21.03.2013, 15:47
U tohodle příběhu si sám nejsem jistý jestli se vážně vůbec stal nebo to byl jen výplod mého strachu. Stalo se to už poměrně dávno a je kolem toho pár podivností.
Naši sousedi měli vážně děsivého psa, který nás neměl moc v lásce. Několikrát se dostal i na naši zahradu a nebylo to moc příjemné. Jednou se nám i nějak ocitl v zavřeném sklepě a dodnes nechápu jak se tam mohl dostat. Měl jsem z něho docela strach, ale to nejhorší se teprve stalo jak jsem se jednou večer vracel domů od kamaráda.
Byl tehdy jasný úplněk a jako klasicky světla v naši ulici moc nefungovala. Skoro automaticky zhasla vždy když jste se k nim přiblížil. Tehdy mi to moc nevadilo, protože mi na cestu svítil měsíc. Když jsem přicházel k zahradě sousedů tak jsem uslyšel táhlé zavytí až ve mě ztuhlla všechna krev. Přestal jsem se hýbat a skoro i dýchat.
Pak jsem slyšel divné zvuky z jejich zahrady (od mé paměti to měli oplocené tak, že k nim nešlo nikdy vidět) a pak z jejich vchodu cosi vyšlo. Šlo to po zadních, ale tak divně trhavě...skoro jako loutka. Když to vyšlo ze stínu na svět měsíce, tak jsem si uvědomil, že to vypadá jako jejich pes, ale strašně znetvořený. Šlo vidět jak z něho opadává srst i z kůží a když se dostal to prostřed ulice tak to znovu dlouze zavylo.
Nebyl jem schopný pohybu jak moc jsem tehdy byl vyděšený jsem tam stál a díval se. Ještě při každém pohybu tomu jakoby praskaly kosti. Po chvíli se to dalo znovu do pohybu a odešlo to do boční ulice. Až po chvíli kdy to bylo pryč se mi podlomily kolena a já usedl na silnici. Celý jsem se třásl a až po pár minutách jsem se konečně postavil a dopotácel jsem se domů.
Co se té boční ulice týče, tak i když je hned vedle mého domu, tak jsem se tam nikdy neodvážil jít. Je to jediné místo co jsem nijak neprozkoumal. Vždy mě to nějak odrazovalo a nebyl jsem schopný tam vkročit, a když už jsem tam jen pár kroky vstoupil, tak se mě okamžitě zmocnil silný pocit, že mě tam něco sleduje.
Každopádně jsem o tom nikomu neřekl a šel jsem hned spát. Když jsem se ráno probudil, tak jsem si vsugeroval, že to byl jen děsivý sen a že se nic z toho nestalo, ale později toho dne jsem se dozvěděl, že se jejich pes prý ztratil. Od jiných sousedů jsem slyšel, že jim prý v noci uhynul a přímo ti sousedi nám řekli, že toho psa už nezvládali a tak ho prý odvezli na jejich chatu v horách kde bude mít více prostoru.
Tak či onak toho psa jsem už nikdy neviděl a jsem docela rád. Jen sám nevím co jsem to tehdy viděl a vždy když slyším vytí tak si vybavím tu noc a proběhne mi mráz po zádech.
Naši sousedi měli vážně děsivého psa, který nás neměl moc v lásce. Několikrát se dostal i na naši zahradu a nebylo to moc příjemné. Jednou se nám i nějak ocitl v zavřeném sklepě a dodnes nechápu jak se tam mohl dostat. Měl jsem z něho docela strach, ale to nejhorší se teprve stalo jak jsem se jednou večer vracel domů od kamaráda.
Byl tehdy jasný úplněk a jako klasicky světla v naši ulici moc nefungovala. Skoro automaticky zhasla vždy když jste se k nim přiblížil. Tehdy mi to moc nevadilo, protože mi na cestu svítil měsíc. Když jsem přicházel k zahradě sousedů tak jsem uslyšel táhlé zavytí až ve mě ztuhlla všechna krev. Přestal jsem se hýbat a skoro i dýchat.
Pak jsem slyšel divné zvuky z jejich zahrady (od mé paměti to měli oplocené tak, že k nim nešlo nikdy vidět) a pak z jejich vchodu cosi vyšlo. Šlo to po zadních, ale tak divně trhavě...skoro jako loutka. Když to vyšlo ze stínu na svět měsíce, tak jsem si uvědomil, že to vypadá jako jejich pes, ale strašně znetvořený. Šlo vidět jak z něho opadává srst i z kůží a když se dostal to prostřed ulice tak to znovu dlouze zavylo.
Nebyl jem schopný pohybu jak moc jsem tehdy byl vyděšený jsem tam stál a díval se. Ještě při každém pohybu tomu jakoby praskaly kosti. Po chvíli se to dalo znovu do pohybu a odešlo to do boční ulice. Až po chvíli kdy to bylo pryč se mi podlomily kolena a já usedl na silnici. Celý jsem se třásl a až po pár minutách jsem se konečně postavil a dopotácel jsem se domů.
Co se té boční ulice týče, tak i když je hned vedle mého domu, tak jsem se tam nikdy neodvážil jít. Je to jediné místo co jsem nijak neprozkoumal. Vždy mě to nějak odrazovalo a nebyl jsem schopný tam vkročit, a když už jsem tam jen pár kroky vstoupil, tak se mě okamžitě zmocnil silný pocit, že mě tam něco sleduje.
Každopádně jsem o tom nikomu neřekl a šel jsem hned spát. Když jsem se ráno probudil, tak jsem si vsugeroval, že to byl jen děsivý sen a že se nic z toho nestalo, ale později toho dne jsem se dozvěděl, že se jejich pes prý ztratil. Od jiných sousedů jsem slyšel, že jim prý v noci uhynul a přímo ti sousedi nám řekli, že toho psa už nezvládali a tak ho prý odvezli na jejich chatu v horách kde bude mít více prostoru.
Tak či onak toho psa jsem už nikdy neviděl a jsem docela rád. Jen sám nevím co jsem to tehdy viděl a vždy když slyším vytí tak si vybavím tu noc a proběhne mi mráz po zádech.
Lidský život je jako květina. Ze začátku je to malé a nerozvinuté poupě, ale jednoho dne nádherně rozkvete a až příjde jeho čas tak uvadne a uschne. To, že je někdo jen malé poupě ještě neznamená, že nikdy nerozkvete.