[Kritika] From Tuxik´s mind to yours, aneb pohádky na dobrou noc

[Tuxik]

madA12345:

A máš tam chybku
“Radši bych byl mrtví.”

Opraveno, děkuji

Že by Doktor Jekyll a pan Hyde?

Nejsi první člověk, co mi tohle napsal a abych byl upřímný, já tyhle dvě osoby ani neznám. Budu si o nich muset něco dohledat

Na jeho místě bych se asi pokusil zabít. Když bych na to neměl, asi bych se snažil, aby mě odsoudili na hodně dlouho, abych nikomu nemohl ublížit.

On se pokusil sám sebe zabít, ale nenašel k tomu dostatek odvahy a představa, že by měl být na doživotí zavřen v temné cele se svým alter egem, mi přijde horší jak smrt.

A kdybych si měl na takového člověka udělat názor, asi bych ho považoval za psychopata, který se snaží najít výmluvy, aby se nedostal do vězení.

Psychopat to je, minimálně alespoň jedna jeho část, ale touží po tom být normální, chce žít život bez svého prokletí, které bohužel není schopen kontrolovat.

thesecret1:

Názor:
Hrdina (míněno jeho příčetná část) se zachoval tak, jak by se zachoval kdokoli jiný. Tomu skoro mrtvému už stejně nebylo pomoci a jednalo se tedy spíše o eutanazii. A sebevražda... inu, do té se nechce (téměř) nikomu. Může si přeci říkat, že se to nějak spraví, že už nezabije a že jeho smrt už by těm mrtvým stejně nepomohla. Do ústavu si zaslouží zavřít každopádně – přeci jen je svému okolí evidentně nebezpečný ať už za to může nebo ne. Situace je neřešitelná. Buď se může snažit s tím nějak žít a vraždit dál (=> špatný konec), nebo může strávit zbytek života ve vypolstrované cele (=> taky špatný konec).

A tady tkví ta základní otázka: "Je vůbec možné danou situaci rozumně vyřešit, aniž by došlo ke špatnému konci?"

Technická stránka: problémy s pravidlem Show vs Tell, gramatikou, interpunkcí a pár dalšími drobnostmi

Show vs. tell narážíš na?

Krčil jsem se v rohu místnosti, bezmocný a plně odevzdán do jeho rukou.

- těšilo ho, když mě takto viděl.

- nic nemělo cenu.

- pobaven mojí neschopností vzít si život.

ale v hloubi duše jsem záviděl, že nalezli svobodu, které já nikdy nedosáhnu.

Děkuji za názory. Zde se jedná o extrémní případ, ale chtěl jsem se zabývat otázkou "konflikt osobností". Nevím jestli to je vzácné, nebo v populaci běžné, ale je vůbec možné vyřešit daný problém bez léků a zavírání do ústavů? Tedy jen za pomoci své vůle, pokusit se s tím sám popasovat, potlačit nutkání a myšlenky, které nám do hlavy vkládá absolutně cizí osoba? Když přehlédnu fakt, že hlavní postava [spoiler: zabíjí lidi, chápu ji jakožto člověka, který se snaží zvítězit nad svým vražedným alter egem, které mu komplikuje život. ]

V dnešní době se všichni přetvařují. V různých situací máme různá chování, hrajeme si na lidi, kterými nejsme a ve chvíli, kdy se najde někdo, pro kterého je více těchto osobností vlastních, jedná se o šílence. Těmto lidem se vyhýbáme a jsou tak zanecháni samy se svým "druhým já", které akorát dostává více prostoru k vlastnímu rozvoji.