07.10.2013, 14:56
Pokud tím myslíš DayDreaming tak v jiném světě už patrně nežiju 
začalo to tréningem představivosti, kdy si svět okolo přetvořím k obrazu svému a beru to jako dvě oddělené reality, ve kterých na jednom místě existuji zároveň (no zní to takhle hrozně formálně, ale lepší formulace mě nenapadá).
Prostě třeba jdu ulicí a řeknu si, že fasádu tohohle domu přebarvím na zeleno a pak ji vnímám jako zelenou. A takhle si předělám svět okolo, jak se mi zachce, přičemž je pořád vnímám jako dvě reality z nichž jedna není skutečná.
Abych nebyl úplně OT: Dneska po delší době lucidní sen - většinou klasická tématika, ale ta "vnořenost" byla pro mě dost neobvyklá:![[Obrázek: students.png]](http://imgs.xkcd.com/comics/students.png)
Budova, prosklené schodiště okolo výtahu (ano, přesně takové jako... vy víte kde), akorát místo výtahu díra dolů. V předposledním patře přednáška od vedoucího katedry matematicky: Vyčíslitelnost a matematická logika (obojí odpovídá FJFI, kde jsem studoval). Před chvílí jsem s ním mluvil a na tu přednášku chci jít.
Jak jsem se dostal až nahoru je mi záhadou, ale do posledního patra se nedá ze schodů dostat nějak snadno: jednak ten průchod je docela úzký, vypadá podezřele a hlavně tam chybí kus schodiště - místo něj jsou tam položené dveře vysazené z pantů jako lávka. No a jak už to tak bejvá, pod nimi díra pro výtah přes šest pater až do přízemí. A tak si postupně uvědomuju, že ty dveře sakra kloužou a co je horší: ležím na nich :O vždycky když se pohnu, tak vypadnou z úchytu na straně vchodu do posledního patra. Tak je tam vrátím a přemýšlím co dál - jestli to risknu a sklouznu tam, nebo ne. Zkouším to několikrát opatrně, ale bez výsledku.
A teď za zajímavá část: najednou mi dojde, že tohle je sen, ale nejsem o tom úplně přesvědčen. Říkám si, že bych mohl klidně skočit dolů a nic by se nestalo, ale moc se mi do toho nechce. Najednou ani nevím jak už v pozoru letím dolů do přízemí (zajímavé je, že v tu chvíli vidím sám sebe) a dopadnu měkce na nohy a ostatním okolostojícím říkám, že je to pohoda, protože se mi to jenom zdá a tak nějak ani potom ten sen nevybledne. No tak zkouším všechno možné, ale z toho už si moc nepamatuju.
Pak se mi zdá, že se probudím, jsem někde v divadle a všem nadšeně popisuju, co se mi zdálo a jak to bylo super
No a pak jsem se probudil podruhé, už do reality
začalo to tréningem představivosti, kdy si svět okolo přetvořím k obrazu svému a beru to jako dvě oddělené reality, ve kterých na jednom místě existuji zároveň (no zní to takhle hrozně formálně, ale lepší formulace mě nenapadá).Prostě třeba jdu ulicí a řeknu si, že fasádu tohohle domu přebarvím na zeleno a pak ji vnímám jako zelenou. A takhle si předělám svět okolo, jak se mi zachce, přičemž je pořád vnímám jako dvě reality z nichž jedna není skutečná.
Abych nebyl úplně OT: Dneska po delší době lucidní sen - většinou klasická tématika, ale ta "vnořenost" byla pro mě dost neobvyklá:
Budova, prosklené schodiště okolo výtahu (ano, přesně takové jako... vy víte kde), akorát místo výtahu díra dolů. V předposledním patře přednáška od vedoucího katedry matematicky: Vyčíslitelnost a matematická logika (obojí odpovídá FJFI, kde jsem studoval). Před chvílí jsem s ním mluvil a na tu přednášku chci jít.
Jak jsem se dostal až nahoru je mi záhadou, ale do posledního patra se nedá ze schodů dostat nějak snadno: jednak ten průchod je docela úzký, vypadá podezřele a hlavně tam chybí kus schodiště - místo něj jsou tam položené dveře vysazené z pantů jako lávka. No a jak už to tak bejvá, pod nimi díra pro výtah přes šest pater až do přízemí. A tak si postupně uvědomuju, že ty dveře sakra kloužou a co je horší: ležím na nich :O vždycky když se pohnu, tak vypadnou z úchytu na straně vchodu do posledního patra. Tak je tam vrátím a přemýšlím co dál - jestli to risknu a sklouznu tam, nebo ne. Zkouším to několikrát opatrně, ale bez výsledku.
A teď za zajímavá část: najednou mi dojde, že tohle je sen, ale nejsem o tom úplně přesvědčen. Říkám si, že bych mohl klidně skočit dolů a nic by se nestalo, ale moc se mi do toho nechce. Najednou ani nevím jak už v pozoru letím dolů do přízemí (zajímavé je, že v tu chvíli vidím sám sebe) a dopadnu měkce na nohy a ostatním okolostojícím říkám, že je to pohoda, protože se mi to jenom zdá
a tak nějak ani potom ten sen nevybledne. No tak zkouším všechno možné, ale z toho už si moc nepamatuju.Pak se mi zdá, že se probudím, jsem někde v divadle a všem nadšeně popisuju, co se mi zdálo a jak to bylo super
No a pak jsem se probudil podruhé, už do reality
Princess Luna: Everypony has fears, Scootaloo. Everypony must face them in their own way. But they must be faced, or the nightmares will continue.
Rainbow Dash: It feels good to help others get something they always wanted but never had. Almost as good as getting it yourself.
Rainbow Dash: It feels good to help others get something they always wanted but never had. Almost as good as getting it yourself.
The Last Rebel... still alive