21.07.2014, 17:51
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 21.07.2014, 17:55 uživatelem Martin. Edited 4 times in total.)
Fuj, to ale máme vedro, co? Vrátil jsem se ke čtení a začal matematickým článkem, který je bohužel z 90% mimo mé schopnosti.
Tudíž, článek o nekonečnu jsem moc nepochopil. Kromě začátku s množinami a topologií (ten příklad s el.obvodem byl potřeba). Alespoň už vím, že pojem "singlarita" pochází z této oblasti a je to vlastně opak slova "regulérní".
Takže jsem trávil čas přemýšlením o nesmyslech.
A má oblíbená Möbiova páska.
On se dá matematicky prostor hezky vyjádřit. Je to něco definovaného, takže může skutečně obsahovat "nic" s řídnoucím obsahem atomů na kubík. Stejně tak ho lze názorně zdeformovat a vytvořit červí díru. Nebo vytvořit trychtýř v podložce pomocí gravice.
Jenže v reálu ani nevíme, co definuje prostor, klidně může být definován plněním nějakou exotickou hmotou, tudíž hustota hmoty neklesá, ale jen klesá poměr byrionů vůči částicím jiné hmoty (zajímavá myšlenka - pokud by se ona exotická hmota, dejme tomu třeba ona "temná energie", uměla samovolně klonovat, vysvětlovalo by to zrychlující se expanzi - z 1 částice budou 2, z nich v dalším kroku už 4 + 1 další z té původní, a tedy by vlastně topologii - velikost - vesmíru určovaly ony, ale která částice se klonuje z ničeho, tj. vytváří energii a následně z ní udělá hmotu? Toto by pak ale nemuselo mít za následek roztrhání vesmíru - temná energie očividně (zatím) neumí oddělit galaxie (je slabší než temná hmota) ani planety nebo atomy (je slabší než gravitace) - třeba nebude mít nikdy takovou sílu, takže vesmír se může "roztrhat" na kupy galaxií nebo jednotlivé galaxie, následně zbydou černé díry, ale nemusí to znamenat, že by se rozpadly atomy - neměnila by se metrika vesmíru - pokud by tato "energie" byla schopná přeměny, např. při dostatečném vyčištění prostoru od okolní hmoty by se například sama přeměnila na hmotu, pak by životnost vesmíru mohla být nekonečná, včetně nových hvězd - tak jako tak, pro prvotní velký třesk se musela někde původně energie taky "vytvořit").
Energie vakua k tomu moc nepomáhá, i když ten předpoklad, že v něm vznikne částice a antičástice, které zase okamžitě zaniknou, aniž by se změnila celková energie by se mohl použít, pokud by existoval mechanismus, který by (náhodně a ne vždy) umožnil oddělit částici od antičástice po vzniku. Tím se množil počet anti/částic a klesala by energie vakua. To by se dalo potvrdit ale jedině dlouhodobým pozorováním (a řadově stovky let? Nebo miliony?). Potom by se ale expanze vesmíru časem mohla zastavit (a jak se bude chovat vakkum s energií nula? Nezhroutí se pak vesmír?).
Brzy by se snad měly dostavět nějaké obří dalekohledy, tak nám třeba ukáží, co je dál ve vesmíru (buď dohlédnou dál než je stáří vesmíru, a nebo ne).
Ono vlastně vesmír ani technicky 4. rozměrný není. Pokud neexistuje možnost minulosti a budoucnosti současně s přítomností, je to prostě jen 3. rozměrný momentální stav aktuálního stavu všech jeho částic. 4. rozměr jsme si přidali proto, abychom ukázali, že vesmír není statický.
Ale o tomhle si asi můžeme každý debatovat do zblbnutí
Teorií je zatím hromada, a i kdyby se podařilo některé z nich vyvrátit, pár věcí z vesmíru asi nepochopíme (nezjistíme) nikdy. Vyjádřit je matematicky je sice hezká schopnost, ale může být na hony vzdálená od reality.
Gravitace má nekonečný dosah. Ano, neplést ale s gravitační silou. Působí pořád stejně, důvod, proč např. Země nespadne do Slunce je její pohyb po orbitě. Jenže kdyby gravitace měla nekonečný dosah absolutně, pak by např. jedna hvězda, která vznikne v jeslích, spolehlivě vcucla celý zbylý oblak plynu k sobě (ten přeci okolo ní neobíhá - nemyslím její soustavu, ale mrak o průměru stovek či tisíců světelných let). Gravitační síla slábne s druhou mocninou vzdálenosti limitně k nule (ostatně, je na to vzorec Fg=G*(m1*m2)/(r*r) Nicméně tato síla je stejná pro obě tělesa, která na sebe působí). Aby mohla temná energie způsobit rozpad všeho, muselo by platit, že její antigravitace se vzdáleností neslábne (resp. antigrav.síla - a pokud mne paměť neklame, zatím nic jako antigravitace objeveno nebylo - resp. dva magnety se odpuzují, protože jsou k sobě natočené stejně orientovanými doménami).
Dá se teorie, že vesmír je 3D prostor na 4D kouli (tj. prakticky nekonečný, byť s konečným povrchem) nějak sloučit s pozorováním, že vzdálenější objekty mají větší červený posuv? Pokud by se světlo šířilo po povrchu koule zvětšující svůj objem, pak myslím ano (pak by ale vesmír byl plný fotonů, jejichž energie by byla limitně nulová - cestují po expandujícím povrchu, který jim dodává červený posuv, tak dlouho, dokud se nestanou prakticky neviditelné. Neviditelný foton světlo přeci nepohlcuje. Ale energie fotonu se dá použít k pohybu - viz. sluneční plachetnice - svým způsobem to připomíná antigravitaci. Pokud je foton nesmrtelný (do doby, než do něčeho narazí), může být vesmír tvořen skoro vyhlaslými fotony? Které způsobují i jeho rozpínání? Jak by to fungovalo za předpokladu, že foton je sám sobě antičásticí? Nemohla by právě jejich anihilace být energií vakua?)
Může být rozpínání vesmíru způsobené rozpínáním atomů? Atom se dá stlačit na malou velikost (zmenšíte vzdálenost mezi jádrem a elektrony v obalu). Pokud dokáže černá díra hmotu stlačit prakticky nekonečně (teď dávali v TV dokument, který popíral vznik bílých děr v důsledku turbulencí pod horizontem událostí - a maník tam ukazoval příklad, že jde stlačit hmotu z celé nadkupy galaxií do velikosti špendlíkové hlavičky - ale TV se má brát s rezervou, viz. zprávy a obhajoba rebelů "letadlo letělo ve 10.600 metrech. Rebelové tvrdí, že jejich rakety mají dolet jen 3.600 kilo metrů"), i když ta hmotu prakticky zlikviduje, mohl by se časem i zvětšovat? A pokud je vakkum tvořeno něčím jako jsou atomy, tak se prakticky vakkum rozpíná a tím i prostor. Ale to je asi nesmysl, čím by se to dalo podložit? Jedině, že by atomy ztrácely energii ("přitažlivost", resp. jadernou sílu). Ale vesmír ztrácí energii na metr krychlový, protože chladne, a chladne proto, že se rozpíná. Ne obráceně.
http://aeonsun.webnode.cz/news/nanotechnologie/ Foton a Bůh Ale něco na tom je.
Tudíž, článek o nekonečnu jsem moc nepochopil. Kromě začátku s množinami a topologií (ten příklad s el.obvodem byl potřeba). Alespoň už vím, že pojem "singlarita" pochází z této oblasti a je to vlastně opak slova "regulérní".
Takže jsem trávil čas přemýšlením o nesmyslech.
A má oblíbená Möbiova páska.
On se dá matematicky prostor hezky vyjádřit. Je to něco definovaného, takže může skutečně obsahovat "nic" s řídnoucím obsahem atomů na kubík. Stejně tak ho lze názorně zdeformovat a vytvořit červí díru. Nebo vytvořit trychtýř v podložce pomocí gravice.
Jenže v reálu ani nevíme, co definuje prostor, klidně může být definován plněním nějakou exotickou hmotou, tudíž hustota hmoty neklesá, ale jen klesá poměr byrionů vůči částicím jiné hmoty (zajímavá myšlenka - pokud by se ona exotická hmota, dejme tomu třeba ona "temná energie", uměla samovolně klonovat, vysvětlovalo by to zrychlující se expanzi - z 1 částice budou 2, z nich v dalším kroku už 4 + 1 další z té původní, a tedy by vlastně topologii - velikost - vesmíru určovaly ony, ale která částice se klonuje z ničeho, tj. vytváří energii a následně z ní udělá hmotu? Toto by pak ale nemuselo mít za následek roztrhání vesmíru - temná energie očividně (zatím) neumí oddělit galaxie (je slabší než temná hmota) ani planety nebo atomy (je slabší než gravitace) - třeba nebude mít nikdy takovou sílu, takže vesmír se může "roztrhat" na kupy galaxií nebo jednotlivé galaxie, následně zbydou černé díry, ale nemusí to znamenat, že by se rozpadly atomy - neměnila by se metrika vesmíru - pokud by tato "energie" byla schopná přeměny, např. při dostatečném vyčištění prostoru od okolní hmoty by se například sama přeměnila na hmotu, pak by životnost vesmíru mohla být nekonečná, včetně nových hvězd - tak jako tak, pro prvotní velký třesk se musela někde původně energie taky "vytvořit").
Energie vakua k tomu moc nepomáhá, i když ten předpoklad, že v něm vznikne částice a antičástice, které zase okamžitě zaniknou, aniž by se změnila celková energie by se mohl použít, pokud by existoval mechanismus, který by (náhodně a ne vždy) umožnil oddělit částici od antičástice po vzniku. Tím se množil počet anti/částic a klesala by energie vakua. To by se dalo potvrdit ale jedině dlouhodobým pozorováním (a řadově stovky let? Nebo miliony?). Potom by se ale expanze vesmíru časem mohla zastavit (a jak se bude chovat vakkum s energií nula? Nezhroutí se pak vesmír?).
Brzy by se snad měly dostavět nějaké obří dalekohledy, tak nám třeba ukáží, co je dál ve vesmíru (buď dohlédnou dál než je stáří vesmíru, a nebo ne).
Ono vlastně vesmír ani technicky 4. rozměrný není. Pokud neexistuje možnost minulosti a budoucnosti současně s přítomností, je to prostě jen 3. rozměrný momentální stav aktuálního stavu všech jeho částic. 4. rozměr jsme si přidali proto, abychom ukázali, že vesmír není statický.
Ale o tomhle si asi můžeme každý debatovat do zblbnutí
Teorií je zatím hromada, a i kdyby se podařilo některé z nich vyvrátit, pár věcí z vesmíru asi nepochopíme (nezjistíme) nikdy. Vyjádřit je matematicky je sice hezká schopnost, ale může být na hony vzdálená od reality.Gravitace má nekonečný dosah. Ano, neplést ale s gravitační silou. Působí pořád stejně, důvod, proč např. Země nespadne do Slunce je její pohyb po orbitě. Jenže kdyby gravitace měla nekonečný dosah absolutně, pak by např. jedna hvězda, která vznikne v jeslích, spolehlivě vcucla celý zbylý oblak plynu k sobě (ten přeci okolo ní neobíhá - nemyslím její soustavu, ale mrak o průměru stovek či tisíců světelných let). Gravitační síla slábne s druhou mocninou vzdálenosti limitně k nule (ostatně, je na to vzorec Fg=G*(m1*m2)/(r*r) Nicméně tato síla je stejná pro obě tělesa, která na sebe působí). Aby mohla temná energie způsobit rozpad všeho, muselo by platit, že její antigravitace se vzdáleností neslábne (resp. antigrav.síla - a pokud mne paměť neklame, zatím nic jako antigravitace objeveno nebylo - resp. dva magnety se odpuzují, protože jsou k sobě natočené stejně orientovanými doménami).
Dá se teorie, že vesmír je 3D prostor na 4D kouli (tj. prakticky nekonečný, byť s konečným povrchem) nějak sloučit s pozorováním, že vzdálenější objekty mají větší červený posuv? Pokud by se světlo šířilo po povrchu koule zvětšující svůj objem, pak myslím ano (pak by ale vesmír byl plný fotonů, jejichž energie by byla limitně nulová - cestují po expandujícím povrchu, který jim dodává červený posuv, tak dlouho, dokud se nestanou prakticky neviditelné. Neviditelný foton světlo přeci nepohlcuje. Ale energie fotonu se dá použít k pohybu - viz. sluneční plachetnice - svým způsobem to připomíná antigravitaci. Pokud je foton nesmrtelný (do doby, než do něčeho narazí), může být vesmír tvořen skoro vyhlaslými fotony? Které způsobují i jeho rozpínání? Jak by to fungovalo za předpokladu, že foton je sám sobě antičásticí? Nemohla by právě jejich anihilace být energií vakua?)
Může být rozpínání vesmíru způsobené rozpínáním atomů? Atom se dá stlačit na malou velikost (zmenšíte vzdálenost mezi jádrem a elektrony v obalu). Pokud dokáže černá díra hmotu stlačit prakticky nekonečně (teď dávali v TV dokument, který popíral vznik bílých děr v důsledku turbulencí pod horizontem událostí - a maník tam ukazoval příklad, že jde stlačit hmotu z celé nadkupy galaxií do velikosti špendlíkové hlavičky - ale TV se má brát s rezervou, viz. zprávy a obhajoba rebelů "letadlo letělo ve 10.600 metrech. Rebelové tvrdí, že jejich rakety mají dolet jen 3.600 kilo metrů"), i když ta hmotu prakticky zlikviduje, mohl by se časem i zvětšovat? A pokud je vakkum tvořeno něčím jako jsou atomy, tak se prakticky vakkum rozpíná a tím i prostor. Ale to je asi nesmysl, čím by se to dalo podložit? Jedině, že by atomy ztrácely energii ("přitažlivost", resp. jadernou sílu). Ale vesmír ztrácí energii na metr krychlový, protože chladne, a chladne proto, že se rozpíná. Ne obráceně.
http://aeonsun.webnode.cz/news/nanotechnologie/ Foton a Bůh
Ale něco na tom je.