Debata o nekonečnosti vesmíru

[Martin]

Nemusí byť nekonečná, iba veľmi veľká.

To je jedna z možností, ale pokud hustota fotonů, které doletěly po pár miliardách letech je "velmi velká", jaká hustota by musela být v místě jejich vyzařování? Bráno čistě podle vzorce pro intenzitu jasu (což sice nemusí platit, ale beru to jako odpíchnutí) by to bylo dost slušné číslo:

Pokud E=I/(r*r) a E je "velmi velké", jaké by muselo být I? I=E*r*r. Samozřejmě intenzita jasu není daná hustotou fotonů, ale jejich energí, resp. počtem, kolik jich na danou plochu dopadne za určitý čas (pokud má materiál jistou světelnou kapacitu/setrvačnost - nepřesné pojmy).

Pokud by se totiž světlo šířilo jako částice, pak by při jiné než nekonečné výchozí hustotě muselo platit:

   

Tudíž jakýkoliv detektor dál od objektu by musel mít plochu tak velkou, aby zachytil všechny fotony tvořící obraz (včetně krajních).

Protože kompletnost obrazu nezávisí očividně na poloze pozorovatele od objektu, musel by objekt pro každé myslitelné místo ve vesmíru zaostřit proud fotonů, které by nesly jeho kompletní obraz. To by ale od objektu letěl nekonečný počet drah fotonů, a vznikl by chaos (který foton je levý a který pravý?).

Jak píšeš, z nejstarších galaxií k nám nedoletěly všechny fotony, ale přesto máme kompletní obraz.

Je zajímavé, že energie fotonu se u vlny přepočítá na intenzitu. Čím větší poloměr vlna má, tím menší počet fotonů za vteřinu z daného směru zachytíme, přesto každý z nich bude mít energii stejnou (kdyby nebyl červený posuv).

Jj, pokud beru světlo jako paprsek, resp. něco co vytvoří bod, je nejlepší ho brát jako částici (šíří se jen po přímce), ale jinak je třeba ho brát jako vlnu.

Foton se podle mne chová jako částice jen v prostředí, které není vakkum.

---

No vidíš a to je přesně ono. Naše oko, potažmo čočka s detektorem, je tak přesná, že tu drobnou úhlovou odchylku dokáže rozeznat.

No, oko spíš ne, ale jak říkáš: něco na naší technice není v pořádku, když je tak dobrá