10.05.2014, 15:58
Ummm...
+ Snaha o prosazení mocenských zájmů infikováním nic netušící šiřitelky nákazy a potom praktická nutnost jí zabít, i když byla dobrá kámoška a za nic nemohla.
- Jak mohla šířit nákazu a sama nic nepoznat?
+ ''džžrrrch!''
- brutální stručnost a tryskově rychlý postup v příběhu. Samozřejmě, není nutné postupovat schválně pomalu, spíše jednotlivé scény popsat podrobněji.
+ Zombiiiies
-V tomhle případě je opakování konce v úvodu zbytečné, pád bomby mi nepřipadá jako tak podstatný milník (pokud by to nebyla nejmíň atomovka s následky pro celou oblast, ale v tom případě by ostatní nevylezli z budovy kvůli radiaci).
Možná se pletu, ale připadá mi to jako neblahý produkt rad a návodů ''jak psát'', kterým se úspěšně podařilo potlačit vlastní způsob psaní a vnímání světa samotného spisovatele.
Nemusí to být špatné, ale což zkusit v dalším díle podrobněji popsat prozkoumávání okolí (pár zajímavých míst stojících za popis se tam snad najde), atmosféru zpustošených míst, strach postav z toho, když neví, jestli už jsou v zamořené oblasti nebo ještě ne, prozkoumávání zbytků kvůli potravě, číhavé vyhýbání se nakaženým tvorům a strach jestli je ucítí nebo ne (a kdyby jich střelbou zburcovali více tak by se z toho už neprostříleli), city postav - v bunkru sice není prostor na romantiku, ale nějak více spolu interagovat můžou a mít o sobě mínění také, nebo přípravy - zbrojení, stavění úkrytu, líčení pastí...?
+ Snaha o prosazení mocenských zájmů infikováním nic netušící šiřitelky nákazy a potom praktická nutnost jí zabít, i když byla dobrá kámoška a za nic nemohla.
- Jak mohla šířit nákazu a sama nic nepoznat?
+ ''džžrrrch!''
- brutální stručnost a tryskově rychlý postup v příběhu. Samozřejmě, není nutné postupovat schválně pomalu, spíše jednotlivé scény popsat podrobněji.
+ Zombiiiies
-V tomhle případě je opakování konce v úvodu zbytečné, pád bomby mi nepřipadá jako tak podstatný milník (pokud by to nebyla nejmíň atomovka s následky pro celou oblast, ale v tom případě by ostatní nevylezli z budovy kvůli radiaci).
Možná se pletu, ale připadá mi to jako neblahý produkt rad a návodů ''jak psát'', kterým se úspěšně podařilo potlačit vlastní způsob psaní a vnímání světa samotného spisovatele.
Nemusí to být špatné, ale což zkusit v dalším díle podrobněji popsat prozkoumávání okolí (pár zajímavých míst stojících za popis se tam snad najde), atmosféru zpustošených míst, strach postav z toho, když neví, jestli už jsou v zamořené oblasti nebo ještě ne, prozkoumávání zbytků kvůli potravě, číhavé vyhýbání se nakaženým tvorům a strach jestli je ucítí nebo ne (a kdyby jich střelbou zburcovali více tak by se z toho už neprostříleli), city postav - v bunkru sice není prostor na romantiku, ale nějak více spolu interagovat můžou a mít o sobě mínění také, nebo přípravy - zbrojení, stavění úkrytu, líčení pastí...?
Prominutím schvaluješ to, co jsi prominul a souhlasíš, aby se to stalo znovu.
Člověk by si měl nechat zajít chuť na vracení facek, dokud není schopen si sehnat drátěnou rukavici.
Spravedlnost je víc než vztah.
Člověk by si měl nechat zajít chuť na vracení facek, dokud není schopen si sehnat drátěnou rukavici.
Spravedlnost je víc než vztah.