22.06.2014, 00:20
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 22.06.2014, 01:18 uživatelem Blue Storm. Edited 4 times in total.)
Ty jsi asi nikdy nestál frontu na banány že? 
Jsem jeden z mála, který tu dobu zažil. Sic jako malej kluk, ale docela dobře si to pamatuju.
Pamatuju si, jak mamka měla problémy s tím, že nechtěla do strany a to pak vyplývalo u mě, jaký problémy bych pak já měl v budoucnosti se studiem. Že bych se tam prostě nedostal. Hold kárný posudky.
Každý kluk, musel být bez vyjímky v první třídě jiskřičkou ( přípravka ), aby se pak ze mě stal pionýr a řádný občan, který miluje bratra sověta.
Samozřejmě, že veškeré věci ze západu byly k nesehnání a když už, tak to bylo o držku, protože buržoazní výdobytky, přece nemohou být v komunistické zemi, kde jediný a pravý výdobytek je přeci z komunistických zemí. Takže bratrská Kuba nám posílala jejich ovoce, které opravdu nebyly k sehnání a když už se o vánocích objevily na pultech, tak to bylo řešeno tak, že každý dostal na hlavu dva banány, dvě mandarinky a tím to haslo. Nedej bože, když obchody neměly toaletní papír!
Muži museli mít na krátko střižené vlasy a pokud je měli dlouhé, tak nezapadl a byl častokrát zesměšňován, či přímo popotahován veřejnou bezpečností, že nedodržuje standardy a mohl mít rovněž problémy i s hraním západní muziky.
Bylo také zajímavé, když se člověk chtěl dostat na dovolenou za hranice na západ. To nebylo pro každého a i tak vznikaly situace, že jeden člen rodiny, musel zůstat doma, aby se nááhodou nestalo, že celá rodinka tam zůstane a emigruje. A toho papírováního, co bylo!
Když jsem pak četl, co chtěl Sovětský Svaz udělat s námi ( měli jsme se stát atomovou baterkou pro východní země ), že jsme měli mít na našem území hodně přes 10 atomových elektráren ( na co by měli mít nestabilní jádro u sebe doma, když jej pak mohou v nejvyšší nouzi odpálit ve střední Evropě a zamořit tak značnou část západu ), tak mi taky nebylo dobře po těle.
Já nevím, ale žít stále v těhto podmínkách by se mi opravdu nechtělo a ani nevím, jaký stát s tímto komunistickým režimem dokáže v dnešní době žít na takové úrovni, aby byl prohlášen za stabilní, kde se lidé mají dobře a kde to klape. Z komunistických zemí tu už je jen Sev. Korea a Kuba a o nich se nedá říci, že by se tam lidé měli nejlépe. Čínu do toho nezahrnuji, protože ta už nemá takový statut.
Proto jsem docela rád za to, že alespoň tímto způsobem, jak žijeme ( i když se to zdá pro některé hrozné ) a můžeme být všichni rádi za to, že máme volnost v cestování, možnost sami rozhodovat o svém životě, bezpečně serfovat a hrát po netu a v obchodech zbožího mít k prasknutí.
A měli bychom být všichni vděční za tu šanci, že tu je klid a že se bez obav takto můžeme dívat na seriály z USA či Kanady, a to přímo na My little Pony. Protože kdybychom ještě stále byli v jiném režimu, těžko bychom je mohli vidět. A být přímo Brony, nebo jakákoli jiná skupina? Tak na to bychom mohli rovnou zapomenout. Pokud se to nevztahovalo k socialistickým a komunistickým věcem a nebylo to řádně zkontrolované od vyšších orgánů, tak to bylo nezákonné, ba i trestné. Viz jakékoli shromáždění většího počtu lidí na jednom místě.
Jsem jeden z mála, který tu dobu zažil. Sic jako malej kluk, ale docela dobře si to pamatuju.
Pamatuju si, jak mamka měla problémy s tím, že nechtěla do strany a to pak vyplývalo u mě, jaký problémy bych pak já měl v budoucnosti se studiem. Že bych se tam prostě nedostal. Hold kárný posudky.
Každý kluk, musel být bez vyjímky v první třídě jiskřičkou ( přípravka ), aby se pak ze mě stal pionýr a řádný občan, který miluje bratra sověta.
Samozřejmě, že veškeré věci ze západu byly k nesehnání a když už, tak to bylo o držku, protože buržoazní výdobytky, přece nemohou být v komunistické zemi, kde jediný a pravý výdobytek je přeci z komunistických zemí. Takže bratrská Kuba nám posílala jejich ovoce, které opravdu nebyly k sehnání a když už se o vánocích objevily na pultech, tak to bylo řešeno tak, že každý dostal na hlavu dva banány, dvě mandarinky a tím to haslo. Nedej bože, když obchody neměly toaletní papír!
Muži museli mít na krátko střižené vlasy a pokud je měli dlouhé, tak nezapadl a byl častokrát zesměšňován, či přímo popotahován veřejnou bezpečností, že nedodržuje standardy a mohl mít rovněž problémy i s hraním západní muziky.
Bylo také zajímavé, když se člověk chtěl dostat na dovolenou za hranice na západ. To nebylo pro každého a i tak vznikaly situace, že jeden člen rodiny, musel zůstat doma, aby se nááhodou nestalo, že celá rodinka tam zůstane a emigruje. A toho papírováního, co bylo!
Když jsem pak četl, co chtěl Sovětský Svaz udělat s námi ( měli jsme se stát atomovou baterkou pro východní země ), že jsme měli mít na našem území hodně přes 10 atomových elektráren ( na co by měli mít nestabilní jádro u sebe doma, když jej pak mohou v nejvyšší nouzi odpálit ve střední Evropě a zamořit tak značnou část západu ), tak mi taky nebylo dobře po těle.
Já nevím, ale žít stále v těhto podmínkách by se mi opravdu nechtělo a ani nevím, jaký stát s tímto komunistickým režimem dokáže v dnešní době žít na takové úrovni, aby byl prohlášen za stabilní, kde se lidé mají dobře a kde to klape. Z komunistických zemí tu už je jen Sev. Korea a Kuba a o nich se nedá říci, že by se tam lidé měli nejlépe. Čínu do toho nezahrnuji, protože ta už nemá takový statut.
Proto jsem docela rád za to, že alespoň tímto způsobem, jak žijeme ( i když se to zdá pro některé hrozné ) a můžeme být všichni rádi za to, že máme volnost v cestování, možnost sami rozhodovat o svém životě, bezpečně serfovat a hrát po netu a v obchodech zbožího mít k prasknutí.
A měli bychom být všichni vděční za tu šanci, že tu je klid a že se bez obav takto můžeme dívat na seriály z USA či Kanady, a to přímo na My little Pony. Protože kdybychom ještě stále byli v jiném režimu, těžko bychom je mohli vidět. A být přímo Brony, nebo jakákoli jiná skupina? Tak na to bychom mohli rovnou zapomenout. Pokud se to nevztahovalo k socialistickým a komunistickým věcem a nebylo to řádně zkontrolované od vyšších orgánů, tak to bylo nezákonné, ba i trestné. Viz jakékoli shromáždění většího počtu lidí na jednom místě.
Věřím, že pár pestrobarevných poníků dokáže udělat svět alespoň trochu lepším. 