Rwakkovy rozhovory

[Rwakk]

Ahoj, vítám tě u tohoto rozhovoru. Tvoje přezdívka je River Arosis. Jak jsi k ní přišel?

Sám jsem si jí dal. Když se na ní podíváš pořádně, tak je to takové trochu skryté mé civilní jméno (bez příjmení).
Respektive je to trochu s tím, jak jsem si jí dal, trochu složitější. Původně je to jméno postavy z mých nepony povídek, kterou jsem pak však v jedné své táborové hře nakonec hrál já sám. Teprve pak jsem ji vzal na sebe.

Jsi známou osobností na Bronies.cz, nejčtenější z autorů a pro mnohé i literární vzor. Je pro mě ctí, že tě znám. Ale zajímalo by mě, jak ses vlastně k My little pony dostal? Znal jsi i předešlé série, nebo ses o ně začal zajímat až v momentální generaci?

Znal jsem samozřejmě už první sérii, na kterou jsem se koukal jako malý kluk. Pak jsem tak trochu věděl, jak se to průběžně vyvíjí, až mě nakonec zarazil zájem týkající právě té čtvrté, a tak jsem se jednoho zimního večera kouknul na první díl.

To je zajímavé. Tehdy si asi ještě nepomýšlel na to, že začneš psát na jejich tématiku že? Co tě vlastně přivedlo k tvé tvůrčí činnosti zrovna na toto téma?

Ze začátku jsem samozřejmě neměl žádný úmysl tvořit cokoliv s poníky a jen jsem sledoval seriál, ale brzy jsem shlédl všechny tehdy existující díly (bylo to tehdy tak maximálně do poloviny druhé série) a protože se mi to líbilo, tak jsem se pustil do čtení anglických fanfikcí.
A pak jsem si jednoho dne přečetl Kráska v Růžovém, což mě dojalo tak, že jsem věděl, že je mým úkolem ji přeložit. Udělal jsem ještě pár dalších překladů a po chvilce váhání zkusil napsat něco vlastního.

Co bylo tvou první vlastní tvorbou na toto téma a jak se k ní stavíš dnes?

První byla myslím, že kapitola "Něco je v nepořádku" z "Pinkie, jen ty můžeš zachránit Equestrii" později "Pinkie, jen ty nás můžeš zachránit", která však celá nikdy dokončená nebyla. Občas si říkám, že když se o to pokusím, tak už třeba nebudu mít chuť psát o ponících dál.
Ale mnohem důležitější povídkou byla až ta druhá "Tři barevné balónky", kde jsem si řekl, že nezůstanu jen u toho, ale rozepíšu životy i ostatních poníků a tak se zrodila série Zrozeny k přátelství.

Tvá odpověď mě přivádí k otázce. Již několikrát jsi z pony tvorby odešel, ale zase ses vrátil. Co tě přimělo se nakonec vrátit? Co ti pomohlo překonat krizi?

No, nikdy jsem neřekl, že odcházím, ale pouze že si beru odpočinek.
Občas to byli někteří mí čtenáři, kdo mi pomohl, a v té poslední nakonec i hudba.
A možná je to také tím, že v hloubi duše jsem jako Applejack a nesnáším nedokončenou práci.

Kolik těchto krizí jsi zatím měl? A jak těžké bylo znova začít psát na toto téma? Tvou tvorbu sleduji a i já v ní vidím neustálý pokrok.

Tak to ani já sám přesně nevím. Pamatuju si jen tu poslední. Ale mohlo jich být tak nanejvýš pět.
Pokaždé to je těžší a těžší, ale vždy když ta krize konečně skončí, mám pocit, že se v mém stylu psaní něco spolu se mnou změnilo.

Opravdu to jde vidět. Píšeš kromě MLP tvorby i něco jiného? Existuje nějaká vlastní tvorba? A jestli ano, povíš nám něco k tomu?

Ano, také se věnuji i jiné tvorbě. Některá je i vidět na mých stránkách. A co bych k tomu řekl? Zjistil jsem, že o lidech mě zrovna moc psát nebaví.

Co si myslíš o literární sekci? Sleduješ některé autory? Našel jsi i ty příběhy, co tě zaujaly?

Do jisté míry sleduju všechny autory, i když to většina z nich ani neví. Literární sekce jako taková by si však zasloužila mnohem více čtenářů, než jich má teď. I autorů by mohlo být víc, ale ti, co tam jsou, patří povětšinou mezi velmi zajímavé.

Nebudu přehánět, ale velkou měrou jsem i já začal psát díky tobě. Zajímalo by mě, jestli je více takových lidí, co ti posílali své prvotiny a zajímali se o tvůj názor a rady?

No, bylo vás určitě víc než jen ty.
Ale pokud vím, tak tys byl nejzvědavější.

Poslední dobou literární sekce zaostává oproti ostatní tvorbě. Tušíš, čím by to mohlo být a máš nějaké nápady, jak přilákat nové čtenáře a autory?

To není jen naše literární tvorba, ale celosvětový problém. Lidé zkrátka přestávají číst a kdo nečte, tak ten ani nikdy nezačne psát.
Jednoduché řešení to asi ani nemá. Snad jen psát a psát a psát, čímž se mi přeci jen občas podaří nalákat novou duši.

Myslíš si, že příchodem nové série přibude i zájem o literární tvorbu?

No, spíš si myslím, že hlad po fanfikcích je spíš po konci jednotlivých sérií. Ale nikdy jsem to nesledoval, tak nevím.

Oproti ostatním autorům se tvá tvorba nejvíce nese v duchu série. Dokážeš pracovat s oficiálními charaktery a uchvátit tak čtenáře natolik, že s našimi oblíbenými hrdinkami prožíváme stejné příhody jako v seriálu. Napsal jsi mnoho takových povídek a dokonce je sepsal jako knihu. A právě na tuto knihu bych se rád zeptal. Co tě vedlo k tomu ji vydat? Jaké obtíže jsi při tom musel překonat a jaký z ní máš celkový pocit?

To asi ta touha držet ji konečně v ruce. I navzdory té spousty času a peněz, jež jsem do toho vložil, si však myslím, že to přeci jen za to nakonec stálo.
A taky díky ní celá má rodina a všichni známí okolo už konečně ví, že se dívám na poníky.

To mě přivádí k otázce. Jaký názor mají tví nejbližší na tvou tvorbu?

No asi docela pozitivní, když chce většina mé rodiny tu knížku jako dárek k Vánocům.

To rád slyším. Moc by mě a čtenáře také zajímalo, zda tvé skautské zážitky také ovlivnily tvé povídky a fanfikce. Také nám můžeš prozradit něco málo ze svého skautského života.

Má rodina tvrdí, že ano. Prý je to z těch povídek znát a možná i mají pravdu, protože u poníků jsem zhruba dva roky, ale na skautu to už bude 25 rok.
Jsem skautským vedoucím chlapeckého oddílu ve Varnsdorfu, i když od letoška již jen jeho zástupcem, neboť předávám funkce mladším. Mám toho na skautu spoustu rád, ale po takové době mě tam toho také spousta nebaví.

Kterou svou povídku považuješ za nejlepší? Co je tvým největším úspěchem? A existují i nějaké neúspěchy?

Všechny jsou nejlepší, ne?
Tím myslím samozřejmě jen mezi svými povídkami.

A co tedy považuješ za svůj největší úspěch a neúspěch?

Myslím si, že nejúspěšnější je asi teď "Prokleti", ale já sám mám nejraději "Vůni jabloní".
A pak samozřejmě za velký úspěch považují celou sérii Zrozeny k přátelství. Je to takový můj splněný sen.
Neúspěchem je samozřejmě to, že jsem některé povídky stále ještě nedokončil.

A na to jsem se přesně chtěl zeptat. Co plánuješ napsat do budoucna? Budeš i nadále psát pony tvorbu, nebo tvé kroky vedou jiným směrem?

Uvidíme, ale možná se přeci jen vydám někam dál. Na své povídky však nikdy nezapomínám. Myslím si tedy, že se poníkům stále budu věnovat, i když by to bylo třeba jen v nějaké omezenější míře.
Ve skautu platí: "Skautem jednou, skautem navždy" a u broníků to bude nejspíš podobné, protože se ty jejich ideály zas až tolik neliší.

Moc děkuji za tento krásný rozhovor, který nám přiblížil, kdo vlastně jsi a co děláš. Ale neodpustím si ještě jednu osobní otázku. Prozradíš nám, fanouškům, něco ze svého života? Jakou hudbu rád posloucháš, jaké máš koníčky a oblíbené jídla? Věřím že i některé milé dámy zajímalo, zda jsi k mání.

Já osobně mám nejraději instrumentální hudbu. Ta slova mě v písničkách ruší, obzvláště když se zrovna věnuji psaní, které je samozřejmě spolu se skautem také mým hlavním koníčkem. Na nic jiného, krom práce a spánku, mi pak už ani čas nezbývá.
Z jídel mám nejraději ta patřící do mexické kuchyně. Miluju, když to trochu pálí.
A k mání jsem pořád, i když má plyšová Applejack by pak nejspíš trochu žárlila.

Velice děkuji za tento rozhovor a doufám, že sis ho užil stejně jako já. Popřeješ ještě něco svým čtenářům závěrem?

I já tobě za něj děkuji a musím uznat, že to bylo příjemné popovídání.
Co třeba takhle: "Šťastně a veselé Hřejnice"

Velice děkujeme a tímto se s tebou loučím, milý skaute. Hodně zdaru do dalších dní a tvorby a také ti přeji. "Šťastné a veselé Hřejnice."