Rwakkovy rozhovory

[Rwakk]

Tentokrát vám přináším rozhovor s autorkou Northern Cross. Tato autorka dokázala vydat vlastní knihu a dokonce napsat několik fanfikcí. Něco o ní se můžete dozvědět právě nyní.


Vítám tě u tohoto rozhovoru a moc by mě zajímalo, co vlastně znamená tvá přezdívka a jak jsi k ní přišla?

Přezdívku jsem si vymyslela sama čistě pro aktivity v brony komunitě a jedná se o jméno mého OC.
Northern Cross je, kromě anglického názvu pro souhvězdí Labutě, narážka na kříže na vlajkách severských států. Moje postava měla původně jako cutie mark finskou mapu v barvách vlajky.
A abych nezapomněla, slovo "cross" má v angličtině ještě jeden význam, jako přídavné jméno znamená "naštvaný". Takže někdy říkám: "I'm not evil, just a little cross." Čímž myslím, že nejsem v jádru zlá, ale není radno mě naštvat.

Jak se vlastně dívka jako ty dostane k seriálu pro malé děti, jak by řekla většina?

Poníky pro mě ještě v prosinci roku 2010 objevil bývalý přítel, a to přes Reddit (další místo, kde se na ně v té době dalo narazit, byl 4chan). To jsem se takhle jednou vzbudila asi ve dvě ráno, přítel seděl vedle mě v posteli a sledoval něco na notebooku. Když jsem zaostřila, spatřila jsem poníky a nechápala jsem. Jenže během několika následujících týdnů jim v našem pokoji nešlo utéct, a i já jim postupně přišla na chuť. Nicméně trvalo mi skoro rok a půl, než jsem se odhodlala seznámit se blíže s českou komunitou. Nelituju.

Vím, že jsi vydala knihu, ale k tomu se dostaneme později. Máš v repertoáru jednu povídku na pokračování a jednu jednorázovku v pony tvorbě. Proč ses rozhodla začít psát i fanfikce? Budou ještě nějaké v budoucnu?

Hodně dlouho jsem se fanfikcím bránila, prakticky žádné (ne o moc víc než deset se vším všudy) jsem nečetla, protože jsem si nechtěla nechat od někoho narušit headcanon. Moje první pokusy začaly až s příchodem na fórum, úplně první byl někdy v červenci 2012 příspěvek do challenge od Midnight, se kterým jsem ale nebyla úplně spokojená, a proto na fóru nevisí. Od té doby jsem měla spoustu nápadů, ale jen několik málo mi jich stálo za rozpracování. Kromě dvou tebou zmíněných mám ještě rozepsaný krátký fanfic o Derpy, a možná že jednou se dočkáme i toho, že dopíšu jeden dlouhý příběh o Wonderboltech.

Povíš nám něco k fanfikcím, co jsi vydala? Na co se v nich můžeme těšit?

Snažím se zachytit atmosféru seriálové Equestrie a nepřidávat si nic moc navíc. Do jaké míry se mi to daří, nechť posoudí čtenáři. Oba fanficy jsou v první řadě romantické, nicméně setkala jsem se s tím, že páry, které jsem vytvořila, některé čtenáře znechutily, protože mezi postavami je velký věkový rozdíl.

Zajímavé a to dnešní svět většinou přeje lásce jakéhokoli věku. Přesto se dostáváme k nejspíše nejzajímavější sérii otázek. Vydala jsi knihu a čtenáře by jistě zajímalo, co je to vlastně za knížku. O čem je a co tě vedlo k tomu ji napsat?

Den, kdy jsme ztratili Ikeru je podle mého názoru antiutopie. Kniha vznikala v době, kdy jsem trávila léto ve Finsku a navzdory tomu, že mělo být původně pohodové, valil se na mě jeden problém za druhým. Hrdinka mojí knihy se potýká s něčím podobným, ale v daleko větším měřítku - poprvé navštíví místo, kam se dlouhé roky toužila vydat, ale místo prázdnin ji čeká útěk před invazí cizích vojsk.

Určitě by čtenáře zajímalo, jaké úskalí skrývá právě vydání knížky. Pokud by někdo chtěl vydat také knihu, co bys mu poradila? Na co by se měl zaměřit, nebo naopak čeho se vyvarovat?

Chce to minimálně jednu ze dvou věcí - buď trpělivost, a nebo peníze.
Trpělivost je potřeba, pokud chce člověk obesílat nakladatelství a doufat, že se někomu zalíbí a knihu mu vydají. V našich končinách ale nejde počítat s tím, že by se psaním uživil.
Pokud má autor dost peněz, může si zaplatit vydání knihy vlastním nákladem, a pak už je jen potřeba postarat se o propagaci (na čemž jsem se sama zasekla).

Co je podle tebe tím největším úskalím? Nezájem lidí číst? Nezajímavá témata, nebo naopak moc ohraná? Propagace je jistě velmi důležitá, přesto ale nemusí být vše že?

Já osobně bojuju s tím, že nepoznám, jaké téma by mohlo být zajímavé pro ostatní čtenáře. Publikování na internetu v tomhle podle mě pomáhá, člověk má prakticky okamžitě k dispozici feedback (tedy, pokud si to někdo přečte, což na našem fóru není úplná samozřejmost, mám dojem, že noví autoři už nemají šanci se prosadit).

To mě přivádí k otázce, sleduješ nějak situaci v literární sekci? Sice jsi říkala, že jsi toho moc nečetla, pokud jsem to pochopil správně, ale můžeš být s některými z nich v kontaktu ne?

Situace v literární sekci se ke mně dostává většinou zprostředkovaně přes dva nejmenované autory, respektive autora a autorku.

Jména neprozradíš?

Chci je ochránit před případným lynčováním. Ale oni už budou vědět.

Dobře tedy. Zmiňovala jsi, že nový autoři už nemají šanci se prosadit. Proč si to myslíš?

Čistě ze zkušenosti. Jistou šanci má možná ten, kdo už má předem za zády dvacetičlenný fanklub, který mu bude do tématu hrnout nadšené výkřiky a tak zajistí, že téma bude vidět a dostane se mezi víc lidí. Sázet čistě jenom na kvalitu už asi nemá cenu. Nicméně to, co teď na fóru publikuju, píšu hlavně pro svůj pocit, pokud se najde další čtenář, je to pro mě jenom bonus navíc.

Myslíš si tedy, že nová sezona nějak ovlivní literární sekci? Nebo nemá naději?

Vždycky se může objevit nějaká zajímavá dějová linka, která inspiruje autory a bude vzbuzovat zvědavost ve čtenářích, jak by to asi mohlo být. Nicméně tady by měli výhodu zkušenější autoři, kteří dokážou rychle reagovat na dění v seriálu.

Koho považuješ za zkušenějšího autora? Smím-li se zeptat.

To nebylo myšlené konkrétně. Nemám o autorech takový přehled.
Myslela jsem to v obecné rovině, analogicky třeba s fanartem: obrázky od známých kreslířů většinou zaplaví internet během pár hodin od odvysílání epizody. Napsat příběh bude trvat spíš v řádu dní, ale i tak bude snaha dostat ho ven co nejdříve, a autor, který už má něco za sebou, bude velmi pravděpodobně rychlejší.

Zajímavé. Co považuješ za svůj největší úspěch a co za neúspěch?

Co se týče tvorby nebo obecně v životě?

Jak to chápeš. Nechávám ti volné kopyto.

Bude to znít asi jako klišé, ale největší úspěch je pro mě každý den, kdy jsem psychicky v pohodě. Bývaly doby, kdy jsem z nejrůznějších důvodů byla na dně, nicméně nerada bych zabíhala do detailů. Největší neúspěch... že mi ty důvody dlouho bránily pořádně věnovat se studiu, a proto mě asi brzo vyhodí ze školy.

To je mi líto, zdáš se jako inteligentní a milá osoba. Budeme již brzy končit, a tak se ptám. Prozradíš nám nějaké své zájmy a koníčky? Své oblíbené jídlo, hudbu a tak? Zda jsi zadaná či volná?

Kdyby si ještě někdo nevšiml, tak jeden z mých hlavních zájmů kromě MLP je Finsko, jeho kultura a hlavně jazyk. Od toho se odvíjí i moje hudební preference, nemám vyhraněný styl, ale držím se několika různých interpretů s různými styly, většinou jsou to právě Finové (ze známějších třeba Apocalyptica). Další zájmy? Pochopitelně psaní, potom cosplay, kreslení, pečení a vaření. Vysloveně oblíbené jídlo bych nenašla, ale mám ráda vietnamskou kuchyni. Zadaná jsem, s přítelem jsme se seznámili na prvním Galaconu.

No, protože jsme tedy na konci rozhovoru, vzkážeš něco čtenářům?

Čtenářům vzkážu, že budu ráda, pokud se stanou i čtenáři mých příběhů. A ať si stojí za tím, že mají rádi MLP a všechno, co k tomu patří, protože bronies komunita občas dokáže fantastické věci. A... ať jezdí na cony.

Povzbudivé, velice povzbudivé. Tímto se s tebou loučím a jsem rád, že jsi svolila k tomuto rozhovoru. Dovolilo mi to poznat zajímavého člověka.

Bylo mi potěšením, měj se.