Feels

[Jamis]

Orion: Moc pěkný popis, díky. Je fakt, že já se při svých toulkách nepříjemnými myšlenkami soustředím hlavně na větší měřítko (jako je minulost/budoucnost Equestrie, důsledky dlouhověkosti či nesmrtelnosti některých postav apod.), takže mi tahle individuální témata dost unikají. Každopádně jsem ten obrázek trochu modifikoval, aby na mě fungoval víc.

Tohle třeba dělám u Star Treku, kde se (většinou) řeší "globální" problémy, obvykle velkého rozsahu, týkající se velkého množství inteligentních bytostí (nejen lidí) - můžu se nad tím zamýšlet jako filosof, který se snaží pojmout všechny dostupné znalosti a vyvozovat z toho nějaké obecnější závěry platné nejen na Zemi, ale v celém vesmíru.

MLP naproti tomu řeší (většinou) trable mane6 tzn. situace, se kterými se potkávám při běžném kontaktu s lidmi okolo sebe a nutí k zamyšlení nad důležitými maličkostmi, které se ale dějí docela často. Na tohle se dívám jako člověk-jedinec a tenhle pohled je snadno přístupný komukoliv.

Když se tuhle schopnost naučíš ovládat, bude ti v životě hodně ku prospěchu (kdybych tohle věděl před 10 lety, život by byl mnohem snadnější...).

Mohl bys tohle prosím rozvést? Jakým mechanismem se to dá ovládat? Já sice asi HSP nejsem, minimálně ne vrozeně, ale mám takové tušení, že za posledních cca 10 let se mi dost změnilo myšlení a přináší to s sebou některé nepříjemné vedlejší efekty, připomínající v lecčem symptomy HSP. Vím, že amatérská brony psychoporadna je vedle , nicméně tohle téma mi nepřipadá v tomto vlákně jako OT a mohlo by to být užitečné pro typ lidí, kteří se zde vyskytují.

I u HSP existuje škála (stejně jako u většiny věcí, jež se týkají lidské psychiky), takže to není 0 nebo 1, ale spíš spojitá stupnice - vyvíjí se to dost s časem (dodneška moc nechápu, jak jsem vlastně přežil pubertu).

A jak to ovládat - je to dost široké téma (asi sepíšu nějaký podrobnější post do zmíněné sekce), ale pokusím se to nějak stručně naznačit:

1) přijmout fakt, že jsem prostě takový - v případě HSP je to dáno odlišnou stavbou nervové soustavy, takže s tím nic neudělám a musím se naučit s tím fungovat; tenhle povahový rys není sám o sobě dobrý nebo špatný, ale je hodně silný a výrazný - proto je třeba naučit se jej ovládat, aby ve finále neovládal on mě

2) porozumět vlastním reakcím - být si vědom toho, co ve mě to či ono dokáže vyvolat (ať už v pozitivním nebo negativním směru - intenzita vnímání si nevybírá) a buď se nepříjemnému podnětu vyhnout nebo být připraven na to, co ve mě vyvolá a s jakou intenzitou (ty projevy se pak dají zvládat o mnoho lépe). Příklad: když říkám, že nemám rád r34 a gore, tak prostě nemám a buď se tomu vyhýbám, nebo protože předem vím, co to ve mě vyvolá, tak se tomu dokážu vnitřně efektivně bránit, ale stojí to energii (kterou můžu použít jinde). Druhá stránka mince je taková, že když do mě někdo reje, přestože ví, jak je mi to nepříjemné, tak ve skutečnosti nemá představu, jak moc mě to vytáčí a riskuje ze svého pohledu zcela nepřiměřenou reakci (která je ale z mého pohledu zcela adekvátní).

3) fakt, že vnímám věci víc do hloubky i do šířky mě činí odlišným, ale to neznamená, že bych se měl vyčleňovat ze společnosti - jen je třeba přizpůsobit svoje chování tomu, co ostatní očekávají: hodně HSP lidí vychrlí při prvním kontaktu na ostatní obrovské množství vjemů a informací (ale pro ně je to normální - protože tak prostě cítí a prožívají), což ostatní nečekají (protože cítí a prožívají jinak) a pak to má negativní důsledky. Zrovna tak je těžké vysvětlovat ostatním, co se ve mě odehrává, například jak živě dokážu snít za dne a co se mi při tom honí hlavou. Můj oblíbený příklad: "Už jste někdy jako svazek částic neutrin prolétali hroutící se hvězdou? Pro mě normálka, klidně dvakrát týdně " lidé obvykle vrací sekvenci pohledů a přitom z mého pohledu nejde o nic neobvyklého.

4) je třeba starat se o svojí mysl, pečovat o duševní zdraví stejně jako o to fyzické - potřeba je vyšší než u ostatních, protože HSP lidem proteče za den hlavou i srdcem několikanásobek myšlenek a emocí než u ostatních, navíc ještě o vyšší intenzitě. V praxi to znamená především dostatek odpočinku (normální délka mého spánku je 9 hodin) a volnočasových aktivit, které tu bouři, co v sobě nosíme, dokáže zklidnit. Může to být sport, kreativní zábava (počítačové hry na druhou stranu tolik nepomáhají). Osobně třeba rád chodím na delší dobu do přírody a snažím se jí intenzivně vnímat - což není v tomhle případě vůbec těžké dost často to pomůže i ve chvíli, kdy jsem skálopevně přesvědčen, že mi to pomoct nemůže. A pak si jenom říkám, jak jsem bez tohohle vůbec vydržel tak dlouho


Mohl bych psát ještě dlouho, ale tady je to dost OT, tak snad alespoň pro hrubou představu tohle stačí.