02.01.2014, 18:47
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 02.01.2014, 18:48 uživatelem RadlanJay. Edited 1 time in total.)
Já si myslím, že psát povídku je těžší, než kreslit.
Protože malíř se při tvorbě spoléhá na svůj estetický cit, a na své zkušenosti. Toto jsou jediné faktory, které ho limitují.
Spisovatel to ale má naopak, nemůže se spoléhat na své estetické cítění, protože takový text by bylo velmi těžké číst, a zároveň musí být opatrný se svými zkušenostmi, protože by to pak mohlo vypadat, že jenom své povídky přepisuje.
Spisovatel je člověk, který se opírá o logiku a pravidla.
Logiku proto, aby se text snadno četl, a měl hlavu a patu. To znamená uzpůsobit text čtenáři, ustupovat mu. Psát tak, aby to pochopil každý.
Pravidla jsou jasná. Gramatika, syntaxe, formátování a podobené věci. Každý, kdo chodil na střední školu, to zná. Spisovatel si prostě nemůže dovolit mít špatně napsané čárky, ne proto, že by to štvalo, ale proto, že by mu pak hodili text na hlavu s tím, že dál povídku nečetli.
Malíř se tímto nemusí zabývat, protože jedná instinktivně, a instinktivně je jeho dílo také vnímáno. Zatímco spisovatel pracuje s textem, který je formou. To znamená, že musí být logická a splňovat pravidla, jinak je forma nestravitelná, nepochopitelná. A spisovatel musí umět logicky uvažovat a perfektně znát pravidla. Jinak skončí přesně tak, jak už mnoho lidí v literární sekci.
Nevím, jak to dělají ostatní spisovatelé, ale já se u každého odstavce ptám sám sebe : "Pochopí to čtenář? Nezasekne se někde? Je ta forma přijatelná? Zapůsobí to na něj, tak jak má?" Je mi jasné, že se malíři také starají o to, aby se jejich díla líbila. Ale jim stačí, když se ten obrázek líbí jim (nebo jsou s ním spokojení) Nemusí se bát, že fanoušek nepochopí, co je na obrázku. Protože mu to okamžitě dojde.
Příklad - zkuste si nakreslit poníka vyvedeném v kubismu. Pochybuju, že vás za tuto formu někdo pochválí.
Obrázek má vlastní estetiku, vlastní kouzlo, které není nutno nijak jinak interpretovat. Buď se vám to líbí, nebo ne. Samozřejmě, může mít i nějaký skrytý význam, ale toho si buď nevšimnete, nebo naopak všimnete. Tak či tak vám nemůže nikdo říct "Obrázek je špatný, protože jsem ho nepochopil/jeho význam je špatně vyjádřen." Toto prostě říct nemůžete, protože uplatňovat logiku na estetické dílo je nesmysl.
Takže zatímco malíř se spoléhá na svůj instinkt a estetický cit, spisovatel se musí postarat o to, aby čtenář jeho myšlenky dobře pochopil. A věřte, není to vůbec jednoduché, hlavně zde na fóru, kde je hodně mladých lidí, kterým nějaké zamýšlení se nad textem nic neříká.
Dobrým příkladem je takový Rwakk: Má talent, se kterým dokázal oslovit hodně lidí. Ale kdyby nebylo Adrian, tak by nebyl tam kde je, ne protože nemá co nabídnou, ale protože by čtenáři měli problém jeho texty přelouskat.
Ono myšlenka může být geniální jak chce, ale jestli čtenář zahodí povídku po prvním kiksu v textu, tak to je k ničemu.
Toto vše píšu jako někdo, kdo má zkušenosti s oběma řemesly. Kreslení se již příliš nevěnuji, protože na to nemám cit, ale stejně jako Tuxik se občas odreaguju s papírem a tužkou.
Protože malíř se při tvorbě spoléhá na svůj estetický cit, a na své zkušenosti. Toto jsou jediné faktory, které ho limitují.
Spisovatel to ale má naopak, nemůže se spoléhat na své estetické cítění, protože takový text by bylo velmi těžké číst, a zároveň musí být opatrný se svými zkušenostmi, protože by to pak mohlo vypadat, že jenom své povídky přepisuje.
Spisovatel je člověk, který se opírá o logiku a pravidla.
Logiku proto, aby se text snadno četl, a měl hlavu a patu. To znamená uzpůsobit text čtenáři, ustupovat mu. Psát tak, aby to pochopil každý.
Pravidla jsou jasná. Gramatika, syntaxe, formátování a podobené věci. Každý, kdo chodil na střední školu, to zná. Spisovatel si prostě nemůže dovolit mít špatně napsané čárky, ne proto, že by to štvalo, ale proto, že by mu pak hodili text na hlavu s tím, že dál povídku nečetli.
Malíř se tímto nemusí zabývat, protože jedná instinktivně, a instinktivně je jeho dílo také vnímáno. Zatímco spisovatel pracuje s textem, který je formou. To znamená, že musí být logická a splňovat pravidla, jinak je forma nestravitelná, nepochopitelná. A spisovatel musí umět logicky uvažovat a perfektně znát pravidla. Jinak skončí přesně tak, jak už mnoho lidí v literární sekci.
Nevím, jak to dělají ostatní spisovatelé, ale já se u každého odstavce ptám sám sebe : "Pochopí to čtenář? Nezasekne se někde? Je ta forma přijatelná? Zapůsobí to na něj, tak jak má?" Je mi jasné, že se malíři také starají o to, aby se jejich díla líbila. Ale jim stačí, když se ten obrázek líbí jim (nebo jsou s ním spokojení) Nemusí se bát, že fanoušek nepochopí, co je na obrázku. Protože mu to okamžitě dojde.
Příklad - zkuste si nakreslit poníka vyvedeném v kubismu. Pochybuju, že vás za tuto formu někdo pochválí.
Obrázek má vlastní estetiku, vlastní kouzlo, které není nutno nijak jinak interpretovat. Buď se vám to líbí, nebo ne. Samozřejmě, může mít i nějaký skrytý význam, ale toho si buď nevšimnete, nebo naopak všimnete. Tak či tak vám nemůže nikdo říct "Obrázek je špatný, protože jsem ho nepochopil/jeho význam je špatně vyjádřen." Toto prostě říct nemůžete, protože uplatňovat logiku na estetické dílo je nesmysl.
Takže zatímco malíř se spoléhá na svůj instinkt a estetický cit, spisovatel se musí postarat o to, aby čtenář jeho myšlenky dobře pochopil. A věřte, není to vůbec jednoduché, hlavně zde na fóru, kde je hodně mladých lidí, kterým nějaké zamýšlení se nad textem nic neříká.
Dobrým příkladem je takový Rwakk: Má talent, se kterým dokázal oslovit hodně lidí. Ale kdyby nebylo Adrian, tak by nebyl tam kde je, ne protože nemá co nabídnou, ale protože by čtenáři měli problém jeho texty přelouskat.
Ono myšlenka může být geniální jak chce, ale jestli čtenář zahodí povídku po prvním kiksu v textu, tak to je k ničemu.
Toto vše píšu jako někdo, kdo má zkušenosti s oběma řemesly. Kreslení se již příliš nevěnuji, protože na to nemám cit, ale stejně jako Tuxik se občas odreaguju s papírem a tužkou.