18.04.2014, 19:44
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 18.04.2014, 20:19 uživatelem Martin. Edited 1 time in total.)
Díky. Alespoň jsem si udělal představu o vztahu gravitace vs. čas.
Já žil v představě, že pokud bychom dosáhli absolutní nuly http://cs.wikipedia.org/wiki/Absolutn%C3%AD_nula (alespoň teoreticky), tak se zastaví pohyb elementárních částic - resp. že by se snad rozpadly atomy (mrchy, jsou náročné jak plankton a korálový útes. Jak je trochu víc teplo nebo zima, tak zhebnou
). A pokud částice nekmitá, jak se u ní dá změřit čas?
Tak ono zpomalit film je trochu něco jiného než zpomalit částici v reálu
(promiň, ale i jako laické přirovnání to dost pokulhává - když už jsme u té vody, kdyby se ti podařilo přivést vodu ve vakuu k varu, pak vakuum porušit, a rychle do ní strčit vodu, taky to bude vypadat jako horká voda, ale neopaří tě to ).
Zpomalený čas =/= nižší teplota, ale nižší teplota se může = zpomalený čas.
Definice času 1s="the duration of 9 192 631 770 periods of the radiation corresponding to the transition between the two hyperfine levels of the ground state of the caesium 133 atom."
Samozřejmě nemám na mysli, že zpomalím čas tím, že namísto 25 stupňů ochladím částici na -150, ale spíš úplné extrémy, tj. absolutní nula (i když se píše, že kdyby byla absolutní nula, neexistovala by hmota) a obrovská teplota miliónů, či spíše miliard stupňů nad nulou (jestli jsem to napsal jinak, tak moje blbost, omlouvám se - viz. "tady platí, že čas plyne tím pomaleji, čím je nižší teplota" je samozřejmě nesmysl, pokud bychom to vzali lineárně).
I když vztah plynutí času a teploty existuje, ale spíš na makroúrovni. Myšleno, že pokud ochladíte potravinu pod 4 stupně, přestane se kazit (kvůli zastaveným bakteriiím). A pokud zmrazíte živou bytost dost pod nulu, přestane "stárnout" (ovšem ne tím, že by se zastavil pohyb samotných atomů). Pokud obnovíte teplotu třeba i po určité době, budete normálně pokračovat v žití.. Resp., člověk vám chcípne, ale zeptete se třeba bakterií (které ovšem přežijí i vyschnuté), hmyzu, štírů, atd.
Pro vás čas plynout nepřestane, ale pro dotyčného ano. (k tomu, že se vědomě "zastaví" čas, stačí u větštiny lidí i narkóza, ale ta nezastaví stárnutí)
Pokud vytvoříte dostatečně velkou teplotu (pár miliónů stupňů), rozpadne se Vám atom vodíku. Na to, aby se mohly protony slučovat v hélium potřebují velkou rychlost. Čistě teoreticky, dá se v plazmě vůbec měřit čas? Pokud bychom docílili stavu, že tam budou jen samé protony a nic dalšího?
P.S.: Jsem teď narazil na (pro mne) novinku, že i proton má možná svůj poločas rozpadu (10^35 let).
Čas se dá ještě definovat dobou, za kterou urazí světlo Planckovou vzdálenost a tedy by nezáviselo na frekvenci spinů atomu (které by po jeho rozpadu neexistovaly). Ale pokud se foton pohybuje v různých prostředích jinak, kde je zaručeno, že nebude existovat prostředí, kdy se pohybovat nebude vůbec (ostatně, horizont událostí by takovým místem mohlo být).
Kromě toho: http://cs.wikipedia.org/wiki/Rychlost_sv...v.C4.9Btla
Ostatně už to, že existuje dilatace času znamená, že lze čas zrušit. Stačí nějakým záhadným způsobem urychlit celý vesmír na rychlost světla.
Už jsem možná trochu pochopil ten problém, že když budu padat do černé díry, tak já do ní zahučím, ale někdo, kdo bude pozorovat mě, uvidí, že budu padat čím dál tím pomaleji. Je to asi tím, že čím budu blíž, tím hůře se bude světlu od černé díry dostávat, tj. bude zpomalené. To by ale teoreticky vedlo k výsledku, že po určitém čase (nekonečném) vnější pozorovatel uvidí mě, jak visím na horizontu událostí. To je ale trochu zamotaná záležitost, protože by to znamenalo, že foton se pohybuje pomalu jen v silném gravitačním poli, ale jakmile se z něj dostane, zrychlí se opět na rychlost světla ve vakuu. Kdybych to bral jen z hlediska pohybové energie, kde jí vezme? A kdyby zůstal viset na horizontu, tak by to připomínalo člověka, který je na napnuté gumě a vší silou se snaží zabránit tomu, aby ho stáhla k sobě. Já si vždycky foton představoval jako "vystřelenou kulku", ale zatím to vypadá, že to je raketa s nekonečným množstvím paliva a holt se jen občas musí protlačit skrz bahno (gravitaci).
A problém číslo dva.. pokud nasměruji paprsek světla z rychlého prostředí a krátkodobě ho zpomalím v nějakém jiném prostředí, nemělo by dojít k tomu, že bude tok světla přerušovaný? Přeci logicky vzalo by mělo dojít k tomu, že by se v tom pomalém prostředí měly fotony hromadit. Když teda použiji příměr s naší D1, kde po nehodě je průjezdný jen 1 jízdní pruh ze dvou a to ještě jen třicítkou. Ale na té teorii pozorovatel černé díry to vypadá, že když foton nemůže jít dál svou rychlostí, tak jednoduše vypouští dál své klony (stane se emitorem). Protože jinak bych neviděl, že se astronaut noří do díry čím dál tím pomaleji, ale začal by "problikávat"..
Já žil v představě, že pokud bychom dosáhli absolutní nuly http://cs.wikipedia.org/wiki/Absolutn%C3%AD_nula (alespoň teoreticky), tak se zastaví pohyb elementárních částic - resp. že by se snad rozpadly atomy (mrchy, jsou náročné jak plankton a korálový útes. Jak je trochu víc teplo nebo zima, tak zhebnou
). A pokud částice nekmitá, jak se u ní dá změřit čas?Tak ono zpomalit film je trochu něco jiného než zpomalit částici v reálu
(promiň, ale i jako laické přirovnání to dost pokulhává - když už jsme u té vody, kdyby se ti podařilo přivést vodu ve vakuu k varu, pak vakuum porušit, a rychle do ní strčit vodu, taky to bude vypadat jako horká voda, ale neopaří tě to ).Zpomalený čas =/= nižší teplota, ale nižší teplota se může = zpomalený čas.
Definice času 1s="the duration of 9 192 631 770 periods of the radiation corresponding to the transition between the two hyperfine levels of the ground state of the caesium 133 atom."
Samozřejmě nemám na mysli, že zpomalím čas tím, že namísto 25 stupňů ochladím částici na -150, ale spíš úplné extrémy, tj. absolutní nula (i když se píše, že kdyby byla absolutní nula, neexistovala by hmota) a obrovská teplota miliónů, či spíše miliard stupňů nad nulou (jestli jsem to napsal jinak, tak moje blbost, omlouvám se - viz. "tady platí, že čas plyne tím pomaleji, čím je nižší teplota" je samozřejmě nesmysl, pokud bychom to vzali lineárně).
I když vztah plynutí času a teploty existuje, ale spíš na makroúrovni. Myšleno, že pokud ochladíte potravinu pod 4 stupně, přestane se kazit (kvůli zastaveným bakteriiím). A pokud zmrazíte živou bytost dost pod nulu, přestane "stárnout" (ovšem ne tím, že by se zastavil pohyb samotných atomů). Pokud obnovíte teplotu třeba i po určité době, budete normálně pokračovat v žití.. Resp., člověk vám chcípne, ale zeptete se třeba bakterií (které ovšem přežijí i vyschnuté), hmyzu, štírů, atd.
Pro vás čas plynout nepřestane, ale pro dotyčného ano. (k tomu, že se vědomě "zastaví" čas, stačí u větštiny lidí i narkóza, ale ta nezastaví stárnutí)
Pokud vytvoříte dostatečně velkou teplotu (pár miliónů stupňů), rozpadne se Vám atom vodíku. Na to, aby se mohly protony slučovat v hélium potřebují velkou rychlost. Čistě teoreticky, dá se v plazmě vůbec měřit čas? Pokud bychom docílili stavu, že tam budou jen samé protony a nic dalšího?
P.S.: Jsem teď narazil na (pro mne) novinku, že i proton má možná svůj poločas rozpadu (10^35 let).
Čas se dá ještě definovat dobou, za kterou urazí světlo Planckovou vzdálenost a tedy by nezáviselo na frekvenci spinů atomu (které by po jeho rozpadu neexistovaly). Ale pokud se foton pohybuje v různých prostředích jinak, kde je zaručeno, že nebude existovat prostředí, kdy se pohybovat nebude vůbec (ostatně, horizont událostí by takovým místem mohlo být).
Kromě toho: http://cs.wikipedia.org/wiki/Rychlost_sv...v.C4.9Btla
Ostatně už to, že existuje dilatace času znamená, že lze čas zrušit. Stačí nějakým záhadným způsobem urychlit celý vesmír na rychlost světla.
Už jsem možná trochu pochopil ten problém, že když budu padat do černé díry, tak já do ní zahučím, ale někdo, kdo bude pozorovat mě, uvidí, že budu padat čím dál tím pomaleji. Je to asi tím, že čím budu blíž, tím hůře se bude světlu od černé díry dostávat, tj. bude zpomalené. To by ale teoreticky vedlo k výsledku, že po určitém čase (nekonečném) vnější pozorovatel uvidí mě, jak visím na horizontu událostí. To je ale trochu zamotaná záležitost, protože by to znamenalo, že foton se pohybuje pomalu jen v silném gravitačním poli, ale jakmile se z něj dostane, zrychlí se opět na rychlost světla ve vakuu. Kdybych to bral jen z hlediska pohybové energie, kde jí vezme? A kdyby zůstal viset na horizontu, tak by to připomínalo člověka, který je na napnuté gumě a vší silou se snaží zabránit tomu, aby ho stáhla k sobě. Já si vždycky foton představoval jako "vystřelenou kulku", ale zatím to vypadá, že to je raketa s nekonečným množstvím paliva a holt se jen občas musí protlačit skrz bahno (gravitaci).
A problém číslo dva.. pokud nasměruji paprsek světla z rychlého prostředí a krátkodobě ho zpomalím v nějakém jiném prostředí, nemělo by dojít k tomu, že bude tok světla přerušovaný? Přeci logicky vzalo by mělo dojít k tomu, že by se v tom pomalém prostředí měly fotony hromadit. Když teda použiji příměr s naší D1, kde po nehodě je průjezdný jen 1 jízdní pruh ze dvou a to ještě jen třicítkou. Ale na té teorii pozorovatel černé díry to vypadá, že když foton nemůže jít dál svou rychlostí, tak jednoduše vypouští dál své klony (stane se emitorem). Protože jinak bych neviděl, že se astronaut noří do díry čím dál tím pomaleji, ale začal by "problikávat"..