04.05.2013, 15:23
Jsem rád, že se to tu zase trochu rozjelo a sám jsem si připomněl jednu takovou příhodu. Kdysi s bratrancem jsme se snažili vytvořit něco na způsob strážného fantoma. No nějak se to nepovedlo a mysleli jsme si, že se nic nestalo.
Každopádně se po tom začali dít zvláštní věci. Předměty se samovolně přemísťovaly, dveře se otevíraly a další takové ,,nezbednosti". Zjistili jsme, že ať jsme vyvolali cokoliv tak to mělo podivný smysl pro humor. Snažili jsme se to zrušit a nakonec se nám to povedlo, ale než ten fantom odešel, tak se semnou v jedné noci rozloučil.
Nějakou dobu byl už klid, všichni se dívali v přízemí na nějaký film a já si cosi dělal nahoře do školy. Podíval jsem se skrze prosklené dveře a najednou vidím takové dlouhé kostnaté pařáty jakoby chtěly otevřít dveře. (Na dveřích je sice sklo, ale je to udělané tak, že jdou vidět na druhé straně jen obrysy). Nějak mě to nevyděsilo a myslel jsem si, že si ze mě chce někdo udělat srandu. Tak říkám, že to není vtipný a ať toho nechají, ale ta ruka nebo co to bylo zač tam byla pořád.
Tak jsem vstal a prudce otevřel dveře, ale když jsem se podíval kolem tak jsem zjistil, že v prvním patře jsem byl sám a vzápětí jsem uslyšel jak se dole ozval smích. Kdyby tam někdo byl a pokusil se rychle schovat tak bych slyšel kroky. V tu chvíli se mi ztratil úsměv z tváře a přeběhl mi mráz po zádech. Poslední kapka byl závan takového vlažého vánku a skoro jakobych slyšel ,,zbohem".
Měl jsem z toho smíšené pocity, ale od té doby byl u nás klid a už se nic neztratilo a ani jiné podivné věci se nestaly.
Pevně věřím, že je mnoho nevysvětlitelných věcí a událostí co jdou stále kolem nás a že svět není tak jednoduchý jak si někteří lidé myslí. Taky věřím, že pokud budeme chtít můžeme s nima i nějak komunikovat, ale jak jsou dobré bytosti tak jsou i ty zlé a na to bychom si měli vždy dávat pozor.
Každopádně se po tom začali dít zvláštní věci. Předměty se samovolně přemísťovaly, dveře se otevíraly a další takové ,,nezbednosti". Zjistili jsme, že ať jsme vyvolali cokoliv tak to mělo podivný smysl pro humor. Snažili jsme se to zrušit a nakonec se nám to povedlo, ale než ten fantom odešel, tak se semnou v jedné noci rozloučil.
Nějakou dobu byl už klid, všichni se dívali v přízemí na nějaký film a já si cosi dělal nahoře do školy. Podíval jsem se skrze prosklené dveře a najednou vidím takové dlouhé kostnaté pařáty jakoby chtěly otevřít dveře. (Na dveřích je sice sklo, ale je to udělané tak, že jdou vidět na druhé straně jen obrysy). Nějak mě to nevyděsilo a myslel jsem si, že si ze mě chce někdo udělat srandu. Tak říkám, že to není vtipný a ať toho nechají, ale ta ruka nebo co to bylo zač tam byla pořád.
Tak jsem vstal a prudce otevřel dveře, ale když jsem se podíval kolem tak jsem zjistil, že v prvním patře jsem byl sám a vzápětí jsem uslyšel jak se dole ozval smích. Kdyby tam někdo byl a pokusil se rychle schovat tak bych slyšel kroky. V tu chvíli se mi ztratil úsměv z tváře a přeběhl mi mráz po zádech. Poslední kapka byl závan takového vlažého vánku a skoro jakobych slyšel ,,zbohem".
Měl jsem z toho smíšené pocity, ale od té doby byl u nás klid a už se nic neztratilo a ani jiné podivné věci se nestaly.
Pevně věřím, že je mnoho nevysvětlitelných věcí a událostí co jdou stále kolem nás a že svět není tak jednoduchý jak si někteří lidé myslí. Taky věřím, že pokud budeme chtít můžeme s nima i nějak komunikovat, ale jak jsou dobré bytosti tak jsou i ty zlé a na to bychom si měli vždy dávat pozor.
Lidský život je jako květina. Ze začátku je to malé a nerozvinuté poupě, ale jednoho dne nádherně rozkvete a až příjde jeho čas tak uvadne a uschne. To, že je někdo jen malé poupě ještě neznamená, že nikdy nerozkvete.