29.08.2013, 12:45
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 29.08.2013, 12:45 uživatelem Greytail. Edited 1 time in total.)
Ano, spousta lidí se pouští do psaní povídek pod jedním špatným dojmem - že to jde samo. Ano, působí to tak - co je na psaní taky tak těžkého? Jenže ono se ukáže, že to skutečně těžké je. Myslím, že v tomhle případě můžu použít sám sebe jako příklad - ti, co čtou moje povídky už vědí, že na novou práci musí čekat pomalu měsíc - a to ještě je štěstí, že nejsem tak důsledný jako klasičtí autoři, kteří tráví klidně i rok tím, že STUDUJÍ materiály pro svou novou knihu a dělají si akorát poznámky.
Tohle asi většina z nás, co píšeme fanfikce, nepotřebuje dělat - stačí, když dodržíme ty nejzákladnější pravidla světa, do kterého naše povídky zasazujeme. Jenže i toto určitě nestačí k tomu, aby se naše dílo dalo označit za dobrou povídku.
Jaké jsou nejčastější chyby?
1. Pravopisné chyby - jak by řekl pan Smojlak: ,,Tady na téhle židli jsem jim to všem opakoval: Nedělej chyby, nedělej chyby, nebo se z toho zblázníš. Ale je to marný, je to marný, je to marný." Ano, chápu, že je to prostě nádherný pocit, napsat něco vlastního a chcete se tím pochlubit - jenže, pokud se před čtenářem objeví doslova holokaust českého jazyka, tak ztratí chuť začít číst.
2. Nedostatek důvěry - další věc, kterou trpí většina nových autorů zde na fóru. Rovnou napíšou, že je povídka špatná, jsou v ní chyby, není to nic moc, atd. Asi to pochytili z Facebooku, kde si dá krásná holka fotku s dodatkem ,,Panebože, jsem tak tlustá," přičemž následuje poplácání od zádech od ostatních holek, jinak si to vysvětlit neumím. Autor mě má na povídku navnadit a to se mu těžko podaří, pokud mi řekne: ,,Je to moje prvotina, stojí za prd, jaký je váš názor?" No, samozřejmě, že můj názor bude takový, že s ní nebudu ztrácet čas a podívám se na jinou, kde mi autor třeba řekne, o čem povídka je. Je sice hezké, že jste tak pokorní, ale přeci jenom - všeho moc škodí. I pokory.
3. Jeden odstavec = jedna povídka - tak na tenhle nešvar jsem už taky párkrát narazil. Jeden krátký odstavec skutečně neudělá povídku, ba ani prolog. Nic se z toho nedozvím, o co jde, co je hlavní postava zač, nějaké naznačení konfliktu, vůbec nic. Jak potom mám autorovi říct svoje dojmy z ničeho? Povídku skutečně nenapíšete za pět minut a to ani v případě, že píšete drabble. Krátké povídky existují, ano - jenže u nich potřebujete údernou pointu. Proto se u vaší prvotiny vyvarujte krátkosti, rozepište se, představte nám postavy, svět, konflikt - takhle si získáte čtenáře! (Ehm, tedy samozřejmě za předpokladu, že dodržíte i první dva body
)
Tohle jsou tři body, na které by si člověk měl dávat pozor - další věci již přede mnou řekli ostatní. A samozřejmě - kritika. Nebudu se zabývat přímo útočnou kritikou, která autorovi akorát otráví život, ale správná konstruktivní kritika (třeba s kousavým podtónem) vám dá víc, než jednoduché poplácání po zádech alá ,,Píšeš dobře, jen tak dál." (zvláště pokud je povídka v odstavcové formě, tak mi takováhle pochvala přijde jako ďáblovo mámení) Vzhledem k tomu, že většinu kritik píšou ti, co sami publikují, tak začátečník dostává rady od těch, co už tak nějak vědí, jak stavět příběh a kteří mu můžou říct, v čem dělá chybu. Pak je již na samotném autorovi, jestli si vezme rady k srdci.
Čili, určitě se nebojte psát. Ale pamatujte si, že v případě první povídky jdete s kůží na trh a měli byste do toho dát co nejvíc a odvést alespoň takový výsledek, nad kterým si nebudou čtenáři trhat hlavu, ale uvidí, že jste se snažili a klidně vám řeknou, na co si dát pozor a vy se tak budete moci s každou další prací lepšit a lepšit
Takže na závěr doufám, že si někdo z našich rad něco vezmete a peru zdar
Tohle asi většina z nás, co píšeme fanfikce, nepotřebuje dělat - stačí, když dodržíme ty nejzákladnější pravidla světa, do kterého naše povídky zasazujeme. Jenže i toto určitě nestačí k tomu, aby se naše dílo dalo označit za dobrou povídku.
Jaké jsou nejčastější chyby?
1. Pravopisné chyby - jak by řekl pan Smojlak: ,,Tady na téhle židli jsem jim to všem opakoval: Nedělej chyby, nedělej chyby, nebo se z toho zblázníš. Ale je to marný, je to marný, je to marný." Ano, chápu, že je to prostě nádherný pocit, napsat něco vlastního a chcete se tím pochlubit - jenže, pokud se před čtenářem objeví doslova holokaust českého jazyka, tak ztratí chuť začít číst.
2. Nedostatek důvěry - další věc, kterou trpí většina nových autorů zde na fóru. Rovnou napíšou, že je povídka špatná, jsou v ní chyby, není to nic moc, atd. Asi to pochytili z Facebooku, kde si dá krásná holka fotku s dodatkem ,,Panebože, jsem tak tlustá," přičemž následuje poplácání od zádech od ostatních holek, jinak si to vysvětlit neumím. Autor mě má na povídku navnadit a to se mu těžko podaří, pokud mi řekne: ,,Je to moje prvotina, stojí za prd, jaký je váš názor?" No, samozřejmě, že můj názor bude takový, že s ní nebudu ztrácet čas a podívám se na jinou, kde mi autor třeba řekne, o čem povídka je. Je sice hezké, že jste tak pokorní, ale přeci jenom - všeho moc škodí. I pokory.
3. Jeden odstavec = jedna povídka - tak na tenhle nešvar jsem už taky párkrát narazil. Jeden krátký odstavec skutečně neudělá povídku, ba ani prolog. Nic se z toho nedozvím, o co jde, co je hlavní postava zač, nějaké naznačení konfliktu, vůbec nic. Jak potom mám autorovi říct svoje dojmy z ničeho? Povídku skutečně nenapíšete za pět minut a to ani v případě, že píšete drabble. Krátké povídky existují, ano - jenže u nich potřebujete údernou pointu. Proto se u vaší prvotiny vyvarujte krátkosti, rozepište se, představte nám postavy, svět, konflikt - takhle si získáte čtenáře! (Ehm, tedy samozřejmě za předpokladu, že dodržíte i první dva body

Tohle jsou tři body, na které by si člověk měl dávat pozor - další věci již přede mnou řekli ostatní. A samozřejmě - kritika. Nebudu se zabývat přímo útočnou kritikou, která autorovi akorát otráví život, ale správná konstruktivní kritika (třeba s kousavým podtónem) vám dá víc, než jednoduché poplácání po zádech alá ,,Píšeš dobře, jen tak dál." (zvláště pokud je povídka v odstavcové formě, tak mi takováhle pochvala přijde jako ďáblovo mámení) Vzhledem k tomu, že většinu kritik píšou ti, co sami publikují, tak začátečník dostává rady od těch, co už tak nějak vědí, jak stavět příběh a kteří mu můžou říct, v čem dělá chybu. Pak je již na samotném autorovi, jestli si vezme rady k srdci.
Čili, určitě se nebojte psát. Ale pamatujte si, že v případě první povídky jdete s kůží na trh a měli byste do toho dát co nejvíc a odvést alespoň takový výsledek, nad kterým si nebudou čtenáři trhat hlavu, ale uvidí, že jste se snažili a klidně vám řeknou, na co si dát pozor a vy se tak budete moci s každou další prací lepšit a lepšit

Takže na závěr doufám, že si někdo z našich rad něco vezmete a peru zdar

Eyup!
Love and Tolerate je heslo haterů, ne broníků!
Love and Tolerate je heslo haterů, ne broníků!