionální důvod, proč každou sobotu v půl páty odpoledne nemůžu aspoň půl hodiny nic dělat . No, to bude ještě oříšek, ale doufejme že to pochopí a vezmou s klidem...
A po dalším týdnu sem to řekl starší sestře... Ta z toho měla asi 5 minutovej záchvat smíchu, ale jinak taky celkem bez problemu. Teď ještě poslední věc: Nějak to říct rodičům, už jenom z toho důvodu, abych měl konečně racionální důvod, proč každou sobotu v půl páty odpoledne nemůžu aspoň půl hodiny nic dělat . No, to bude ještě oříšek, ale doufejme že to pochopí a vezmou s klidem...