14.05.2013, 21:32
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 14.05.2013, 21:33 uživatelem sirMichael. Edited 1 time in total.)
Upřímně vnímat duchy není zase až tak těžké, člověk se musí jen správně "naladit".
Teď to bude znít jako ze šestého smyslu, ale celkem běžně vnímám duchy čerstvě zemřelých lidí, tedy funguje to hlavně u lidí které znám. Ne že bych ty duchy viděl úplně, je to spíš napůl obraz zaznamenaný periferním viděním a napůl pocit, ale většinou chtějí aby jejich blízcí věděli že nejsou mrtví oni sami o sobě, ale že zemřelo pouze jejich tělo, popravdě ti lidé po smrti to vnímají tak jako by si svlékli triko, s tím efektem že se cítí doslova řečeno svobodní.
Někteří lidé se bojí duchů, ale na to mám jedinou odpověď "je to blbost", ten mír, klid, oproštění od všeho trápení a mrzutostí a všeho negativního, je prosté neuvěřitelně uklidňující a povznášející.
Můžete si být jistí že "na druhé straně" je pouze světlo a čistá láska, nic víc, nic míň. Chápu že to může být pro někoho nepochopitelné, ale pokud během života nikoho nezavraždíte, nebo nebudete dělat nějaké opravdu hnusné věci, nemáte se smrti proč bát. (vím je to trochu temné téma mluvit o smrti).
Abych se vrátil k tématu, mrtví většinou chtějí dát svým blízkým zprávu o tom že se nemají smrti proč bát, nebo se s nimi chtějí rozloučit, pokud to před smrtí nestihli, nebo chtéjí někomu živému zprostředkovat své posmrtné pocity (sám dost dobře nechápu proč to dělají, ale je krásné).
Určitě by vás zajímalo jak si můžu být jistý že to není jenom moje fantazie, tak například vždy "mluví" přesně jako ten člověk (každý máme své osobité výrazy a styl řeči, i když si to třeba sami neuvědomujeme), také vědí takové věci, které mohl vědět jen ten určitý člověk.
Například, když se mi v 9. třídě, na základce, zabil na motorce kamarád, tak když se pak semnou přišel rozloučit, tak přesně věděl o věcech, o kterých jsme mluvili jen "mezi čtyřma očima", myslím že to byl tehdy můj první zážitek setkání s duchem.
A když už se tu mluvilo o těch démonech, tak s těmi si nelamte hlavu, sice existují, ale příliš mocní ani schopní nejsou, spíš je kolem nich jen "nafoknutá bublina lidských výmyslů", která daleko předčí pravdu.
Jestli máte z démonů nebo strašidel strach, nebo jste se jich jako malí báli, tak to bylo naprosto zbytečné, víc by jste se měli bát spíš o to aby jste nedělali nic zlého, nebo aby jste nezavrhli nabízené příležitosti.
A ještě něco, jestli věříte že každý má svého osobního strážce, nebo anděla, nebo... ono je vlastně fuk jak to nazýváte, hlavní je to že na každého z nás takový ochránce dohlíží a snaží se nás provést životem, tak aby jsme život měli co nejjednodušší, jen lidi sami si to můžou pokazit.
Zkrátka, to je takový malý přehled toho co užitečného se člověk někdy dozví od duchů, ovšem ne všichni mají takhle hluboké myšlenky.
Asi na závěr bude dobrá tahle věta: vy zůstáváte stejní z inkarnace do inkarnace, jen vaše tělo a okolní podmínky se mění (taky slova jednoho ducha)
Teď to bude znít jako ze šestého smyslu, ale celkem běžně vnímám duchy čerstvě zemřelých lidí, tedy funguje to hlavně u lidí které znám. Ne že bych ty duchy viděl úplně, je to spíš napůl obraz zaznamenaný periferním viděním a napůl pocit, ale většinou chtějí aby jejich blízcí věděli že nejsou mrtví oni sami o sobě, ale že zemřelo pouze jejich tělo, popravdě ti lidé po smrti to vnímají tak jako by si svlékli triko, s tím efektem že se cítí doslova řečeno svobodní.
Někteří lidé se bojí duchů, ale na to mám jedinou odpověď "je to blbost", ten mír, klid, oproštění od všeho trápení a mrzutostí a všeho negativního, je prosté neuvěřitelně uklidňující a povznášející.
Můžete si být jistí že "na druhé straně" je pouze světlo a čistá láska, nic víc, nic míň. Chápu že to může být pro někoho nepochopitelné, ale pokud během života nikoho nezavraždíte, nebo nebudete dělat nějaké opravdu hnusné věci, nemáte se smrti proč bát. (vím je to trochu temné téma mluvit o smrti).
Abych se vrátil k tématu, mrtví většinou chtějí dát svým blízkým zprávu o tom že se nemají smrti proč bát, nebo se s nimi chtějí rozloučit, pokud to před smrtí nestihli, nebo chtéjí někomu živému zprostředkovat své posmrtné pocity (sám dost dobře nechápu proč to dělají, ale je krásné).
Určitě by vás zajímalo jak si můžu být jistý že to není jenom moje fantazie, tak například vždy "mluví" přesně jako ten člověk (každý máme své osobité výrazy a styl řeči, i když si to třeba sami neuvědomujeme), také vědí takové věci, které mohl vědět jen ten určitý člověk.
Například, když se mi v 9. třídě, na základce, zabil na motorce kamarád, tak když se pak semnou přišel rozloučit, tak přesně věděl o věcech, o kterých jsme mluvili jen "mezi čtyřma očima", myslím že to byl tehdy můj první zážitek setkání s duchem.
A když už se tu mluvilo o těch démonech, tak s těmi si nelamte hlavu, sice existují, ale příliš mocní ani schopní nejsou, spíš je kolem nich jen "nafoknutá bublina lidských výmyslů", která daleko předčí pravdu.
Jestli máte z démonů nebo strašidel strach, nebo jste se jich jako malí báli, tak to bylo naprosto zbytečné, víc by jste se měli bát spíš o to aby jste nedělali nic zlého, nebo aby jste nezavrhli nabízené příležitosti.
A ještě něco, jestli věříte že každý má svého osobního strážce, nebo anděla, nebo... ono je vlastně fuk jak to nazýváte, hlavní je to že na každého z nás takový ochránce dohlíží a snaží se nás provést životem, tak aby jsme život měli co nejjednodušší, jen lidi sami si to můžou pokazit.
Zkrátka, to je takový malý přehled toho co užitečného se člověk někdy dozví od duchů, ovšem ne všichni mají takhle hluboké myšlenky.
Asi na závěr bude dobrá tahle věta: vy zůstáváte stejní z inkarnace do inkarnace, jen vaše tělo a okolní podmínky se mění (taky slova jednoho ducha)
http://www.bronyland.com/pony-personalit...Xw2NTYxMjE 
Pravděpodobnost mého výskytu na pátečních srazech 50:50
Pravděpodobnost mého výskytu na pátečních srazech 50:50