Debata o nekonečnosti vesmíru

[illindor]

Částicová úroveň?

Zákonitosti posunu na částicové úrovni jsou shodné se zákonitostmi na makroúrovni které jsem popsal. I když by asi bylo lepší mluvit o konkrétní zákonitosti, jestli už není objasněna.

Ale za předpokladu, že ''částicová úroveň'' je na úrovni velikosti atomů běžných prvků (například interakce elektronů, které zrovna nejsou ve svých drahách kde by měly být a proto je interakcí více než vylézá z výpočtu interakcí jejich orbitálních drah), pak by posun zákonitě byl přenesen i na ostatní tělesa, které se z těchto částic skládají a přenášen a násoben vazbami mezi nimi (totéž platí nejen o elektronech, ale všech částicích a silách).

Dále je to správně, ale

Posun není virtuálně vzniklý nepřesností měření, je to hmotná/energetická součást časoprostoru jako všechno ostatní, jen ho od toho ''virtuálně'' odlišuji, protože je nezměřitelný/nerozpoznatelný (protože jakékoliv měření je zprostředkované hmotou/energií, která je součástí tohoto posunu a tak ho nevidí, stejně jako oko nevidí samo sebe). Změřitelný by byl pouze pomocí uvedené ''oddělené'' hmoty/energie - a takovou my (zatím) nemáme.

Nicméně nepřesnost měření této neviditelnosti ještě napomáhá a tak vzniká ''nepravý - virtuální posun'', který se zdá být součástí ''skutečného'', a jeho působení ještě zvětšuje/zmenšuje o chybnou ''trpasličí konstantu'' ale na rozdíl od něj je odstranitelný pouhým zpřesněním měření.

Ale kdyby například (v oblíbené mikroúrovni) počet všech skutečných interakcí elektronů za vteřinu v molekulové vazbě šel experimentálně spočítat a změřila by se intenzita vazby podle tohoto čísla (a nikoliv podle pouhého rozložení atomů a orbitalů, viz. ''částicová úroveň, druhý odstavec'') tak by nejspíše tato teorie byla vyvrácena, protože to by znamenalo, že je možné změřit veškerá existující silová působení ve vesmíru pomocí běžné hmoty/energie a žádná ''oddělená'' teoreticky nemůže existovat.

Co se vektoru týče...

Aha, jo takhle, proto ty částice. Nu ano, vektor by souvisel s energohmotnou interakcí v časoprostoru, stejně jako kdyby některé částice vody, statické elektřiny a páry v bouřkových mracích byly neviditelné, ale jejich vektor by byl samozřejmě ovlivněn těmi viditelnými, s kterými interagují (a také by je ovlivňoval).

2 problémy?

1)

Ta hvězda by se pohybovala spolu se zbytkem své soustavy (nebo alespoň otáčela na místě), takže by vektor (a přechodový prostor její existence ''předtím'' a ''teď'') měla. Její existenční integritu v rámci přechodového časoprostoru by nedržely chemické/jaderné vazby (kdyby je neobsahovala), ale gravitace.

A kdyby celý vesmír měl svůj ''základní vektor'' cyklického pohybu věcí, které obsahuje, ke kterému by se přidávaly další, vlastní vektory těch věcí, pak by tento ''základní vektor'' byl nezjistitelný, protože by přinejmenším ten měl i každý hmotný pozorovatel v rámci vesmíru.

2)

S množstvím částic obecně přesnost roste.

Skutečně? To netuším...

Naopak mi připadá, že u jednoho jednoduchého atomu tento časoprostor těžko může obsahovat terajouly energie a být větší (nebo, přesněji, ve stejné vzdálenosti od objektu být stejně výrazný) než má například planeta

Korelace?

Korelaci by bylo těžké navrhnout, protože čím více interakcí mezi věcmi, tím by byla potřeba větší (například kdybysme chtěli vytvořit ''oddělenou hmotu'', tak bysme asi potřebovali tuhle korelaci znát, abysme věděli, o kolik jí odrušit). Nicméně, nějaký základní vektor by být mohl (problém 1, odstavec 2) a z toho by se dalo vycházet (pevný bod pro měření by byl nahrazen pevným pohybem - i když, on by nebyl pevný, ale musel by se měnit v souladu se změnami náhradního fázového časprostoru).