09.05.2014, 00:43
1)Prosím, dělej nad jednotlivými odstavci/tematickými celky stručné tematické nadpisy.
2)Hm..tak to by byl vesmír větší, než jsem předpokládal...a řádově.
3)Nakonec by stejně muselo dojít k takové expanzi a zředění vesmíru, až by se nakonec na průsečíku prostorových oblastí nezhustila hmota natolik, aby vznikl další lokální třesk, takže by se obrysy těch oblastí rozpadly a všechny by se vzájemně promísily do skoro stejné (řídké a řídnoucí)hustoty.
Takže pro udržení takového stavu by kolem vesmíru musela být bariéra, udržující vesmír v jeho rozměrech, aby dále zhuštěné oblasti a nové lokální velké třesky - a nové rozpínající se oblasti mohly vznikat. Anebo by občas muselo docházet k přesměrování/dodávání přídavné gravitace (odněkud...).
4)A co teorie fázování?
Každý objekt ve vesmíru (včetně světla, vazeb a takových věcí) by byl trochu posunut, v určený okamžik by nebyl jen na svém místě ale současně i někde jinde. Posun by byl malý, u atomových částic nezaznamenatelný ani elektronovým mikroskopem, u superhvězd už ale mnohem značnější (nicméně také nezměřitelný, tentokrát z důvodů nemožnosti tak přesného měření).
Teď nemyslím známý přirozený/cyklický pohyb lidí, planety, sluneční soustavy, galaxie apod. ale přídavný pohyb právě k tomuto zaznamenanému.V čase/rychlosti pohybu se tyto posuny sčítají, a tak dochází k nezaznamenanému přesunu celých hvězdných soustav.
Člověk to nezaznamená, protože v takovém posunu je i jeho okolí, a tak neví, že je všechno na větším/jiném prostoru/více místech současně, než vidí/cítí/vnímá/měřák ukazuje (protože i ten je z hmoty v dimenzionální fázi).
Ale kdyby se člověk ve vesmíru pohyboval jedním směrem miliardu let (nebo silně nadsvětelnou rychlostí), dorazil by na výchozí místo z opačného směru (vnímaného statickým pozorovatelem, pilotovi by všechny měřáky, pocit i zrak ukazoval že pořád cestuje do neznámého vesmíru a divil by se, až kdyby mu u majáčku pozorovatelé řekli že se vrátil - věřil by, že dorazil jinam, protože by se vlivem fázového posunu změnily i jeho archivní záznamy (a vzpomínky o tom majáčku) co si vzal při odletu aby ho pak poznal).
Protože jeho osobní posun by byl příliš rozdílný oproti okolí. A hlavně protože by prošel ''koncem vesmíru - soukromým velkým třeskem'' a vrátil by se zpátky, zatímco majáček ne.
Totiž velký třesk pořád probíhá v rezervním prostoru, vytvořeném tímto fázovým posunem, kde se vesmír otáčí zpátky. Je to prostor, skrz který celý obsah vesmíru neustále prochází, velké objekty se silnou gravitací/energií/rychlostí prochází rychleji, ale to posun kompenzuje a změřit se to přesně nedá.
Ale pilot vymykající se svojí rychlostí/časem výrazně svému okolí by prošel touto recyklací dříve než zbytek vesmíru a proto by byl vrácen zpátky, ale posunut oproti svému okolí, které se ještě posunout nestačilo (proto z opačného směru). Místo ''pomalého velkého třesku/převracování časoprostoru'' totiž existuje všude, kde je nějaká hmota, silové působení nebo energie.
Hmota v normálním stavu asi ne, ale některé typy záření a jiné věci by se mohly oddělit od tohoto fázového přechodu (aby jím přestaly procházet), existovat a pohybovat se nezávisle na jeho plynutí/recyklaci a tím pádem cestovat v prostoru i čase. (Tedy samozřejmě opět vzhledem k okolí - ono by totéž sice stejně dělalo pořád, ale pro něj už to bylo nepřirozené, jako teleport nebo cestování časem).
2)Hm..tak to by byl vesmír větší, než jsem předpokládal...a řádově.
3)Nakonec by stejně muselo dojít k takové expanzi a zředění vesmíru, až by se nakonec na průsečíku prostorových oblastí nezhustila hmota natolik, aby vznikl další lokální třesk, takže by se obrysy těch oblastí rozpadly a všechny by se vzájemně promísily do skoro stejné (řídké a řídnoucí)hustoty.
Takže pro udržení takového stavu by kolem vesmíru musela být bariéra, udržující vesmír v jeho rozměrech, aby dále zhuštěné oblasti a nové lokální velké třesky - a nové rozpínající se oblasti mohly vznikat. Anebo by občas muselo docházet k přesměrování/dodávání přídavné gravitace (odněkud...).
4)A co teorie fázování?
Každý objekt ve vesmíru (včetně světla, vazeb a takových věcí) by byl trochu posunut, v určený okamžik by nebyl jen na svém místě ale současně i někde jinde. Posun by byl malý, u atomových částic nezaznamenatelný ani elektronovým mikroskopem, u superhvězd už ale mnohem značnější (nicméně také nezměřitelný, tentokrát z důvodů nemožnosti tak přesného měření).
Teď nemyslím známý přirozený/cyklický pohyb lidí, planety, sluneční soustavy, galaxie apod. ale přídavný pohyb právě k tomuto zaznamenanému.V čase/rychlosti pohybu se tyto posuny sčítají, a tak dochází k nezaznamenanému přesunu celých hvězdných soustav.
Člověk to nezaznamená, protože v takovém posunu je i jeho okolí, a tak neví, že je všechno na větším/jiném prostoru/více místech současně, než vidí/cítí/vnímá/měřák ukazuje (protože i ten je z hmoty v dimenzionální fázi).
Ale kdyby se člověk ve vesmíru pohyboval jedním směrem miliardu let (nebo silně nadsvětelnou rychlostí), dorazil by na výchozí místo z opačného směru (vnímaného statickým pozorovatelem, pilotovi by všechny měřáky, pocit i zrak ukazoval že pořád cestuje do neznámého vesmíru a divil by se, až kdyby mu u majáčku pozorovatelé řekli že se vrátil - věřil by, že dorazil jinam, protože by se vlivem fázového posunu změnily i jeho archivní záznamy (a vzpomínky o tom majáčku) co si vzal při odletu aby ho pak poznal).
Protože jeho osobní posun by byl příliš rozdílný oproti okolí. A hlavně protože by prošel ''koncem vesmíru - soukromým velkým třeskem'' a vrátil by se zpátky, zatímco majáček ne.
Totiž velký třesk pořád probíhá v rezervním prostoru, vytvořeném tímto fázovým posunem, kde se vesmír otáčí zpátky. Je to prostor, skrz který celý obsah vesmíru neustále prochází, velké objekty se silnou gravitací/energií/rychlostí prochází rychleji, ale to posun kompenzuje a změřit se to přesně nedá.
Ale pilot vymykající se svojí rychlostí/časem výrazně svému okolí by prošel touto recyklací dříve než zbytek vesmíru a proto by byl vrácen zpátky, ale posunut oproti svému okolí, které se ještě posunout nestačilo (proto z opačného směru). Místo ''pomalého velkého třesku/převracování časoprostoru'' totiž existuje všude, kde je nějaká hmota, silové působení nebo energie.
Hmota v normálním stavu asi ne, ale některé typy záření a jiné věci by se mohly oddělit od tohoto fázového přechodu (aby jím přestaly procházet), existovat a pohybovat se nezávisle na jeho plynutí/recyklaci a tím pádem cestovat v prostoru i čase. (Tedy samozřejmě opět vzhledem k okolí - ono by totéž sice stejně dělalo pořád, ale pro něj už to bylo nepřirozené, jako teleport nebo cestování časem).
Prominutím schvaluješ to, co jsi prominul a souhlasíš, aby se to stalo znovu.
Člověk by si měl nechat zajít chuť na vracení facek, dokud není schopen si sehnat drátěnou rukavici.
Spravedlnost je víc než vztah.
Člověk by si měl nechat zajít chuť na vracení facek, dokud není schopen si sehnat drátěnou rukavici.
Spravedlnost je víc než vztah.