30.03.2013, 19:06
Já se směju tak nějak průměrně, řekl bych. Dobrou náladu mám sice častěji než špatnou, ale většinu dne jsem prostě neutrální. Málokdy se usmívám jen tak (i když je to super pocit), většinou jen když mi něco udělá radost. Nicméně klidně může jít o nějakou drobnůstku nebo asociaci s něčím vtipným/krásným. Jednou mě třeba rozesmálo, když jsem v obchoďáku procházel oddělením domácí elektroniky a viděl stolní větráky, protože jsem si vzpomněl na Flutterfan. 
Náladu mám do značné míry nezávislou na hnusném počasí, protože chápu, že i takové počasí je potřeba. A ono vlastně vyloženě hnusné počasí není, na všem se dá něco pozitivního najít. I kdyby jen mokro, které potřebují kytičky. Koukám třeba z okna a říkám si, jaká je tam krásná mlha, vtom přijde někdo domů a řekne, jak je tam hnusně - a já se musím usmát. Naopak na "dobrém" počasí se rád svezu. Nejvíc mi zvedá náladu, když vidím Slunce a Měsíc. Každý den se s nimi vítám a zdravím je jako dobré přátele, pokud se tedy objeví, když se zrovna nachomýtnu k oknu. Stačí, když z mraků vykoukne pouhá silueta. Sem tam, když se koukám na Měsíc, si tiše zpívám o princezně Luně a všechno je tak v pořádku, jak to jen může být...
Už několikrát mě taky napadlo udělat si "smějivé čtvrtky", prostě každý čtvrtek si vyhradit nějaký čas (5-15 minut) a pořádně se zasmát, až bych se za břicho popadal. Ale zatím zůstalo jen u plánů.
A ještě se s váma podělím o jednu příhodu. Nerozesmál jsem sice celou tramvaj, ale i tak... Spolubydlící se chtěl pochlubit fotkami z nějaké akce, tak se nás zeptal: "Chcete se zasmát?" No kdo by nechtěl, že? Tak jsem se tomu pousmál, pak jsem se uchechtl, s pocitem Proč ne? jsem se krátce zasmál a za chvilku jsme se smáli všichni tři, prostě jen tak, asi deset minut. Z těch fotek už si nepamatuju nic, ale kdykoliv si na tu situaci vzpomenu, musím se znovu smát.
Náladu mám do značné míry nezávislou na hnusném počasí, protože chápu, že i takové počasí je potřeba. A ono vlastně vyloženě hnusné počasí není, na všem se dá něco pozitivního najít. I kdyby jen mokro, které potřebují kytičky. Koukám třeba z okna a říkám si, jaká je tam krásná mlha, vtom přijde někdo domů a řekne, jak je tam hnusně - a já se musím usmát. Naopak na "dobrém" počasí se rád svezu. Nejvíc mi zvedá náladu, když vidím Slunce a Měsíc. Každý den se s nimi vítám a zdravím je jako dobré přátele, pokud se tedy objeví, když se zrovna nachomýtnu k oknu. Stačí, když z mraků vykoukne pouhá silueta. Sem tam, když se koukám na Měsíc, si tiše zpívám o princezně Luně a všechno je tak v pořádku, jak to jen může být...
Už několikrát mě taky napadlo udělat si "smějivé čtvrtky", prostě každý čtvrtek si vyhradit nějaký čas (5-15 minut) a pořádně se zasmát, až bych se za břicho popadal. Ale zatím zůstalo jen u plánů.
A ještě se s váma podělím o jednu příhodu. Nerozesmál jsem sice celou tramvaj, ale i tak... Spolubydlící se chtěl pochlubit fotkami z nějaké akce, tak se nás zeptal: "Chcete se zasmát?" No kdo by nechtěl, že? Tak jsem se tomu pousmál, pak jsem se uchechtl, s pocitem Proč ne? jsem se krátce zasmál a za chvilku jsme se smáli všichni tři, prostě jen tak, asi deset minut. Z těch fotek už si nepamatuju nic, ale kdykoliv si na tu situaci vzpomenu, musím se znovu smát.
In Equestria and Jamis we trust. 
Yay!
♫ Life in Czequestria shimmers... ♫
Yay!♫ Life in Czequestria shimmers... ♫