Bronies za 15 let

[Jamis]

Ale já přece neříkám, že to vydrží věčně jen říkám, že je kontraproduktivní postavit na první místo vidinu konce. Vesmír (podle toho, co o něm dnes víme) taky čeká neodvratný zánik a sedíme snad kvůli tomu na zadku a přemítáme o tom, jak nic nemá smysl, protože to stejně zanikne? Někteří možná ano, ale radši se přidám k těm, kteří si život užijou a udělají všechno proto aby stál za to - aneb neberu život příliš vážně: stejně z něj nevyváznu živej

Ono to není o faktech, jak to bude, nebo ne (má někdo spolehlivou křišťálovou kouli?) - je to o přístupu a postoji.

(ne tak úplně) OT:

Když jsme v OT, tak si jeden dovolím:

Zážitek ze včerejška: je to sice těžce nemoderní, ale chodím ven, kdykoliv můžu a když procházím kolem pamětních desek a památníků, tak se zastavím, čtu si slova a jména dost významná na to, aby byla vytesána do kamene. A přemýšlím, čím si to ti lidé zasloužili. Bylo to tím, že vzali stávající kurz jako nevyhnutelný, nebo tím, že měnili kurz událostí směrem, kterým chtěli aby se ubíral (jedno na které straně barikády stáli)? Díky nim (a tisícovkám dalších bezejmenných) jsme dneska tam, kde jsme. Sice si na ně dneska už málokdo vzpomene (yep, je to už dlouho), ale mají obdiv alespoň několika těch, kteří na jejich odkaz nezapomněli.

6 drsných ale pravdivých rad, které z tebe udělají lepšího člověka.