12.05.2013, 17:30
Tak se zdá, že se k nám domů opět vrátil ten fantom. Včera když jsem se díval na televizi jsem měl znovu ten pocit když kolem mě někdo projde. Slyšel jsem jemné našlapování a cítil jsem i takový mirný závan větru. Koutkem oka jsem zahlédl mužskou postavu, která se zastavila hned vedle mě a zkřížila si ruce. Byla docela vypracovaná a měla šedé tričko s krátkým rukávem.
Když jsem se však podíval pořádně kdo to ke mě přišel tak tam nikdo nestál.
Večer se ta stejná situace opakovala jen s rozdílem, že se stala mamce, když dělala večeři. Najednou zamnou přišla a ptala se jestli jsem nebyl v kuchini, že měla pocit, že koutkem oka spatřila mužkou postavu v bílem tričku s krátkým rukávem. Ale já a ani taťka jsme to být nemohli.
Mám pocit, že se takových věcí asi nikdy nezbavím, ale hlavní je, že se zatím nikomu nic nestalo.
Když jsem se však podíval pořádně kdo to ke mě přišel tak tam nikdo nestál.
Večer se ta stejná situace opakovala jen s rozdílem, že se stala mamce, když dělala večeři. Najednou zamnou přišla a ptala se jestli jsem nebyl v kuchini, že měla pocit, že koutkem oka spatřila mužkou postavu v bílem tričku s krátkým rukávem. Ale já a ani taťka jsme to být nemohli.
Mám pocit, že se takových věcí asi nikdy nezbavím, ale hlavní je, že se zatím nikomu nic nestalo.
Lidský život je jako květina. Ze začátku je to malé a nerozvinuté poupě, ale jednoho dne nádherně rozkvete a až příjde jeho čas tak uvadne a uschne. To, že je někdo jen malé poupě ještě neznamená, že nikdy nerozkvete.