Cadence seděla na lavičce nedaleko paláce a sledovala ulice Křišťálového Království jak se nádherně třpytí při západu slunce. Bylo tomu už přes rok a půl co se Shiningem, Twilight a jejími přáteli porazily krále Sombru a zachránily křišťálové poníky. Museli vynaložit spoustu práce aby se království přizpůsobilo nové době a bylo prosperující jako v minulosti. Podařilo se. Obchody vzkvétaly, návštěvníci přijížděli a celé království bylo chráněno křišťálovou gardou. Zasněně se dívala na západ slunce že si ani nevšimla že si Shining vedle ní na lavičku přisedl.
„Tady jsi miláčku. Je všechno v pořádku ? “ zeptal se jí Shining.
„Ano Shiny, jenom...“ odmlčela se Cadence, „vzpomínáš na večer jak jsme slavili naše 2-leté výročí ?“
„Ano, samozřejmě.“ přikývl Shining.
„Víš, byla jsem dnes u doktora a ten mi řekl...“Cadence se znovu odmlčela a zašeptala zbytek věty Shiningovi do ucha.
„Op-opravdu ?“ úžasl Shining. „Z nás budou...“
„Ano, ano budou.“ přerušila ho Cadence a v očích se jí začali lesknout slzy.
Shining ji objal. „To je skvělé lásko, opravdu skvělé“.
„Já vím“. odpověděla Cadence, poté se mu podívala do očí. „Miluju tě Shiningu.“
„Já tebe taky Cadence“ odpověděl jí.
Pak ji políbil, ona se potěšeně usmála a odešli spolu konečně domů.
